Posledním krokem je skladování v topné sezóně. Dřevo donesené zvenčí do teplé místnosti se rychle orosí, protože vlhkost z okolního vzduchu kondenzuje na studeném povrchu. Nechte polena alespoň den v chladnější části domu, než je vložíte do kamen. Zároveň nikdy nemíchejte suché a vlhké dřevo v jedné várce – zkazíte tím i to suché. Kdo tohle dodrží, pozná rozdíl nejen na délce hoření, ale i na tom, kolik popela zbude po každém zatopení.

Množství popela ovlivňuje i druh dřeva. Listnaté dřevo má obecně více minerálních látek než jehličnaté, takže po spálení zanechá více popela. Sypké dřevo z kůry a větví má popela více než čistá dřevní hmota bez kůry. Pokud chcete méně popela, vybírejte pelety nebo brikety z tvrdého dřeva bez kůry. Naopak štěpka s kůrou je levnější, ale popela produkuje více.

Kontrola rostu a opotřebení plamene není jednorázový úkon, ale pravidelná činnost, která rozhoduje o tom, zda zařízení vydrží sezónu, nebo odejde uprostřed práce. Rostem se rozumí postupné zvětšování vůle nebo geometrické změny dílu, opotřebením úbytek materiálu třením a teplem. Pokud se obojí sleduje společně, odhalíte problém dřív, než se projeví na výkonu. Pokud ne, dojde k selhání v nejméně vhodnou chvíli.

Typická chyba je soudit jen podle jedné praskliny. Dřevo schne nerovnoměrně a na jednom čele může být trhlina hluboká, zatímco na druhém sotva znatelná. Vždy kontrolujte obě řezné plochy a také podélnou stranu polena. Suché dřevo bývá na povrchu matné, bez lesku, a při poklepu dvou polen o sebe zní dutě. Mokré dřevo zní tlumeně a je znatelně těžší.

Jak výkon ovlivňuje suchost a pocit tepla Vyšší výkon znamená vyšší povrchovou teplotu radiátoru. Ta vysušuje vzduch víc, než je nutné. Suchý vzduch pak způsobuje, že teplo vnímáte jinak – při 22 °C a nízké vlhkosti je vám zima podobně jako při 20 °C s vlhkostí 50 %. Pokud máte radiátor s vysokým výkonem, zkuste ho nepouštět na maximum. Pomůže i to, když do místnosti umístíte nádobu s vodou nebo sušák na prádlo. Pozor ale na přehřívání: když výkon převyšuje potřeby místnosti, radiátor cykluje a vlhkost dál klesá.

Výkon topného tělesa přímo určuje, jak rychle se místnost ohřeje a jak stabilně v ní teplota drží. Není to ale tak, že čím vyšší výkon, tím lépe. Přepočítávejte výkon na objem místnosti. Orientačně platí, že na každý metr krychlový prostoru potřebujete asi 30–40 W, u starších nezateplených domů i 50 W. Pokud je výkon zbytečně vysoký, radiátor hřeje krátce a intenzivně, místnost se rychle přehřeje a termostat ho znovu vypne. Výsledkem jsou teplotní výkyvy během dne.

Pokud topíte dřevem s vlhkostí nad 25 procenty, počítejte s tím, že se vám výrazně zvýší spotřeba paliva a budete muset častěji vynášet popel. Zároveň se zkrátí životnost kamen i komína. Praktickým řešením je pořídit si vlhkoměr a pravidelně kontrolovat nejen štípaná polena, ale i dřevo, které jste právě přinesli zvenčí. V zimě se vyplatí nosit dřevo do vytápěné místnosti alespoň den předem, aby povrchová vlhkost částečně odparila. Není to zázrak, ale hoření se znatelně zlepší.

Během dne se mění nejen venkovní teplota, ale i to, jak místnost využíváte. Ráno stačí topit na 18–20 °C, přes den, když jste v práci, klidně snižte na 16 °C. Večer, když jste doma, se vyplatí vrátit na 20–21 °C. Právě tady se vysoký výkon projeví nejvíc: pokud topení zapnete naplno až večer, místnost se sice ohřeje rychle, ale teplo se drží u stropu a u podlahy je zima. Lepší je nechat topení běžet v mírném režimu delší dobu.

Během dne sledujte, jak se teplota vyvíjí. Pomůže vám obyčejný teploměr, ideálně s vlhkoměrem. Když teplota po zapnutí topení vystoupí o víc než 3 °C za hodinu, je výkon pravděpodobně příliš vysoký. Zkuste topení nastavit na nižší stupeň a nechat ho běžet déle. Pokud ani po dvou hodinách nedosáhnete požadované teploty, výkon je naopak nízký. Rozdíl mezi ranní a večerní teplotou by neměl přesáhnout 4 °C, jinak se v místnosti střídá horko a chlad, což je nepříjemné a zbytečně to zvyšuje spotřebu.

Nakonec platí, že výkon topení není jediná proměnná. Záleží i na izolaci, těsnosti oken a na tom, jak často větráte. Krátké intenzivní větrání je lepší než dlouhé otevřené okno. Pokud topíte vysokým výkonem a zároveň větráte, teplo okamžitě uniká a radiátor jede naplno zbytečně. Sladit výkon topení s režimem dne je jednodušší než kupovat silnější radiátor.

Typická chyba je koupit radiátor s co nejvyšším výkonem „pro jistotu". Ve skutečnosti tím ztrácíte regulovatelnost. Menší výkon, který běží delší dobu, udrží stabilnější teplotu i vlhkost. Další chybou je zavírat radiátor nábytkem nebo závěsy. Pokud je výkon vysoký a teplo nemá kam unikat, přehřívá se prostor za závěsem a termostat hlásí jinou teplotu, než jaká je v místnosti. Výsledkem je, že topení topí zbytečně dlouho nebo naopak vypíná předčasně.