Nedělejte si iluze o tom, že budete pracovat stejně jako v kanceláři. Buďte k sobě realistickí a den si plánujte jen na tři až čtyři klíčové úkoly. Zbytek odložte nebo delegujte. Pokud možno, domluvte se s partnerem nebo s někým z rodiny na střídání. I hodina souvislé práce denně navíc je znát. A pokud to jde, vstávejte o půl hodiny dřív, než se dítě probudí – bývá to nejklidnější část dne.

Vteřiny před výbuchem jsou rozhodující. Tělo signalizuje napětí: zrychlený dech, stažené čelisti, horko v obličeji. V tom okamžiku je nejúčinnější fyzicky odejít, i když jen na pár kroků. Řekněte dítěti krátkou větu: „Jsem naštvaný, potřebuji chvilku." Není to slabost, je to model chování, které chcete dítě naučit. Pokud odejít nemůžete, vědomě prodlužte výdech. Nádech na tři doby, výdech na šest. Tím se aktivuje parasympatikus a sníží se tep. Nepomůže vám počítat do deseti, pokud u toho dál mluvíte a přidáváte argumenty. Ticho je silnější než další věta.

Přednost má vždy ten rodič, který o dítě pečuje v domácnosti, tedy ten, u něhož dítě skutečně žije a který hradí jeho potřeby. Druhý rodič může zvýhodnění uplatnit jen tehdy, pokud první rodič svůj nárok neuplatní, nebo pokud se rodiče písemně dohodnou. Dohoda musí být uzavřena pro každý kalendářní rok zvlášť a musí být podepsána oběma rodiči. Rozhodující je přitom rok, za který se daňové přiznání podává, ne datum rozvodu. Typickou chybou je domněnka, že po rozvodu nárok automaticky přechází na toho, komu soud svěřil dítě do péče. Soudní rozhodnutí o péči samo o sobě zvýhodnění nepřiznává, slouží jen jako podpůrný důkaz o uspořádání domácnosti.

Když se věž hroutí, nechte ji spadno

Typické chyby se opakují. První je solení a slazení. Dětské ledviny nezvládnou sůl a cukr jen zvyšuje chuť na sladké. Druhá chyba je dávat příkrm z láhve. Lžička je důležitá, učí dítě pracovat s jazykem a polykat hustší stravu. Třetí chyba je spěchat s kousky. Když dítěti nabídnete příliš hrubou stravu brzy, začne dávit a může si jídlo znechutit. Naopak příliš dlouhé mixování oddaluje žvýkání. Ideální je postupně zvyšovat hrubost, od hladkého pyré přes rozmačkané vidličkou až po měkké kousky kolem devátého měsíce. Čtvrtá chyba je nutit dítě jíst, když odvrací hlavu. To je signál, že má dost. Nátlak vede k bojkotu jídla.

Vytvořte dítěti vlastní „pracovní" místo v blízkosti toho vašeho. Nemusí to být stůl, stačí podložka, koš s hračkami nebo krabice s výtvarnými potřebami, které se vytahují jen při vaší práci. Tím se z běžných hraček stane něco výjimečného. Zároveň platí, že čím méně věcí je v dosahu, tím menší je pravděpodobnost, že se dítě začne nudit a přijde za vámi. Střídejte druhy činností: něco na stole, něco na zemi, něco pohybového.

Typická chyba je slibovat, že si budete hrát „za chvilku", a pak to nedodržet. Dítě přestane věřit a začne si vynucovat pozornost ještě víc. Raději slibte kratší čas a dodržte ho. Pokud víte, že vás čeká dlouhý call, naplánujte ho na dobu, kdy je dítě zvyklé na samostatnou hru, nebo si dopředu připravte činnost, kterou zvládne samo.

Nakonec počítejte s tím, že některé dny prostě nevyjdou podle plánu. Místo abyste je hodnotili jako selhání, berte je jako informaci, co příště upravit. Sledujte, kdy je dítě nejvíc unavené, a v té době neplánujte nic důležitého. Práce z domova s dítětem je dlouhodobá disciplína, ne jednorázový výkon.

Typická chyba je držet dítě příliš dlouho a příliš pevně. Ruka na řídítkách mu brání v korekcích a ono se přestane učit samo. Druhá častá chyba je příliš vysoké sedlo v době učení: dítě nedosáhne na zem, bojí se a celý proces se zablokuje. Třetí je spěch. Některé děti potřebují dva dny, jiné tři měsíce. Srovnávat s vrstevníky nemá smysl.

Rozdělte den na bloky a dítěti je pojmenujte Pracujte v blocích po 25 až 45 minutách a mezi nimi dělejte krátké přestávky. Dítěti řekněte, co se v tom kterém bloku stane: „Teď budu pracovat, pak si spolu budeme čtvrt hodiny hrát." Použijte kuchyňskou minutku nebo přesýpací hodiny, aby vidělo, že čas ubíhá. Menší děti lépe přijmou přesýpací hodiny než čísla na obrazovce. Během práce si vypněte notifikace a telefon nechte v jiné místnosti. Nejde o to mít klid celé dopoledne, ale o to mít pár minut, kdy vás nikdo nevyruší.

Práce z domova s dítětem není o dokonalém time managementu, ale o tom, jak nastavit hranice, které vydrží. Malé dítě nerozlišuje mezi tím, kdy máte poradu a kdy jen píšete e-mail. Proto je potřeba připravit prostředí i rituály tak, aby dítě vědělo, co se děje, a vy jste se mohli soustředit alespoň na krátké úseky.