Do stravy zařaďte potraviny, které čistí zuby přirozeně – tvrdé ovoce, zeleninu, neslazené mléčné výrobky. Sladkosti podávejte najednou po jídle, ne průběžně během dne. Žvýkačky bez cukru mohou pomoci, ale nenahradí kartáček. Pokud dítě nosí rovnátka, přidejte mezizubní kartáček a ústní sprchu. Prevence není složitá, jen se nesmí odkládat na později.

Hojící se rána by měla být čistá, růžová a postupně méně citlivá. Sledujte ji každý den. Zvětšující se zarudnutí, otok, teplo, hnis nebo pulzující bolest znamenají, že se přidala infekce – v takovém případě patří dítě k lékaři. Stejně tak když má teplotu nebo se mu zvětší uzliny v podpaží či v tříslech. Drobnou odřeninu obvykle zvládnete bez lékařské pomoci, ale u dětí s oslabenou imunitou, cukrovkou nebo kožním onemocněním se poraďte s pediatrem dřív, než se objeví komplikace.

Kolečka nejsou znakem pokroku, ale berličkou. Dítě se o ně nevědomky opírá při rovnováze, takže skutečný moment učení — udržet kolo ve svislé rovině — přichází až ve chvíli, kdy zmizí. Proto má smysl je sundat dřív, než dítě získá pevný návyk na jejich oporu. Většina dětí je zvládne odšroubovat mezi třetím a pátým rokem, ale rozhoduje délka nohou a schopnost brzdit, ne věk v občance.

Co dělat, když se objeví bílá skvrna Bílá skvrna na zubu ještě není díra. Je to odvápněná sklovina, která se dá zastavit. Zvyšte frekvenci čištění, vynechejte sladké nápoje a co nejdříve navštivte zubního lékaře. Ten může skvrnu ošetřit remineralizačním přípravkem nebo fluorem. Pokud se skvrna nechá být, během několika měsíců se změní v kaz, který už vyžaduje vrtání a plombu.

Počítejte s tím, že návrat k pleně není selhání. Pokud po dvou týdnech pravidelných nehod dítě pláče nebo odmítá na nočník vůbec sednout, přerušte to a zkuste to znovu za čtyři až šest týdnů. Zralost se nedá uspěchat. Některé děti potřebují delší dobu na to, aby zvládly kakání — to je běžné a souvisí s jiným svalovým napětím než močení. V takovém případě nechte plenu jen na kakání a močení řešte nočníkem.

Dobrou volbou jsou také hračky na tahání a zvukové válečky, které se kutálejí. Nejsou „didaktické" v tom školním smyslu, ale učí příčinu a následek: když zatáhnu, jede to; když pustím, spadne to. Přesně tento typ zkušenosti dvouleté děti potřebují nejvíc.

Největší chybou je nechat dítě usnout s lahví sladkého nápoje nebo mléka. Tekutina se v ústech drží celou noc a obaluje zuby cukrem. Stejně škodí i neustálé usrkávání džusu během dne. Cukr mezi jídly znamená, že sliny nemají čas neutralizovat kyseliny. Nabídněte raději vodu, neslazený čaj nebo mléko, a to pouze k jídlu.

Pravidelné prohlídky u zubaře mají být každých šest měsíců, i když dítě nic nebolí. Bolest přichází až ve chvíli, kdy je kaz hluboký. Zubař může aplikovat fluoridový lak nebo pečetit stoličky, což výrazně snižuje riziko kazu v místech, kam kartáček nedosáhne. Na prohlídku se vyplatí chodit v klidu, bez vyhrožování a bez slibování odměn za statečnost. Dítě si vytváří vztah k péči o zuby podle toho, jak to vidí doma.

Dětský chrup není jen zmenšenina toho dospělého. Mléčné zuby mají tenčí sklovinu, a proto se kaz vytvoří rychleji. První zub se obvykle objeví kolem šestého měsíce a od té chvíle je potřeba o něj pečovat. Do dvou let dítěte stačí vlhká gáza nebo silikonový kartáček na prst. Od dvou let přidejte měkký dětský kartáček s malou hlavou a zubní pastu s obsahem fluoridu do 1000 ppm. Množství pasty držte na velikosti zrnka rýže, u dětí od tří let na velikosti hrášku.

Čištění má smysl jen tehdy, když ho provádíte dvakrát denně a po dobu alespoň dvou minut. Děti do osmi let nezvládnou kartáček vést samy, proto jim ruce veďte nebo je po čištění zkontrolujte. Vynechejte honění po celé ústní dutině. Systematicky střídejte vnější plochy, vnitřní plochy a kousací plochy. Krouživé pohyby po malých plochách jsou účinnější než jedno velké přejetí sem a tam.

Během jízdy držte miminko na klíně nebo v nosítku. Většina vlaků nemá místo, kde by šlo bezpečně položit miminko na sedadlo, a přebalovací pult je jen v některých soupravách. Na přebalení stačí klidné místo na sedadle s podložkou, případně prostor u dveří, kde nikoho neblokujete. Pokud miminko pláče, nechoďte s ním do jídelního vozu, kde je hluk a provoz; lepší je předsíň u nástupních dveří, kde je klid a dá se tam i postavit.

Před cestou si zjistěte, jestli je na trase delší zastávka, kde se dá vystoupit a přebalit mimo vlak. Někdy je lepší vystoupit o zastávku dřív a dokončit cestu pomaleji než riskovat přeplněný spoj. Nakonec počítejte s tím, že cesta bude trvat déle, než ukazuje jízdní řád – s miminkem se prostě zastavuje častěji. Kdo to přijme předem, tomu se cestování vlakem s miminkem nestane stresem, ale běžnou součástí dne.