Klíčová je vlhkost. Sypké dřevo z pelet má obvykle vlhkost do deseti procent, kdežto polena z volně skladovaného dřeva mají často přes dvacet procent. Čím více vody, tím více tepla se spotřebuje na její odpaření a tím méně zbývá na hoření. Mokré dřevo také tvoří více popela, protože nedokonale shořelé částice se usazují v topeništi. Pokud sypké dřevo navlhne, jeho výhoda mizí.

Na závěr platí, že měkké dřevo není odpad. Je to startér, který ušetří dražší tvrdá polena. Kdo ho správně naštípe, usuší a přiloží ve správný čas, vytopí dům s menším množstvím dřeva. Stačí dodržet pět pravidel: suchost, správné naštípání, zapálení zespodu, postupný přísun a kontrola vzduchu.

Poslední věc, na kterou se zapomíná, je větrání. Nový dům je vzduchotěsný, takže vlhkost z vaření, koupání a dýchání zůstává uvnitř. Při topení dřevem vzniká další vlhkost. Bez řízeného větrání se vlhkost sráží na oknech a v rozích, což vede k plísním. Větrejte krátce a prudce, ne dlouho a mírně. V zimě stačí otevřít okna na pár minut několikrát denně. Tím se vymění vzduch, ale stěny nevychladnou.

Nejčastější chybou je stanovit si příliš velký cíl najednou. Místo „udělám celý projekt" si určete první viditelný krok, který zabere maximálně deset minut. Napište osnovu, otevřete dokument, připravte podklady. Tím se sníží odpor a vznikne malý důkaz, že věc není tak hrozná. Důležité je, aby krok byl konkrétní a proveditelný bez dalšího rozhodování.

Měkké dřevo musí být suché. Vlhkost nad dvacet procent znamená, že se místo hoření odpařuje voda a oheň se dusí. Než začnete štípat, zkontrolujte, zda dřevo nevoní po plísni a zda se neláme s ostrým zvukem. Naštípané měkké dřevo skladujte na vzdušném místě, ideálně pod střechou, ale s průvanem. Přikryté plachtou bez odvětrání zvlhne a k podpalu se nehodí.

Nejprve poleno zvedněte. Suché tvrdé dřevo, jako je dub, buk nebo habr, je znatelně těžší než stejně velký kus smrku, borovice nebo lípy. Rozdíl je často tak výrazný, že ho ucítíte okamžitě. Pokud poleno působí lehce, jako by bylo duté, jde s největší pravděpodobností o měkké dřevo s nižší hustotou. Hustota je přitom přímo úměrná množství energie, kterou dřevo při hoření uvolní.

Vezměte dvě suché větvičky o síle prstu a položte je přes sebe do tvaru kříže nebo jednoduchého X. Doprostřed dejte hrst drobného podpalu – suchou trávu, březovou kůru, jemné hobliny. Tento kříž postavte na dno ohniště tak, aby se pod ním nedotýkal země v celé ploše. Vzduch musí proudit zespodu. Potom na kříž položte dvě až tři polena, ale ne těsně na sebe. Nechte mezi nimi prsty širokou mezeru. Polena by měla být suchá, bez kůry, která práší, a hlavně nesmí být mokrá od deště nebo od rosy. Když zapálíte podpal uprostřed kříže, plamen roste vzhůru a postupně zahřívá polena nad sebou. Teplo stoupá, vzduch proudí zdola a oheň se šíří sám.

Typická chyba je naskládat měkké dřevo příliš vysoko. Vznikne rychlý žár, komín se přehřeje a část tepla unikne. Další chybou je přikládat mokré dřevo. To syčí, kouří a zanechává dehet v komíně. Pokud měkké dřevo použijete jen na podpal, nemusíte ho štípat na drobné třísky. Stačí štěpiny o síle dvou až tří centimetrů. Větší kusy se hodí až jako druhá vrstva.

Rozdělat oheň v kamnech nebo v krbu není jen o zápalkách. Klíčové je, jak naložíte s měkkým dřevem. Smrk, borovice nebo jedle hoří rychle a vydávají hodně tepla, ale také rychle mizí. Kdo je umí použít jako podpal, ten nemusí na začátku pálit tvrdé dřevo, které by jinak padlo na dlouhé topení.

Rozdělaný oheň nenechávejte bez dozoru. Měkké dřevo hoří rychle a plamen může vyšlehnout výš, než čekáte. Regulujte přísun vzduchu. Když je oheň příliš divoký, přivřete spodní vzduch, ale ne úplně. Když naopak slábne, přidejte jednu štěpinu a nechte vzduch proudit. Tím udržíte stabilní teplotu a měkké dřevo se spálí čistě.

Jak správně naložit podpal a přiložit Do topeniště nejprve položte dvě až tři tenké štěpiny měkkého dřeva křížem přes sebe. Mezi ně dejte kus papíru nebo kůry, ale ne příliš mnoho. Zapalte zespodu, aby plamen stoupal vzhůru. Když se štěpiny chytí, přidejte další měkké dřevo, ale jen tolik, aby plamen dosáhl na komín. Teprve když je oheň stabilní, přiložte tvrdé dřevo. Tím ušetříte polena, protože tvrdé dřevo se nespálí v první vlně, ale udrží žár.