Používejte jednoduché a konkrétní příklady. Ukažte, že i dospělí prohrávají – při hře, v práci, v životě. Můžete říct: „Když hraju s tebou, taky někdy prohraju. A je to v pořádku." Důležité je nesrovnávat dítě s ostatními a neříkat „podívej, jak to zvládá bráška". To vyvolává rivalitu a pocit méněcennosti. Místo toho se zaměřte na průběh hry: „Dneska jsi vydržel hrát až do konce, to je super." Ocenění snahy a vytrvalosti je účinnější než chvála za výhru.

Častá chyba je příliš mnoho hráčů v jednom družstvu. Na malém prostoru se děti srazí, šlápnou si na prsty a hra se rozpadne. Ideální je tři až pět členů na tým. Druhá chyba je značení. Křída na koberci nejde dolů, kužely se posouvají. Použijte barevné papíry přilepené páskou nebo obruče, které drží na místě.

Začněte tím, že si určíte pravidla předem. U her ve dvojici často vzniká chaos, protože se oba snaží hrát podle jiné verze. Sepište si jednoduché podmínky: kolik bodů platí za výhru, co je aut, jak se počítá odraz. Bez toho se hra zvrhne v hádku. Typickou chybou je začínat hned naplno bez rozehrání – tělo pak snadno natahne šlachy nebo si zvrtnete kotník.

Zvláštní pozor dejte na počasí. Přeháňka není problém, ale bouřka v otevřeném terénu ano. Sledujte předpověď ráno i hodinu před startem. Pokud se blíží bouřka, hru přerušte nebo přesuňte do krytého prostoru. Neschovávejte se pod osamocené stromy ani do blízkosti vodních ploch. A nezapomeňte, že mobil nemusí mít signál – proto se domlouvejte na pevných časech a místech setkání, ne na tom, že si zavoláme.

Nejčastější chyby jsou stále stejné. Lidé hrají v místnosti s otevřenými dveřmi do dalších částí bytu, takže někdo vběhne do schodů nebo do skříně. Dále se zapomíná na světelné zdroje – telefon s baterkou položený na zemi stačí, aby se dalo kdykoli rozsvítit bez hledání vypínače. Další chybou je příliš mnoho hráčů v malém prostoru; čtyři lidé v obývacím pokoji jsou maximum, jinak dochází ke srážkám. A typicky se podceňuje obuv: naboso se lidé bojí našlápnout, běží křečovitě a padají.

Začněte hrou, kde se nikdo nevybírá a nikdo nevypadává. Na první den se hodí běhací hry s šátky nebo obíhačky, kde se body sbírají pro družstvo, ne pro jednotlivce. Vyhnete se tak pláči dětí, které vypadly v prvních minutách. Typická chyba je nechat vypadnuté děti sedět na kraji bez úkolu. Dejte jim roli: počítají body, hlídají čas, nosí vodu, připravují další kolo. Nejsou mimo hru, jen mají jinou práci.