Hlavní pravidlo se týká chůze kolem postele. Ponechte na straně, kde se vstává, alespoň sedmdesát centimetrů volné šířky. To je minimum pro pohodlné vstávání a ustlání. Pokud je to možné, dopřejte si devadesát centimetrů a více. Na straně u zdi stačí třicet až čtyřicet centimetrů, ale jen pokud tam nikdo neprochází. Častá chyba je strkat postel do rohu, kde se pak nedá ani převléknout povlečení.

Výška lůžka ovlivňuje, jak snadno se člověk dostane do postele, jak se v ní převaluje a jaké má ráno bolesti. Nejde přitom o absolutní číslo v centimetrech, ale o vztah mezi výškou matrace, délkou těla a tím, jak se kdo ukládá. Někdo potřebuje být blízko zemi, jinému vyhovuje, když má matraci výš, než je střed stehenní kosti.

Než začnete kupovat nový nábytek, vyřešte hluk a světlo. Ten, kdo chodí spát později, by měl mít možnost svítit bez oslnění druhého. Pomůže malá čelovka s tlumeným světlem nebo lampička s clonítkem na své straně postele. Pokud jeden chrápe, zkuste změnu polohy hlavy nebo nosní pásky. Někdy stačí, aby ten, kdo usíná dřív, měl v uších špunty. Neberte to jako urážku, ale jako nástroj.

Jak si výšku ověřit doma, než začnete cokoli měnit Stoupněte si bosí vedle postele. Horní hrana matrace by měla sahat přibližně k horní části kolena, u vyšších lidí kousek pod něj. Pak si sedněte na okraj tak, jak to děláte každý večer. Pokud musíte zapřít ruce a nadzvedávat se, je lůžko moc nízko. Pokud při sedu visí chodidla ve vzduchu nebo se kyčle kroutí, je moc vysoko. Třetí test: lehněte si na bok a zkuste se otočit na druhý bok. Když se přitom nohy opírají o zem nebo o rám, je výška špatná pro převalování.

Nejčastější chyba je větrat jen krátce a mít zavřená okna celý den. Vlhko se drží u matrace, prostěradla a peřiny, protože lidské tělo za noc vypustí až půl litru vody. Pokud ji ráno neodvětráte, povlečení zůstane vlhké a stane se živnou půdou. Druhá častá chyba je sušit prádlo přímo v ložnici – tím vlhkost zvyšujete ještě víc. Sušte v jiné místnosti nebo venku, případně použijte sušičku s odvodem kondenzátu.

Kde koš skutečně funguje a kde

Základní pravidlo zní: koš nepatří do koupelny. Koupelna je po sprše nebo koupeli trvale vlhká, často bez okna a s minimálním větráním. Vlhkost se vsákne do textilu i do materiálu koše a plísně se začnou množit během jednoho dne. Pokud koupelna nemá okno nebo účinný odtah, je to pro koš na prádlo nejhorší možné místo. Stejně nevhodná je kuchyně – tam se vaří, prská tuk a vznikají pachy, které se do oblečení vtáhnou a po vyprání je cítit i přes aviváž.

Rozhodující je způsob, jakým se do postele dostáváte. Kdo sedá na okraj a pak se podsouvá, potřebuje výšku, při níž se chodidla pohodlně dotknou země a kolena zůstanou v úhlu kolem devadesáti stupňů. Naopak ten, kdo se do postele „vhoupne" z boku nebo přes koleno, snáší i nižší lůžko, protože nemusí řešit plynulý přesun z chodidla na pánev. Vyšší lůžko znamená menší rotaci trupu při vstávání, nižší lůžko zase kratší pád při usínání.

Usínání ovlivňuje i to, co je pod lůžkem. Nízké lůžko drží teplo u těla a někomu to vadí, jinému pomáhá. Vysoké lůžko naopak víc profukuje a v zimě může působit chladněji. Pokud se budíte s tuhým krkem nebo bolavými zády, zkuste nejdřív změnit výšku o pět až osm centimetrů a sledujte, co to dělá po týdnu. Teprve pak řešte výměnu matrace. Výška lůžka není estetická otázka, ale každodenní pohybový návyk.

Praktické řešení bývá kompromis, ale ne poloviční. Pokud se potřeby liší o víc než deset centimetrů, má smysl uvažovat o dvou samostatných lůžkách s různou výškou rámu, spojených společným čelem. U nižšího lůžka pomůže pevná podložka pod nohy, u vyššího zase stupínek, který ráno nikdo nezakopne. Před jakoukoli úpravou si změřte, v jaké výšce máte madlo, o které se při vstávání opíráte. Právě madlo často rozhoduje o tom, jestli je lůžko bezpečné, i když je výška na první pohled nevhodná.

Typická chyba je řešit výšku jen matrací. Ta se může zdát pohodlná, ale celková výška lůžka vzniká součtem rámu, roštu a matrace. Vyměnit tři centimetry tlustou matraci za patnácticentimetrovou znamená posunout se o dvanáct centimetrů, což je u vstávání znát víc než tvrdost matrace. Druhá častá chyba je srovnávat se s partnerem. Dva lidé mohou mít stejně dlouhé nohy a přesto jeden potřebuje lůžko výš kvůli bolavým kyčlím a druhý níž kvůli závratím při vstávání.