Prvním krokem je suché odstranění nečistot. Písek a prach ze zimního posypu se při kontaktu s vodou dostanou do pórů a vytvoří šedý film, který se pak odstraňuje mnohem hůř. Zametejte proto důkladně, ideálně opakovaně, a teprve potom přejděte k vodě. Na hrubé nečistoty použijte tuhý kartáč s přírodními štětinami, nikdy ne kovový – ten zanechává rýhy, které už nejdou vyleštit.

Typická chyba je cpát do podpalu příliš mnoho materiálu najednou. Když je kůra i třísky namačkané v topeništi, vzduch se k plameni nedostane a oheň se udusí. Další častou chybou je použít mokrou kůru z čerstvě pokáceného dřeva. Ta se sice na pohled tváří jako suchá, ale při hoření syčí a bere teplo. Stejně problematické je použití dřeva z palety nebo natřených zbytků – rychle se vznítí, ale uvolňují látky, které se usazují v komíně.

Komín hraje třetí roli. Pokud je studený, spaliny se v něm ochladí, zpomalí a kouř se vrací do místnosti nebo ven přes netěsnosti. Před zatopením je proto dobré komín předehřát. Stačí do kamen vložit zmačkaný papír nebo zapálit několik tenkých třísek a nechat je hořet otevřeným přívodem. Tím se vytvoří tah. Zvlášť na podzim a v přechodném období, kdy je venku tepleji, je tento krok klíčový. Pomáhá i to, že komín necháte pravidelně vyčistit — vrstva sazí a dehtu snižuje průměr a tah se zhoršuje.

Nejspolehlivější je měření vlhkoměrem. Dřevo naštípněte a měřte na čerstvé vnitřní ploše, ne na koncích polínek. Odeberte alespoň tři vzorky z různých míst hromady a výsledky zprůměrujte. Pokud nemáte vlhkoměr, použijte orientační zkoušku: dvě polena do sebe udeřte. Suchá zní dutě a praskavě, mokrá tlumeně. Další možností je vážení – suché dřevo je znatelně lehčí než čerstvé.

Kouř z komína není jen estetický problém. Když je ho moc, znamená to, že palivo nedokonale hoří a část energie uniká ven. Většina lidí řeší až následky — začouzený okolní vzduch, dehet v komíně, vyšší spotřebu dřeva. Přitom stačí pochopit, co hoření ovlivňuje, a řada potíží zmizí sama.

Délka hoření a množství popela nezávisí jen na druhu dřeva, ale především na jeho formě. Sypké dřevo, tedy štěpka, pelety nebo brikety, hoří jinak než polena. Rozdíl je v tom, jak je materiál slisovaný a jakou má vlhkost. U volně sypaného materiálu se vzduch dostane mezi každou částici, takže hoření je rychlejší a teplota vyšší. U polen se plamen šíří pomaleji, zato déle žhne.

Typická chyba je také špatné přikládání. Velké poleno položené na doutnající uhlíky se nerozhoří, jen doutná a kouří. Lepší je přikládat menší kusy dřeva, a to ve chvíli, kdy předchozí dávka ještě hoří plamenem, ne když už jen černá. Další častý omyl je topení odpady, lakovaným dřevem nebo mokrými briketami. Ty uvolňují látky, které se usazují v komíně a zvyšují riziko požáru. Do kamen patří jen suché dřevo bez nátěru a bez lepidel.

Poznáte to podle povrchové teploty. Pokud jsou kamna po zatopení cítit rukou jen příjemně teplá a kouřovod je teplý, ale ne žhavý, jdete správným směrem. Jestliže se kamen nedotknete a kouřovod sálá na metr daleko, přehřáli jste je. Nadměrný žár zdivo nevratně poškozuje – vznikají mikrotrhliny, kterými pak uniká kouř a akumulace slábne. Stejně špatné je topit mokrým dřevem. Voda se musí nejdřív odpařit, spotřebuje teplo, a do zdiva se tak dostane méně energie. Dřevo má mít vlhkost do dvaceti procent a před topením alespoň rok vysychat.

Základ je vlhkost paliva. Mokré dřevo má velkou část energie v sobě vázanou na vodu, kterou musíte nejdřív odpařit. Teplo, které mělo jít do ohřevu místnosti, spotřebujete na vysušení polen. Výsledkem je nízká teplota spalin, nedokonalé hoření a hustý šedý nebo modravý kouř. Dřevo by mělo mít vlhkost do dvaceti procent. Pozná se to jednoduše: dvě polena do sebe ťukněte, suchá znějí dutě, mokrá tupě. Podle prasklin na čelech a podle hmotnosti se dá odhadnout taky. Nejlepší je dřevo naštípat, složit do vzdušné hranice a nechat minimálně jednu sezónu, ideálně dvě, pod střechou.

Co se děje v kamnech, když se kouří Druhý viník je nedostatek vzduchu. Kamna potřebují dvě věci: primární vzduch pod roštem na počáteční vznícení a sekundární vzduch nad plamenem na dopálení plynů. Když člověk přivře všechny přívody, aby „šetřil", plamen sice chvíli drží, ale teplota klesne, plyny nedohoří a komínem odchází černý kouř. U starších kamen se to projeví zvlášť rychle. Řešení není přikládat víc dřeva, ale přidat vzduch. Otevřete sekundární přívod, ať plamen zase chytne jasně oranžovou barvu. Teprve pak můžete přívod postupně stáhnout, ale nikdy úplně.