Závěrem: suché dřevo znamená více tepla, méně popela a menší starosti s komínem. Vlhké dřevo vás stojí čas, peníze i zdraví. Rozdíl poznáte nejen na účtu za palivo, ale i na tom, jak často musíte vynášet popel a čistit topeniště. Kontrola vlhkosti by měla být první věc, kterou uděláte, než dřevo vůbec přiložíte do kamen.

Největší rozdíl v tom, kolik tepla z kamen skutečně dostanete, nedělá značka kamen ani počasí, ale druh dřeva a jeho vlhkost. Tvrdé dřevo má vyšší hustotu, hoří pomaleji a vydává teplo delší dobu. Měkké dřevo rychleji vzplane, ale rychleji i shoří, takže do kamen musíte přikládat častěji. Pokud topíte mokrým dřevem, většina energie se spotřebuje na odpaření vody a komínem vám odejde pára místo tepla.

Nejdřív si ujasněte, co prodloužení vlastně udělá. Delší úsek má větší vnitřní povrch, který ochlazuje spaliny. Pokud trubka vede chladným prostorem, úbytek teploty je výrazný. Spaliny, které měly u ústí kotle přes sto stupňů, mohou na konci kouřovodu klesnout pod rosný bod. Jakmile se povrch trubky dostane pod teplotu rosného bodu vodní páry, začne se srážet vlhkost. Ta se mísí s nespálenými zbytky a vytváří lepkavý dehet.

Rozdělaný oheň nenechávejte bez dozoru. Měkké dřevo hoří rychle a plamen může vyšlehnout výš, než čekáte. Regulujte přísun vzduchu. Když je oheň příliš divoký, přivřete spodní vzduch, ale ne úplně. Když naopak slábne, přidejte jednu štěpinu a nechte vzduch proudit. Tím udržíte stabilní teplotu a měkké dřevo se spálí čistě.

Prodloužení kouřovodu nebo komínového napojení za kotlem bývá častým řešením, jak dostat spaliny dál od hořlavých konstrukcí nebo jak překonat nevhodné umístění kotle. Jenže každý metr navíc není jen technický detail. Mění se tlakové poměry, rychlost proudění a hlavně teplota spalin na vstupu do komína. Právě ta rozhoduje o tom, zda se v trubce bude usazovat dehet, nebo zda zůstane suchá.

Nejužitečnější je sledovat, odkud praskliny vycházejí. Pokud se sbíhají do středu čela jako paprsky kola, jde o paprskové trhliny. Vznikají, když jádro ještě zadržuje vodu a obvod už vyschl. Takové dřevo bývá uvnitř vlhčí, než se na pohled zdá. Naopak praskliny, které probíhají souběžně s letokruhy po obvodu, ukazují na rychlý únik vlhkosti z povrchových vrstev. Čím ostřejší a tenčí trhlina je, tím čerstvější je – vznikla nedávno a dřevo ještě pracuje.

Na závěr platí, že měkké dřevo není odpad. Je to startér, který ušetří dražší tvrdá polena. Kdo ho správně naštípe, usuší a přiloží ve správný čas, vytopí dům s menším množstvím dřeva. Stačí dodržet pět pravidel: suchost, správné naštípání, zapálení zespodu, postupný přísun a kontrola vzduchu.

Rozdělat oheň v kamnech nebo v krbu není jen o zápalkách. Klíčové je, jak naložíte s měkkým dřevem. Smrk, borovice nebo jedle hoří rychle a vydávají hodně tepla, ale také rychle mizí. Kdo je umí použít jako podpal, ten nemusí na začátku pálit tvrdé dřevo, které by jinak padlo na dlouhé topení.

Typická chyba je prodloužit trubku bez izolace a myslet si, že stačí přidat tah. Další chybou je utěsnit všechny spáry silikonem, i když je trubka uvnitř mokrá – vlhkost pak nemá kudy unikat a dehet se tvoří ještě rychleji. Pokud se dehet objevil, neřešte to okamžitým zkrácením, ale změřte teplotu spalin na konci úseku a porovnejte ji s rosným bodem. Teprve pak upravte izolaci, průměr nebo režim topení.

Praskliny na čele polena vznikají při schnutí dřeva. Voda z vnitřních vrstev uniká rychleji než z povrchu, dřevo se smršťuje a na řezné ploše se objevují radiální trhliny. Podle jejich podoby se dá orientačně určit, jak je poleno suché. Není to spolehlivé jako měření vlhkoměrem, ale při běžném topení v kamnech nebo krbu to stačí.

Jak poznat, že prodloužení škodí Signály přicházejí postupně. Trubka je na dotek studená i při plném výkonu kotle, na spárách se objevují černé mastné mapy, uvnitř se drží vlhkost a při dalším zatopení se ozývá syčení nebo praskání. Dehet se nejdřív usazuje v nejchladnějších místech – v rozšířených spojích, v koleni nebo v místě, kde trubka prochází zdí. Když se vrstva zvětší, zmenší se průřez a spaliny se dusí. To zpětně snižuje teplotu spalování a tvorba dehtu se zrychluje.

Měkké dřevo musí být suché. Vlhkost nad dvacet procent znamená, že se místo hoření odpařuje voda a oheň se dusí. Než začnete štípat, zkontrolujte, zda dřevo nevoní po plísni a zda se neláme s ostrým zvukem. Naštípané měkké dřevo skladujte na vzdušném místě, ideálně pod střechou, ale s průvanem. Přikryté plachtou bez odvětrání zvlhne a k podpalu se nehodí.