Praktické minimum pro pokoj alergika: masivní postel s roštem, matrace s pratelným potahem, jedna otevřená police na denní potřeby a jedna uzavřená skříň s větracími otvory. Povrchy udržujte vlhkým hadrem, ne suchým prachovkou, a postel minimálně jednou týdně převlékejte. Pokud dítě reaguje i na nový nábytek, odstraňte ze spánkové zóny vše, co není nezbytně nutné, a nábytek přemístěte do jiné místnosti na dobu, než se emise sníží.

První příkrm je moment, kdy se kojenec přestává spoléhat jen na mléko. Nejde o to začít co nejdřív, ale ve chvíli, kdy je dítě fyziologicky připravené. Světová zdravotnická organizace doporučuje výlučné kojení do ukončeného šestého měsíce a příkrmy zavádět od začátku sedmého měsíce, tedy kolem 180. dne. Pokud začnete dřív, hrozí vyšší zátěž pro ledviny a střeva, později zase riziko nedostatku železa a zinku, protože zásoby z těhotenství se vyčerpávají. Pozdní start také ztěžuje přijetí tuhé stravy, dítě bývá méně ochotné učit se žvýkat.

Přírodní materiály nabízejí nejvíc zábavy. Sbírání šišek a jejich třídění podle velikosti, stavění domečků pro skřítky z klacků a listí, kreslení do písku nebo hledání pěti různých kamenů. Děti v tomto věku vydrží u jedné činnosti krátce, proto připravte dvě až tři varianty a střídejte je. Nenuťte je do aktivity, kterou odmítají – stejně ji po pár minutách opustí.

Prevenci berte vážně hlavně večer a v létě u vody. Dítěti oblékněte světlé oblečení s dlouhým rukávem, použijte repelent určený pro jeho věk a po návratu domů prohlédněte celé tělo, včetně vlasů, za ušima a v podpaží. Repelent nenanášejte na poraněnou kůži ani na ruce, které si dítě strká do pusy. Když už k štípnutí dojde, klidný a rychlý postup zvládne většinu případů bez návštěvy lékaře.

Před koupí si udělejte jednoduchý test: přičichněte k nábytku v obchodě, prohlédněte hrany a spoje, ptejte se na složení lepidel a nátěrů. Pokud prodejce odpovídá vyhýbavě, nábytek nekupujte. U alergika je lepší menší množství jednoduchých kusů z ověřených materiálů než velká sestava, která bude problémy jen přesouvat do dalších let.

Nejlepší jsou vkládačky s úchytkami, navlékací kroužky na tyč a jednoduché vkládací kostky. Dítě při nich zapojuje dlaňový úchop, koordinaci oka a ruky a řeší jeden problém: kam to patří. Stejně dobře poslouží dřevěné puzzle s velkými úchytkami, kde obrázek tvoří tři až čtyři dílky. U těch je důležité, aby dílky měly zespodu kolík – bez něj je dítě nevyndá a frustrace přijde během vteřin.

Pohyblivé hry posilují rovnováhu i spolupráci. Přeskakování přes švihadlo položené na zemi, chůze po nízké kladině z prken, přelézání lavičky nebo zdolávání překážkové dráhy z polštářů a kbelíků. Vždy zkontrolujte povrch – ostré kameny, sklo nebo kluzká tráva patří pryč. U dětí do čtyř let držte překážky nízko, aby pád neznamenal úraz hlavy.

Hry s míčem a na schovávanou Míč nemusí být jen fotbal. Zkuste kutálení mezi dvěma klacky, házení do velkého kýble nebo koulení po zemi tak, aby se trefily do branky z větví. U nejmenších dětí volte lehčí a větší míč, aby je netrefil do obličeje. Na schovávanou je nejlepší místo s jasnými hranicemi – zahrada, hřiště, park. Počítejte do deseti nahlas, ať se děti učí trpělivosti. Vyhněte se schovávání v křoví u cizích pozemků.

Štípnutí hmyzem je na dětské kůži vidět rychleji než na dospělé. Během několika minut vznikne červený pupen, který svědí a někdy i bolí. U menších dětí bývá reakce výraznější, protože kůže je tenčí a imunitní systém reaguje bouřlivěji. První půlhodina po štípnutí rozhoduje o tom, jak bude otok vypadat večer. Čím dřív začnete místo chladit, tím menší bude.

Na závěr pár pravidel, která se vyplatí dodržovat. Berte s sebou vodu, i když je zataženo. Oblékněte děti tak, aby se mohly ušpinit. Nepřerušujte hru kvůli maličkostem, ale zastavte ji, jakmile se objeví únava nebo agrese. A hlavně – hrajte si s nimi. Děti napodobují dospělé, a když vidí, že vás to baví, vydrží venku mnohem déle.

Venkovní hry pro děti od tří do šesti let nemusí být složité ani drahé. V tomto věku děti nejvíc baví pohyb, objevování a jednoduchá pravidla. Stačí dvacet minut denně a pár pomůcek, které máte doma. Následujících patnáct nápadů zvládne připravit i rodič, který není zrovna sportovní typ.

Na co se ptát při nákupu a co zkontrolovat doma U prodejce se ptejte konkrétně: z čeho je korpus, čím je povrch ošetřen a zda je možné dodat čistě mechanicky spojený kus bez lepidel. U čalouněných částí, jako jsou matrace nebo sedací vaky, požadujte snímatelný potah pratelný na vysokou teplotu. Potah svlékněte a podívejte se, co je uvnitř — pěna by měla být certifikovaná jako bez škodlivých emisí, nikoli „prodyšná" bez bližšího údaje. Při převzetí nábytku nechte balení otevřené a nábytek nechte dva až tři týdny větrat v místnosti, kam dítě zatím nespí.