Ozvěna v místnosti nevzniká jen kvůli holým stěnám. Vzniká proto, že zvuk naráží na tvrdé plochy a vrací se zpět se zpožděním, které lidské ucho zachytí jako druhou, rozmazanou kopii řeči. Měkké povrchy tuto energii pohlcují a přeměňují na teplo. Nejde ale o to nacpat do místnosti co nejvíc textilu. Rozhoduje umístění, tloušťka a to, zda materiál skutečně pohlcuje, nebo jen odráží.

Druhou častou chybou je jídlo a pití. Těžké jídlo hodinu před spaním zaměstná trávení a tělo se místo útlumu pustí do práce. Stejně tak káva odpoledne, kterou řada lidí podcení, protože „už přece dávno vyprchala". Kofein se rozkládá pomalu a jeho zbytky mohou rušit usínání i po šesti hodinách. Večer pijte vodu nebo bylinný čaj, ale nepřehánějte to s množstvím, abyste se v noci nebudili na toaletu. Alkohol sice uspí, ale spánek rozfragmentuje a ráno se dostaví únava.

Hloubka skříně se nepozná podle toho, jak vypadá zavřená. Pozná se ve chvíli, kdy do ní pověsíte kabát, košili a sako a zkusíte zavřít dveře. Pokud se látka ohne, přitiskne se na dveře nebo se ramínka zkříží, skříň je mělká. Praktická hranice pro pánské sako nebo delší dámský kabát je vnitřní hloubka kolem 58–60 cm. U kratších košil a halenek stačí 50–55 cm. Nad 60 cm už se jen zvětšuje mrtvý prostor, který nic nepřinese.

Když výška nesedí, tělo si stěžuje jinak, než čeká

Pozor na dveře. Posuvné dveře mají kolejnici, která ukrojí dalších 5–8 cm z vnitřní hloubky. Otevírací dveře potřebují prostor před skříní, ale neubírají tolik uvnitř. Pokud máte skříň s hloubkou 55 cm a posuvné dveře, reálná hloubka pro věšení je klidně jen 48 cm. Sako se ohne, košile se pomačká a kabát zůstane vyčnívat. Řešením není silou zavírat dveře, ale přeskládat: krátké věci na dvě tyče nad sebe, dlouhé na jednu tyč s plnou hloubkou.

Největší podíl na úniku zvuku mívá rámařský spoj a netěsnosti. Zkontrolujte gumové těsnění po celém obvodu křídla. Bývá ztvrdlé nebo v rozích přerušené. Pomůže výměna těsnění za měkčí profil se stejnými rozměry. Nemačkejte ho ale silou do drážky, jinak křídlo nedovře a hluk se naopak zhorší. Zkontrolujte také dotažení kování. Když křídlo nedoléhá, zvuk prochází spárou i při zavřeném okně.

Zmeřte vnitřní hloubku, ne vnější. Odečtěte tloušťku dveří, zárubní a případné zadní desky. Do výsledku pak započítejte ramínko. Široké dřevěné ramínko může mít i 3–4 cm, plastové s háčkem 1–2 cm. Právě tady vzniká nejčastější chyba: člověk změří skříň, ale zapomene na ramínka a na to, že šatstvo visí kolmo k zádům, ne podél stěny. Ve skutečnosti tedy potřebujete vnitřní hloubku alespoň o 10 cm větší, než je šířka ramen oděvu.

Typická chyba je řešit ozvěnu jedním prvkem. Koberec sám nestačí, pokud zůstanou holé stěny a strop. Závěs sám nestačí, pokud je podlaha z tvrdého materiálu. Měkké povrchy je třeba kombinovat tak, aby pokryly různé roviny místnosti. Další častá chyba je příliš mnoho textilu v malé místnosti — zvuk se sice ztlumí, ale prostor začne působit dutě a řeč ztratí jasnost. Cílem není ticho, ale přirozený dozvuk.

Když tyč visí podélně, situace se mění Jestliže je tyč na věšení umístěná rovnoběžně s dveřmi, funguje to jinak. Šatstvo visí bokem a potřebujete hloubku odpovídající šířce ramen plus rezervu na ramínko, tedy zhruba 60 cm. Pokud je tyč otočená kolmo ke dveřím, visí šatstvo čelem ke dveřím a stačí menší hloubka, ale zase ztratíte přístup. Typická chyba je dát dvě tyče za sebe do skříně hluboké 55 cm. Zadní řada je pak nepoužitelná, protože ji přední šatstvo překryje a nedostanete se k ní bez vyhazování věcí.

Když už je skříň mělká a nedá se předělat, pomůže jen změna orientace tyče nebo přechod na jiný typ ukládání. Košile se dají skládat do polic, saka pověsit na šikmo přes ramínko do úzké skříně, kabáty dát do předsíně. Mělká skříň není k ničemu, jen se v ní nedá věšet všechno. Rozdělte obsah podle délky a šířky ramen a najednou zjistíte, že problém nebyl v celé skříni, ale v tom, co jste do ní cpali.

Teplotní rozdíl mezi podlahou a stropem v místnosti není náhoda ani výmysl. Vzniká přirozeným prouděním vzduchu. Teplý vzduch je lehčí, stoupá vzhůru, ochlazuje se u chladnějšího stropu a klesá podél stěn dolů. Čím vyšší je místnost a čím větší je rozdíl teplot mezi vzduchem a povrchy, tím výraznější je i rozdíl mezi teplotou u podlahy a u stropu. V běžné obytné místnosti to bývá dva až čtyři stupně Celsia, v halách a u velkých prosklených ploch i podstatně víc.