Rozhoduje délka úseku a způsob předávky. Na deseti metrech nemá smysl běžet rovně tam a zpět, protože dítě se sotva rozběhne a už musí brzdit. Místo toho postavte dvě mety tři metry od sebe a nechte běžet dokola. Nebo použijte předávku na místě: první hráč předá štafetu tlesknutím do dlaně a zůstane stát, druhý vyběhne. Tím se z deseti metrů stane nekonečná trať.

Pět minut před odchodem dejte signál. Ne „už jdeme", ale „za pět minut půjdeme, dokonči, co děláš". Dítě potřebuje čas na uzavření hry. U menších dětí funguje odpočítávání po minutách nebo použití přesýpacích hodin. U starších stačí připomínka a chvilka na dokončení úkolu ve hře. Varování opakujte dvakrát, potřetí už jen tiše přijdete blíž. Pokud dítě nereaguje, chyťte ho za ruku a veďte. Diskuse v tu chvíli situaci jen prodlužuje a zvyšuje napětí.

Šest až devět let: emoce a příběhy v pohy

Konkrétní způsoby zapojen

Běžná chyba je tlačit na výkon. Vede k tomu, že lidé začnou hrát roli a předstírat pohodu. Druhá chyba je nechat hru běžet příliš dlouho, protože skupině „to jde". Důvěra se nebuduje délkou, ale přesností. Třetí chyba je ukončit hru bez reflexe. Když se po cvičení nikdo nezeptá, co se dělo, lidé si odnesou jen pocit, že byli zkoušeni. Proto vždy po skončení dejte prostor na tři věty: co jsem cítil, co jsem potřeboval, co bych příště udělal jinak.

Na co si dát pozor: nenechte sešit ležet otevřený na stole, kde ho polije káva nebo ho rozcupuje kočka. Tužku mějte vždy u sebe, protože půjčená tužka se vrací pozdě nebo nikdy. A hlavně – nechte si odstup. Po dvou dnech si stránku přečtěte znovu a jinou barvou doplňte, co už neplatí. Papír není archiv, je pracovní plocha.