Závěrem: suché dřevo znamená více tepla, méně popela a menší starosti s komínem. Vlhké dřevo vás stojí čas, peníze i zdraví. Rozdíl poznáte nejen na účtu za palivo, ale i na tom, jak často musíte vynášet popel a čistit topeniště. Kontrola vlhkosti by měla být první věc, kterou uděláte, než dřevo vůbec přiložíte do kamen.

Dejte pozor na to, že v přechodovém období se často topí neefektivně. Ráno se zatopí, přes den se nechá vyhasnout a večer se začíná znovu. Každé zapálení spotřebuje část dřeva jen na rozehřátí kamen a komína, aniž by odevzdalo teplo do místnosti. Delší sezona tedy neznamená jen více dní, ale také více studených startů, a ty jsou na dřevo nejnáročnější.

Typická chyba je topení „na úsporu" – malý přívod vzduchu a pomalé hoření. Tím sice šetříte palivo, ale spaliny jsou chladné a dehtu přibývá. Stejně špatné je přikládat mokré dřevo. Voda se odpařuje a bere teplo, takže spaliny nestíhají ohřát komín. Dehet se pak tvoří i při relativně dobrém tahu. Další častou chybou je příliš krátký komín nebo komín s velkým průřezem, který spaliny zbytečně ochlazuje.

Jak se vlhkost dřeva projeví na kouři Suché dřevo vytváří světlý, téměř průhledný kouř, který rychle mizí. Vlhké dřevo produkuje hustý, šedý až modravý dým, který se drží u země a je cítit po spálenině. Příčinou je nedostatek kyslíku v zóně hoření, kde se místo oxidu uhličitého tvoří oxid uhelnatý a organické sloučeniny. Ty jsou zdrojem dehtu a jemných částic. Čím vyšší vlhkost, tím více těchto látek. Když dřevo před spálením dva roky sušíte na vzduchu pod přístřeškem, vlhkost klesne pod dvacet procent a kouř se výrazně zlepší.

Praktické pravidlo: dřevo naštípejte na menší kusy, které přes léto proschnou rychleji. Skládejte je do řad s mezerami, aby mezi nimi proudil vzduch, a přikryjte jen vršek. Nikdy nezakrývejte celý sklad plachtou až k zemi, jinak se vlhkost drží uvnitř. Vlhkoměr za pár korun vám dá jistotu, že dřevo je připravené. Pokud nemáte vlhkoměr, klepejte dvěma poleny o sebe: suché zní dutě, vlhké tupě.

Další častou chybou je použití příliš silného nebo příliš tuhého těsnění. Takové těsnění sice lépe utěsní, ale zároveň může nadzvednout dvířka a vytvořit novou netěsnost jinde. Kamna pak nejdou pořádně zavřít nebo se dvířka samovolně otevírají. Vždy je lepší zvolit stejný typ a stejnou tloušťku, jakou výrobce předepisuje. Pokud se původní těsnění nedochovalo, změří se drážka a podle ní se vybere odpovídající profil.

Suché dřevo nehoří jen lépe, ale především hoří čistě. Vlhké dřevo spotřebovává velkou část tepla na odpaření vody, takže v topeništi zůstává nižší teplota a spalování je nedokonalé. Nedokonalé spalování znamená vyšší podíl nespálených látek v kouři. Ty se usazují v komíně jako saze a dehet a zároveň unikají do ovzduší. Rozdíl mezi dřevem s dvacetiprocentní a padesátiprocentní vlhkostí poznáte pouhým okem na barvě kouře.

Nejčastější chyba je topení mokrým dřevem s pocitem, že "to nějak shoří". Shoří, ale za cenu zaneseného komína a vyšší spotřeby. Další chybou je přikládat velké množství dřeva najednou a dusit ho. Lepší je přikládat menší dávky častěji a nechat plamen volně hořet. Při správném spalování je plamen jasně žlutý až oranžový, nikoli tmavě červený. Kouř by měl být slabý a světlý.

Typická chyba je také příliš velké poleno. Velké kusy hoří pomalu, uvnitř zůstávají vlhké a doutnají. Naštípejte dřevo na kusy o průměru zhruba osm až dvanáct centimetrů. Menší kusy lépe hoří a snadněji se vysuší. Další chybou je skladování dřeva na zemi bez podložení. Spodní vrstvy nasají vlhkost a zplesniví. Podkládejte palivové dřevo trámky nebo paletou a přikrývejte jen vršek, aby mohl vzduch proudit.

Suché dřevo tedy není jen otázkou výhřevnosti, ale především čistoty spalování. Investice do pořádného sušení se vrátí v podobě menšího znečištění, méně častého čištění komína a nižší spotřeby paliva. Kdo topí suchým dřevem, ten topí čistě. Kdo topí vlhkým, ten topí do komína a do plic.