Nejčastější chyba je příliš mnoho detailů na úkor pevnosti. Druhá je lepení na hladký povrch bez zdrsnění — izolepa na lesklém kartonu nedrží. Třetí je zapomenutá hmotnost: velký štít z plného kartonu dítě po pár minutách odloží. Vyvažte váhu dutým jádrem nebo tenčí vrstvou. A nakonec: netestujte rekvizitu až na představení. Nechte děti s ní běhat po místnosti deset minut a hned uvidíte, co praskne.

Jak značit, aby to fungovalo i v dešti a še

Po skončení akce si do poznámek napište tři jména, která vám dělala problém, a k nim jednu asociaci. Následující den si je projděte, než začnete pracovat. Tento krátký rituál zabere dvě minuty a udrží jména v paměti. Vyhněte se ale přepisování celého seznamu – příliš mnoho jmen najednou přetíží paměť a efekt je opačný. Lepší je méně jmen s pevnou vazbou než dlouhý seznam, ze kterého si nezapamatujete nic.

Noční hra pro mladší děti není zmenšená verze hry pro teenagery. Rozdíl je v tom, co děti zvládnou zpracovat: sedmileté dítě se v lese ve tmě orientuje jinak než dvanáctileté. Pokud chcete noční hru zařadit do programu tábora, musíte ji postavit na krátkých vzdálenostech, známém terénu a jasném světle. Jinak přijdete o bezpečnost i o pointu.

Určete hranice hry – například jednu místnost a přilehlou chodbu. Mimo tyto hranice se neběhá. Jeden hráč je „honěný" a má za úkol se někoho dotknout. Chycený se stává honěným. Dohodněte se, že se nesmí skákat, strkat ani tahat za oblečení. Ve tmě se používá spíše pomalý pohyb a našlapování, ne sprint. Pro menší děti zvolte kratší kolo a jasný signál, kdy hra končí – například tlesknutí nebo zapískání.

Základem paměťové hry je dvojice. Vezměte čtvrtku, nakreslete nebo nalepte dva stejné obrázky a rozstříhejte na stejně velké kartičky. Pro malé děti volte tři až čtyři dvojice s výraznými barvami a tvary, které se od sebe nápadně liší. Pro starší přidejte dvojice, které se liší jen detailem – stejná barva, jiný počet puntíků. Právě podobnost nutí mozek pracovat usilovněji a hra pak skutečně trénuje paměť, ne jen postřeh.