Nepodceňujte přípravu prostředí. Pracovní místo oddělte od hracího koutu, i kdyby to byl jen jiný konec stolu. Dítě lépe přijme, že u počítače se nemluví, zatímco na zemi si může hrát. Sluchátka s hudbou bez textu pomáhají utlumit okolní hluk. Na schůzky se domluvte předem a použijte funkci ztlumení mikrofonu, když dítě zakřičí. Nikdy neslibujte, že bude na schůzce klid, když víte, že dítě může vtrhnout do místnosti.

Co si naplánovat místo obrazov

Typickou chybou je tlačit na dítě před ostatními, opravovat ho před cizími lidmi nebo z něj dělat „to, co neumí mluvit". Další častou chybou je vynechávání domácího tréninku, protože rodič čeká, že to zařídí logoped sám. Stejně problematické je kupovat různé pomůcky a aplikace bez doporučení, protože nesprávně zvolené cvičení může upevnit špatný návyk. Pokud dítě odmítá spolupracovat, zkraťte cvičení na dvě minuty a dělejte ho častěji, klidně u hry nebo na procházce.

Nejdřív je potřeba zajistit lékařskou péči a potvrzení o pracovní neschopnosti. Pokud jde o úraz v zaměstnání, neprodleně informujte nadřízeného a trvejte na sepsání záznamu o úrazu. U mimopracovního úrazu nebo nemoci stačí navštívit praktického lékaře, který vystaví rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Tento dokument je klíčový pro zaměstnavatele i pro případné dávky. Častou chybou je, že lidé odevzdají potvrzení pozdě nebo ho ztratí. Vždy si pořiďte kopii a originál doručte zaměstnavateli nejpozději do tří pracovních dnů, jak ukládá zákon.

Velikost na visačce je orientační údaj, ne pravidlo. Děti rostou nestejnoměrně a dvě stejně staré děti mohou mít rozdíl i dvě velikosti. Proto se vždyřiďte skutečnými mírami dítěte, ne jen číslem, které je na etiketě. Změřte výšku, obvod hrudníku a obvod pasu. U batolat přidejte obvod hlavy kvůli průkrčníku.

Měřte po spodním prádle nebo v lehkém oblečení, s metrem přiloženým na tělo, ne volně. Výšku měřte od temene k patám ve stoje, děti do dvou let vleže. Hrudník měřte v nejširším místě přes lopatky, pas v nejužším místě trupu. Naměřené hodnoty porovnejte s tabulkou konkrétního výrobce, protože tabulky se mezi značkami liší až o jeden celý rozměr.

Před nákupem si vždy přečtěte složení a srážlivost materiálu. Bavlna se po prvním vyprání může srazit o několik procent, zatímco směsi s elastanem drží tvar. U značek, které znáte, si poznamenejte, jak velikost sedla na vašem dítěti — vznikne vám vlastní tabulka, přesnější než jakákoli univerzální. U neznámých značek hledejte v popisu uvedené tělesné míry, ne jen písmeno nebo číslo.

Kdy je lepší větší a kdy menší U kojeneckého a batolecího oblečení platí, že mírně volnější je lepší než těsné. Těsné lemy škrtí, omezují pohyb a u plenkových dětí tlačí na bříško. Naopak u sportovního oblečení, plavek a spodního prádla volte přesně podle míry — volný materiál se zachytává, klouže a u plavek ztrácí tvar. U zimních bund počítejte s tím, že pod ni půjde ještě mikina, takže berte o jednu velikost větší, než odpovídá změřené výšce.

Typická chyba je kupovat oblečení „do zásoby" o dvě až tři velikosti dopředu. Dítě v něm špatně chodí, zakopává, rukávy překážejí při jídle a materiál se v nesprávných místech prodře dřív, než ho dítě stihne nosit. Stejně časté je držet se striktně věku. Tabulky uvádějí průměr, ne vaše dítě. Pokud se míry rozcházejí s věkem, rozhoduje míra.

Nakonec oblečení vyzkoušejte. Nechte dítě sednout, zvednout ruce nad hlavu, předklonit se a udělat několik kroků. Pokud se látka za krkem vytahuje, rukávy lezou nad zápěstí nebo se pásek zařezává, je velikost špatná bez ohledu na to, co tvrdí etiketa. Správná velikost je ta, ve které dítě zapomene, že něco má na sobě.

Teplotu měřte vždy ve stejných podmínkách a stejným teploměrem. Nejspolehlivější je měření v konečníku, které je vhodné zejména pro nejmenší děti. V podpaží naměřené hodnoty bývají o několik desetin nižší, v uchu zase výsledek ovlivňuje ucpání zvukovodu. Po měření teplotu zapište spolu s časem, abyste měli přehled o jejím vývoji a mohli ho ukázat lékaři. Dítě by mělo být v klidu, ne po koupeli, hře nebo v teplé mikině.