Poznáte to podle povrchové teploty. Pokud jsou kamna po zatopení cítit rukou jen příjemně teplá a kouřovod je teplý, ale ne žhavý, jdete správným směrem. Jestliže se kamen nedotknete a kouřovod sálá na metr daleko, přehřáli jste je. Nadměrný žár zdivo nevratně poškozuje – vznikají mikrotrhliny, kterými pak uniká kouř a akumulace slábne. Stejně špatné je topit mokrým dřevem. Voda se musí nejdřív odpařit, spotřebuje teplo, a do zdiva se tak dostane méně energie. Dřevo má mít vlhkost do dvaceti procent a před topením alespoň rok vysychat.

Nejjednodušší je měřit. Teploměr spalin umístěný za ústím kamen nebo v kouřovodu ukáže reálnou teplotu. Pokud je příliš nízká, komín se rosí a dehtuje. Dalším signálem je mokrý, černý nános na vnitřní straně dveří kamen nebo na komínové klapce. Také slabý tah a kouř, který se vrací do místnosti, bývá důsledkem studeného komína. Pozor na to, že cihlový komín se zahřívá pomalu. První hodiny topení mohou být spaliny chladné, i když přikládáte správně.

Typickou chybou je měřit jen jeden parametr. Rost a opotřebení spolu souvisí: zvětšená vůle zrychluje úbytek materiálu a úbytek materiálu zase mění vůli. Kdo sleduje pouze průměr, přehlédne oválnost. Kdo sleduje pouze vizuálně, přehlédne změnu v setinách. Další častou chybou je porovnávat hodnoty z různých teplot nebo po různém zatížení. To vede k falešnému pocitu, že je vše v pořádku, nebo naopak k zbytečné výměně dílu.

Praktický postup je jednoduchý: před sezónou proveďte výchozí měření a zapište ho. Během provozu kontrolujte po každých sto hodinách, u starších zařízení po padesáti. Po každé kontrole porovnejte hodnoty s předchozím záznamem. Pokud se růst zrychlí, zkraťte interval na polovinu. Pokud se růst zastaví, interval prodlužte. Díly, které vykazují opotřebení nad povolenou mez, vyměňte v páru, ne jednotlivě – jinak nový díl zničí starý protikus.

Po zimě vypadá kamenný povrch často unaveně. Sůl, písek, vlhkost a mráz se podepsaly na spárách i na samotném kameni. Než začnete s jakýmkoli čištěním, prohlédněte povrch za denního světla a zblízka. Zjistíte, kde jsou spáry vyšlé, kde se objevily skvrny nebo kde kámen změnil barvu. Právě tato obhlídka určí, co je nutné řešit hned a co počká.

První kontrolu udělejte za studena. Vezměte proužek papíru, zavřete ho do dvířek po celém obvodu a zkuste ho vytáhnout. Tam, kde klouže lehce, těsnění netlačí. Stejně tak si všímejte černých stop sazí v rozích rámu – to jsou místa, kudy uniká kouř. Zvenčí pak ohmatávejte šňůru: ztvrdlá, zploštělá nebo vyčnívající z drážky znamená výměnu. Praskliny a vytrhaná místa řešte okamžitě, ne až před topnou sezónou.