Když oheň chytne, nepřikládejte hned další dřevo. Nechte třísky hořet, dokud se nevytvoří stabilní žhavé uhlíky. Teprve pak přidejte menší poleno a až po jeho chycení větší. Pokud plamen slábne, nepomůže další papír ani foukání – většinou chybí vzduch nebo jsou třísky příliš mokré. Otevřete přívod vzduchu a přidejte jednu suchou kůru. Tím se oheň obnoví bez kouře a bez zbytečného doutnání.

U páskového uchycení šňůru položte do drážky, přiložte pásek a šroubky utahujte křížem, postupně, aby se plech nezkroutil. Po montáži nechte kamna alespoň hodinu zavřená, aby tmel zatuhl. První zatopení dělejte mírné – prudký žár může těsnění posunout. Po dvou až třech topeních zkontrolujte dotažení šroubků a znovu proveďte papírový test. Pokud papír drží na všech stranách stejně, je hotovo.

Typickou chybou je snažit se dosáhnout sálání tím, že kamna rozpálíte na maximum v krátkém čase. Přehřátý plášť sice chvíli sálá silně, ale materiál trpí tepelným šokem, může popraskat a teplo se ztrácí komínem. Lepší je topit menším množstvím paliva častěji a nechat hmotu nasáknout teplem postupně. Kamna, která „dýchají" pomalu, mají stabilnější povrchovou teplotu a sálají rovnoměrně.

Ideální vlhkost palivového dřeva se pohybuje mezi 15 a 20 procenty. Poznáte to jednoduše: suché dřevo je znatelně lehčí, má popraskané čelní plochy a při poklepání o sebe vydává dutý zvuk. Mokré dřevo je těžké, na povrchu může mít plíseň a při hoření syčí, kouří a černá sklo kamen. Nejčastější chyba je kácet na jaře a topit na podzim. Dřevo potřebuje alespoň jeden rok, tvrdé druhy dva roky, aby doschlo pod střechou a v průvanu.

Suché dřevo poznáte podle hlubokých, otevřených prasklin, které sahají od středu k obvodu. Čím jsou širší a tmavší, tím déle poleno leželo na vzduchu. Barva vnitřku praskliny bývá šedá až šedočerná, okraje jsou ostré a dřevo na dotek tvrdé. Když do praskliny zatlačíte nehet, nepoddá se. Vlhké dřevo má praskliny mělké, tenké a často jich je málo. Někdy chybí úplně, protože řezná plocha ještě nevyschla.

Pro dlouhé hoření platí, že méně je někdy více, ale jen do určité meze. Cílem není minimum vzduchu, ale takové množství, při kterém plamen zůstává jasný a palivo se nespotřebovává zbytečně rychle. Kdo to zvládne, vytopí stejné množství dřeva déle a s menším rizikem usazenin v komíně.

Jak nastavit přívod vzduchu, aby dřevo hořelo dlouho a ne přehnaně Začněte tím, že rozlišíte dvě cesty vzduchu. Primární vzduch jde pod rošt nebo pod palivo, sekundární nad plamen. Právě sekundární vzduch spaluje plynné složky a drží dlouhé hoření. Na začátku nechte oba přívody otevřené, dokud se kamna nerozehřejí a komín nemá dostatečný tah. Teprve pak začněte přivírat. Primární vzduch stáhněte na minimum, jakmile je vrstva žhavých uhlíků stabilní. Sekundární držte otevřený asi na třetině až polovině. Plamen má být jasně žlutý až oranžový, ne modrý a ne doutnající.

Praktický postup je jednoduchý. Po zatopení nechte kamna deset až patnáct minut hořet naplno. Pak zkontrolujte plamen a kouř. Pokud jde kouř tmavý, přidejte sekundární vzduch. Pokud je plamen příliš divoký a palivo mizí před očima, uberte primární vzduch. Změny dělejte po malých krocích a vždy počkejte několik minut, než se stav ustálí. Kamna nereagují okamžitě, takže prudké zásahy vedou k paradoxům: přidáte vzduch, teplota chvíli klesne, vy přidáte další a pak se to rozjede.

Dlouhé hoření není o tom, že do kamen naházíte více dřeva a zavřete všechny vzduchy. Je to o rovnováze mezi palivem, tahem komína a množstvím vzduchu, který do ohniště pustíte. Když vzduch ubere příliš, dřevo nedohoří, dehtuje a usazuje se v komíně. Když ho necháte otevřený, teplo uteče a přetopíte. Rozdíl mezi funkčním dlouhým hořením a přetopením je proto v regulaci, ne v síle tahu.

Typická chyba je zavřít všechno najednou. Když přívod vzduchu uzavřete příliš brzy, teplota v ohništi klesne, dřevo začne pyrolýzovat bez plamene a v komíně se sráží dehet. Poznáte to podle tmavého kouře a mdlého plamene. Další častá chyba je naopak nechat primární vzduch otevřený celou dobu. Tehdy palivo shoří rychle, kamna sálají krátce a v místnosti je vedro. Přetopení přitom nehrozí jen z množství dřeva, ale právě z kombinace otevřeného vzduchu a silného tahu komína.

Důležitý je i komín a těsnění. Když jsou dvířka netěsná, vzduch si cestu najde sám a regulace ztrácí smysl. Když je komín nízký nebo studený, tah kolísá a dlouhé hoření se nedaří nastavit vůbec. Před každou sezónou zkontrolujte těsnění, vyčistěte komín a ověřte, že klapka v kouřovodu funguje plynule. Bez toho budete vzduch nastavovat pořád dokola a výsledek bude pokaždé jiný.