Když se na Měsíc díváte delší dobu, všimnete si, že některé krátery mají uprostřed malý pahorek. Říká se mu centrální vrchol. Vzniká tak, že při velkém nárazu se povrch nejprve prohne, ale pak se část horniny elasticky vrátí zpět nahoru. U menších kráterů se to nestane. Dalším znakem je systém paprsků – světlých pruhů vyvrženého materiálu, které se táhnou stovky kilometrů. Nejznámější je u kráteru Tycho, který je viditelný i pouhým okem. Paprsky jsou mladé, protože je ještě nestihl překrýt další dopad ani vesmírné zvětrávání.

Kartonová kuchyňka nebo obchod vzniknou za odpoledne, ale většina rodičů udělá stejnou chybu: postaví je z tenkého kartonu od spotřebičů, potom je přelepí izolepou a děti je roztrhají do tří dnů. Přitom stačí vybrat jinou krabici a spojovat jinak. Karton musí být dvouvrstvý nebo třívrstvý, ideálně od většího spotřebiče nebo od nábytku. Čím silnější stěna, tím méně se konstrukce kroutí, když do ní dítě vleze nebo na ni položí hrnec.

Měsíc není jen romantický objekt na obloze. Je to záznam dopadů, které se odehrály před miliardami let a částečně pokračují dodnes. Krátery vznikají, když se malé těleso – asteroid, kometa nebo i větší kus horniny – srazí s povrchem Měsíce. Protože Měsíc nemá atmosféru, nic cizího neshoří a nespadne pomalu. Narazí plnou rychlostí, která často přesahuje několik desítek tisíc kilometrů za hodinu. Energie nárazu se během zlomku sekundy přemění na teplo a tlak. Hornina se vypaří, roztaví a vyvržený materiál vyletí do okolí. Vznikne prohlubeň – jednoduchý kráter, pokud je malý, nebo složitý s centrálním vrcholem a terasami, pokud je průměr větší než zhruba patnáct kilometrů.

Rozdělte úklid na dvě vrstvy. První je denní minimum: nádobí, utření linky, srovnání věcí na svá místa, vyhození odpadků. To by nemělo zabrat víc než deset minut a dělá se každý den ve stejnou dobu – třeba hned po večeři. Druhá vrstva je týdenní blok, kdy uděláte podlahy, koupelnu a povlečení. Ne rozdělené do celého týdne, ale v jednom souvislém čase. Přepínání mezi činnostmi stojí víc energie než samotná práce.

Po rekonstrukci jádra bývá koupelna menší, než se zdálo na plánku, a každý centimetr výšky hraje roli. Spádování podlahy a obklady spolu souvisí víc, než se na první pohled zdá. Než začnete lepit první dlaždici, musíte mít jasno v tom, kam poteče voda a jak vysoko bude horní hrana podlahy. Rozhoduje o tom, zda půjde osadit sprchový žlab, zda se vejdou dveře a zda nebude voda zůstávat v rohu.

Po položení dlažby vyzkoušejte spád ještě před spárováním. Nalijte na podlahu asi litr vody a sledujte, kudy teče. Voda musí odejít k odtoku bez zastavení v rozích. Pokud se drží u prahu, přidejte tam spád ještě před spárováním, později už to znamená bourat. Spárovací hmota musí být voděodolná a v místě odtoku ji nahraďte pružným tmelem. Stejně tak spoj podlahy a stěny řešte tmelem, ne spárou, která popraská.

Hydroizolace a obklady se dělají ve správném pořadí Hydroizolační stěrka se nanáší na vyzrálý potěr, ne na čerstvý beton. U jádra se často spěchá a potěr se překryje dřív, než vyschne. Vlhkost pak zůstane pod izolací a časem se projeví mapami na dlažbě. Stěrku nanášejte ve dvou vrstvách křížem, v rozích vložte těsnicí pásy a kolem odtoku manžetu. Teprve po vytvrdnutí lepte obklady. Na podlahu volte menší formát s protiskluznou úpravou, lépe se přizpůsobí spádu a nebude klouzat mokrá.

Nejdřív změřte skutečnou výšku podlahy v místě budoucího odtoku a v nejvyšším bodě místnosti. Rozdíl určuje maximální spád. Pro malou koupelnu stačí 1 až 2 procenta, tedy 1 až 2 centimetry na metr. Větší spád se špatně obkládá a voda odtéká zbytečně rychle, menší zase nechá louže. Spád veďte vždy jedním směrem k odtoku, nikdy ne křížem přes více rohů. Pokud to jde, umístěte odtok tak, aby byl přístupný pro čištění a aby kolem něj vznikl pravidelný kužel.

Jak si sami ověříte, že krátery nejsou všechny stejné Vezměte dalekohled nebo i malý triedr a podívejte se na Měsíc v první čtvrti. Podél přechodu mezi světlem a stínem – takzvaného terminátoru – uvidíte krátery nejlépe. Šikmé světlo vrhá dlouhé stíny a zvýrazní okraje i dna. Za úplňku je Měsíc plochý a detaily zmizí. To je první typická chyba: lidé se dívají jen za úplňku a diví se, že nic nevidí. Druhá chyba je očekávat, že každý kráter má stejný tvar. Ve skutečnosti mladé krátery mají ostré okraje a světlé paprsky, staré jsou oblé, převrstvené dalšími dopady a jejich dno je často zaplavené lávou.

Prvním krokem je změřit prostor a načrtnout půdorys. Do něj zakreslete dveře, okna, radiátory a průchozí trasy. Dřevěný nábytek by měl stát tak, aby neblokoval pohyb a nechal vzduch proudit. Typická chyba je cpát skříně a police na jednu stěnu a vytvářet dlouhý tunel. Lepší je rozložit hmotu do rohů a nechat střed volný. U nízkých stropů se vyhněte vysokým knihovnám; sáhněte po komodě nebo lavici, která opticky sníží těžiště místnosti.