Příprava začíná u trasy. Projděte ji sami pozpátku od cíle k první indicii. Na zahradě vyzkoušejte, jestli papírek neodfoukne vítr a jestli ho nenajde pes. Domluvte jasná pravidla: co se nesmí ničit, kam se nesmí lézt a co dělat, když dítě uvízne. Vždy mějte připravenou záchytnou nápovědu, ale nechte ji ukrytou. Typická chyba je schovat indicii příliš vysoko nebo do tmavého koutu, kde ji ani dospělý nenajde. Druhá častá chyba je moc složitá šifra pro daný věk.

Nakonec myslete na to, jak kout zmizí. Zavírací dveře, závěs nebo rolety zakryjí nepořádek, ale nesmí bránit větrání elektroniky. Nechte za monitorem mezeru alespoň dva centimetry a necpěte prostor za deskou hadry. Malý kout není o tom, kolik se do něj vejde, ale o tom, jak rychle se dá složit a znovu rozložit.

Měření obsahu vody se dělá testerem, který se ponoří do nádržky. Ukazatel rozsvítí diody podle vodivosti, a tím i podle množství vlhkosti. Tato zkouška je otázkou chvíle a odhalí stav dřív, než vzniknou problémy. Pokud nemáte tester, stačí vizuální kontrola barvy — čerstvá kapalina je čirá až jantarová, stará tmavne do hněda. Zakalená nebo kalná kapalina znamená okamžitou výměnu, i kdyby byla „teoreticky" v intervalu.

Měsíc je nejvděčnější objekt pro první noční pozorování. Je velký, jasný a najdete ho i z města. Právě proto ale začátečníci dělají stejné chyby: koukají na něj v době úplňku, používají příliš velké zvětšení a diví se, že nic nevidí. Následující řádky popisují, jak z běžného dalekohledu dostat maximum.

Typické chyby: přílišné zvětšení hned na začátku, pozorování v úplňku a zapomenutí na adaptaci oka. Oko potřebuje alespoň deset minut ve tmě, aby rozlišilo jemné odstíny. Také nečekejte barvy jako na fotografiích – vizuálně je Měsíc šedý s nádechem žluté nebo modré podle atmosféry. Dalekohled nechte před pozorováním vytemperovat, jinak se obraz chvěje.

Kabely řešte dřív než nábytek. Veďte je v liště pod deskou nebo v kanálku na zdi, nikdy volně přes pracovní plochu. Připravte si prodlužovací přívod s vypínačem upevněný ze strany, ne uprostřed. Když kabel visí pod deskou v dosahu kolen, dřív nebo později ho vytrhnete i s portem. Světlo směřujte na desku, ne do očí; nástěnná lampa s ohebným ramenem je pro kout lepší než stropní svítidlo za zády.

Hranici stavte tak, aby delší strana byla rovnoběžně s převládajícím větrem. Polena skládejte na sebe volně, ne na těsno. Mezi vrstvami nechte mezery, případně použijte křížové prokládání. Vršek hranice nikdy nezakrývejte plachtou, která sahá až k zemi. Plachta má chránit jen proti dešti a sněhu, ale musí být zvednutá, aby spodní část zůstala otevřená. Nejlepší je převislá stříška z prken nebo vlnitého plechu, která kryje jen horní třetinu.

Základem je deska upevněná ke stěně, ne stůl s nohami. Skříňkové nohy zaberou podlahu, kterou potřebujete pro nohy. Desku veďte od stěny do hloubky 40–50 cm; méně znamená, že se monitor ocitne příliš blízko očím, více znamená, že do kouta nevstoupíte. Výšku zvolte tak, aby při sezení svírala předloktí s podložkou úhel přibližně 90 stupňů. Pokud sedíte na židli s pevnou výškou, přizpůsobte desku židli, ne naopak.

Většina lidí si bylinnou koupel dopřeje večer, když už jsou unavení, nebo ráno, když spěchají. Jenže účinnost bylinek nezávisí jen na tom, co nasypete do vody, ale také na tom, v jakém stavu do vany vstoupíte. Pokud před koupelí provedete krátké dechové cvičení, tělo se dostane do jiného režimu a látky z bylin se vstřebávají ochotněji. Nejde o žádnou mystiku, ale o fyziologii – změna dechového vzorce ovlivní cévy, krevní oběh i činnost nervové soustavy.

Vertikální pracovní kout nevzniká tím, že nahustíte nábytek na menší půdorys. Vzniká rozhodnutím, co má být po ruce a co může být nad hlavou nebo za dveřmi. Než začnete cokoli vrtat, změřte si tři věci: výšku od země k desce, vzdálenost mezi lokty vsedě a hloubku, kterou zabere otevřený notebook. Bez těchto čísel skončíte s poličkou, do které narážíte čelem, nebo s deskou, na kterou se nevejde předloktí.

Odkládací plochu nepodceňujte. Potřebujete místo, kam položíte telefon, hrnek nebo dokument, aniž byste ho položili na klávesnici. Řešením je úzká police nad deskou ve výšce, kam dosáhnete bez vstávání, nebo výklopná deska, kterou po práci sklopíte. Sklopné řešení má ale háček: musí unést váhu i při opření ruky. Slabý pant a tenká deska se prohnou a kout přestane být použitelný.

Načasování je důležitější než přístroj. V úplňku je Měsíc přesvětlený, stíny mizí a reliéf se zploští. Nejlepší je pár dní po první čtvrti nebo před poslední čtvrtí, kdy je osvětlená jen část disku. Terminátor – hranice mezi světlem a stínem – pak vrhá dlouhé stíny a krátery mají plasticitu. Vyhněte se i pohledu nad střechami, odkud stoupá teplý vzduch; rozptyluje obraz.