Staré tričko stačí převázat v pase a máš plášť. Nestříhej do něj, dokud nevyzkoušíš, jak padne. Alobal se hodí na korunu, brnění nebo křídla brouka, ale trhá se, proto ho podlep papírem. Kolíky na prádlo a provázek vytvoří jednoduchou loutku. Nakresli na kolík obličej, přivaž provázky k rukám a nohám a vedeš za ně. Uzel musí být pevný, jinak se loutka rozpadne při prvním zatahání.

Vybíjená vypadá na první pohled jako jedna hra s pevnými pravidly. Jenže jakmile se sejde jiný počet hráčů, mění se nejen tempo, ale i to, kdo má vůbec šanci vyhrát. Pět dětí na hřišti a patnáct dětí na hřišti jsou dvě odlišné hry. Kdo to nebere v potaz, skončí buď s nudou, nebo s chaosem.

Zahradní dráha nemusí vzniknout z kupovaných dílů. Když projdete garáž, kůlnu a sklep, najdete většinu materiálu, který na ni stačí. Rozhodující není vzhled, ale to, aby koleje držely tvar, neklouzaly a odolaly dešti. Než začnete cokoli řezat, vymezte si na zemi provázkem nebo hadicí trasu. Uvidíte, kolik kolejí vlastně potřebujete, a předejdete tomu, že vám na konci zbude hromada zbytečných oblouků.

Pomáhá i to, když prohru zažije dospělý a dítě to vidí. Zahrajte si hru, kterou občas prohrajete, a komentujte to klidně: „Tak jsem prohrál, mrzí mě to, ale jdu do dalšího kola." Děti se učí nápodobou mnohem víc než z vysvětlování. Pokud dospělý při prohře nadává, bouchnе kartami nebo hru vzdá, dítě si odnese přesně tenhle vzorec. Naopak klidná reakce i po nepříjemném výsledku je nejlepší učebnice.

Nakonec si veďte krátký seznam hádanek, které zabraly a které ne. Po měsíci uvidíte posun a přestanete hádat, co dítě zvládne. Obtížnost není vlastnost hádanky, ale vztah mezi ní a konkrétním dítětem v konkrétní den. Kdo to respektuje, tomu hádanky vydrží jako nástroj na roky, ne na jedno odpoledne.

Měňte obtížnost po jednotlivých hádankách, ne po deseti. Když dítě vyřeší tři za sebou bez zaváhání, přidejte jeden krok. Když dvě po sobě vzdá, uberte. Někdy stačí jen přeformulovat zadání jinými slovy, protože problém nebyl v logice, ale ve slovníku. U mladších dětí pomáhá nahradit abstraktní slovo konkrétní věcí, kterou vidí kolem sebe. U starších naopak funguje nechat je chvíli tápat – ticho není selhání.

U klasických her rozhoduje, jak je vysvětlíte. Pravidla řekněte v pěti bodech, nahlas a pomalu. Pak je ukažte na sucho – jedno kolo bez bodů. Teprve potom spusťte ostrý start. Častá chyba je vysvětlovat pravidla během hry; děti přestanou poslouchat a začnou se hádat. Další chyba je měnit pravidla za pochodu, když se někomu nedaří. Držte se toho, co jste řekli na začátku, i když to bude vypadat nefér. Děti si zapamatují, že se pravidla mění podle nálady, a příště budou protestovat dřív, než hra začne.

Hádanky pro děti nejsou jen zábava na dlouhé cesty. Dobře zvolená obtížnost rozhoduje o tom, zda dítě u hádání vydrží, nebo ho po třetím neúspěchu odhodí. Příliš snadná hádanka nudí, příliš těžká ponižuje. Hledejte pásmo, kde dítě uspěje zhruba ve dvou ze tří případů.

Obtížnost se pozná podle toho, co dítě dělá rukama Sledujte reakci, ne odpověď. Když dítě okamžitě řekne řešení bez přemýšlení, hádanka je vyřešená a ztratila smysl. Když naopak mlčí, kouká do stropu a po chvíli řekne „nevím" bez dalšího pokusu, přišla příliš brzy. Ideální stav poznáte tak, že dítěti cukají rty, ptá se „a můžu se zeptat?" nebo si začne mumlat polohlasem. Tehdy je obtížnost nastavená správně.

Začněte tím, že si hádanku sami nahlas vyřešíte a změříte čas. Pokud vám trvá déle než půl minuty, je pro začátek pravděpodobně moc těžká. U dětí předškolního věku počítejte s jednou až dvěma informacemi v zadání. Školák zvládne tři až čtyři, ale jen když spolu logicky souvisí. Počet slov v zadání není totéž co obtížnost – rozhoduje, kolik kroků musí dítě udělat v hlavě.

Typická chyba je míchat do jedné hádanky dvě různé dovednosti. Rýmovaná hádanka o zvířeti, které zároveň létá a má chobot, nutí dítě řešit poezii i biologii najednou. Rozdělte to. Nejprve trénujte jednu rovinu, teprve později je spojujte. Další častý omyl je hodnotit odpověď místo postupu. Dítě, které řekne špatně, ale vysvětlí, proč si to myslí, pracuje správně. To je moment, kdy má cenu ho pochválit, ne opravovat.