Barvy a povrchy rozhodují stejně jako uspořádání. Světlé stěny a podlaha ve stejné tónové linii prodlužují místnost. Tmavý nábytek u stěny pohlcuje světlo, proto ho kombinuj se světlým čelem postele nebo světlým ložním prádlem. Zrcadlo umísti na boční stěnu, ne přímo proti oknu – odráží světlo do místnosti, ale nepřidává další zdroj oslnění. Koberec nech menší, jen pod postelí, aby nezakrýval celou podlahu.

Častou chybou je koupit dvě přikrývky různých rozměrů. Pokud je chcete vkládat do společné povlečky, musí mít shodnou velikost i tvar. Další chybou je podcenit povlečení: na dvě přikrývky potřebujete povlečení s dostatečně hlubokým vnitřním prostorem, jinak se látka napíná a přikrývky se kroutí. Vyplatí se koupit povlečení o jeden rozměr větší, než je součet tlouštěk obou přikrývek.

Pravidelnost nevznikne z rozhodnutí, ale z přípravy. Zvolte si pevný čas, kdy snídáte, a držte ho i o víkendu, maximálně s hodinovým posunem. Večer předem si připravte suchou směs do misky nebo přes noc namočte vločky. Ráno pak stačí přidat tekutinu a ovoce. Tím odstraníte rozhodování, které je největším nepřítelem pravidelnosti. Pokud snídani odkládáte, protože nemáte čas, není problém v čase, ale v tom, že příprava trvá příliš dlouho.

Nejčastější chyba je dát koberec pouze doprostřed místnosti a nechat holé zdi. Zvuk se odráží od stěn, stropu a oken, takže měkká podlaha ztratí většinu svého přínosu. Koberec má smysl, když pokrývá alespoň třetinu podlahové plochy a dosahuje ke stěnám. Tenký běhoun nebo malá předložka pod konferenčním stolkem ozvěnu nezkrotí. Pokud je to možné, volte koberec s hustým vlasem a podložkou; dutý prostor pod ním funguje jako další pohlcovač.

Pomáhá i oddělený budík. Místo jednoho společného použijte dva: jeden s tichým vibračním probuzením pro toho, kdo vstává dřív, druhý pro toho druhého. A co je nejdůležitější – po probuzení nevracejte se do ložnice, pokud tam druhý ještě spí. Ranní rutina patří do kuchyně nebo do koupelny, ne k posteli.

Zásadní je i poloha hlavy. Když spí člověk na zádech, měkké patro klesá a chrápání je nejhlasitější. Úprava, která tomu pomůže, je mírné zvýšení horní části postele. Stačí podložit nohy u hlavy dvěma až třemi centimetry, ne víc. Větší sklon už způsobuje sklouzávání a bolesti zad. Někomu pomůže spát na boku, ale to se nedá nařídit. Můžete ale zkusit těsnější polštář, který hlavu podrží v neutrální poloze.

Než začnete nakupovat, zatleskejte v místnosti a poslouchejte, odkud se ozvěna vrací. Zvuk se slabým dozvukem znamená, že stačí málo; dlouhý kovový dozvuk signalizuje holé stěny a strop. Měřte ušima, ne podle ceny. A pamatujte, že příliš mnoho měkkých povrchů místnost utlumí natolik, že bude působit mrtvě a řeč bude tichá a nezřetelná. Cílem není absolutní ticho, ale přirozený dozvuk, ve kterém se dá mluvit i poslouchat.

Čalounění je nejúčinnější na stěnách, do kterých se zvuk opírá. Čalouněné čelo postele, sedačka u zdi, tapisérie nebo akustické panely s látkou pohlcují střední a vyšší frekvence. Pozor na dvě věci: čalounění musí být dostatečně silné, obvykle alespoň pět centimetrů výplně, a nesmí být nalepené přímo na tvrdou zeď bez mezery. Právě vzduchová mezera mezi látkou a zdí rozhoduje o tom, zda panel funguje, nebo jen zdobí. Kovové rámy a skleněné desky na nábytku účinek srážejí.

Poslední věc, která se často přehlíží, je vzduch v místnosti. Vydýchaný vzduch s vysokým obsahem oxidu uhličitého zhoršuje dýchání a tím i chrápání. Krátké větrání před spaním, ideálně s otevřeným oknem na pět minut, sníží koncentraci a ochladí místnost. Optimální teplota je 18–20 stupňů. V teple se sliznice otékají a chrápání se zhoršuje. Klimatizaci na noc nevypínejte úplně, ale nastavte ji tak, aby nefoukala přímo na postel.

Kombinace je vždy lepší než jeden prvek. Koberec, závěsy a čalounění se doplňují podle frekvencí: podlaha tlumí kroky a dunění, závěsy výšky u oken, čalounění odrazy od stěn. Pokud ozvěna přetrvává, přidejte měkké prvky do rohů a na strop – tam se zvuk soustředí nejvíc. Pomáhá i knihovna s knihami, rostliny a textilie na stole, ale ty berte jako doplněk, ne jako řešení.

Chrápání není jen problém toho, kdo spí. Je to problém dvou lidí. Pokud partner chrápe a vy nespíte, obvykle se to řeší špunty do uší nebo separátními ložnicemi. Přitom řada úprav pokoje dokáže hluk skutečně zmírnit, aniž by se změnilo cokoli na zdravotním stavu chrápajícího. Nejde o zázraky, ale o fyziku zvuku a kvalitu vzduchu.

Kde je postel a co je nad ní Umístění postele mění hodně. Hlava postele u vnitřní stěny bez oken snižuje přenos zvuku do zbytku bytu. Pokud je postel u dveří, každý zvuk jde přímo do chodby a odráží se. Nad postelí nepokládejte těžké police ani obrazy, které rezonují s tlakovými vlnami. Čelo postele z masivního dřeva funguje jako ozvučnice, takže ho raději odsuňte pár centimetrů od zdi a mezi něj a zeď dejte filc nebo korek. Není to estetické, ale funguje to.