Zima není pro slepice jen nepohodlí. Kombinace vlhka, průvanu a náhlých teplotních výkyvů je spolehlivý způsob, jak ptáky dostat do problémů. Nejde přitom o to, aby v kurníku bylo teplo jako v obýváku. Slepice snesou mráz lépe než přehřátý, nedostatečně větraný prostor. Rozhoduje sucho, klid a možnost udržet si vlastní teplo.

Bolest zad po delším sezení nemusí znamenat, že máte problém s páteří. Často stačí, že sedačka, na které trávíte hodiny, přestala plnit svou původní funkci. Opěradlo se ohne dozadu, sedák se prohloubí, výplň ztvrdne nebo se naopak rozpadne. Tělo se pak snaží držet rovnováhu samo a přetěžuje svaly, které na to nejsou stavěné.

Jako podklad použijte dvě až tři silné tyče nebo trámky, které zvednou dřevo alespoň 15 cm nad terén. Mezi podklad a první vrstvu polen dejte ještě větve nebo zbytky latí, aby spodní vrstva neležela na vlhké zemi. Polena skládejte na sebe, ale nechte mezi nimi mezery – nestačí je jen naházet. Štípané dřevo sušte kůrou dolů nebo na bok, nikdy ne kůrou nahoru, kde se drží voda. Kulatina bez štípání schne mnohem pomaleji, proto ji na zimu nechte naštípanou.

Pokud se bolest do dvou až tří týdnů nezmírní ani po úpravě sedačky, nechte si záda vyšetřit. Někdy je příčina jinde než v nábytku a sezení ji jen odhaluje. Ale v mnoha domácnostech stačí vrátit sedačce oporu, kterou ztratila, a záda se ozvou mnohem méně.

Při čištění dávejte pozor na několik věcí. Nepoužívejte příliš mokrý hadřík, voda nesmí stékat do listové růžice, jinak začne hnít srdéčko rostliny. U rostlin s ochmýřenými listy, jako je například fialka, nikdy neotírejte listy hadříkem, ale pouze je smetejte suchým štětcem. Pokud se bílé skvrny objevují i po opakovaném čištění a rostlina začne žloutnout nebo opadávat, pravděpodobně jde o plíseň nebo padlí. V tom případě odstraňte postižené listy, přesaďte rostlinu do čerstvého substrátu a omezte zálivku. Chemické postřiky nejsou potřeba, pokud problém zachytíte včas a budete důslední.

Jak těsto správně zpracovat a proč ho nehní

Typická chyba je koupit si bederní pás nebo ortézu místo toho, abyste opravili sedačku. Ortéza svaly ještě oslabí a problém se vrátí, jakmile ji odložíte. Další častou chybou je sedět na okraji sedáku, protože to na chvíli uleví, ale dlouhodobě přetěžuje kyčle a dolní záda. Také nepomůže přidávat další a další polštáře – pokud jich je moc, sedíte vysoko a nohy visí ve vzduchu.

Opakování je další kámen úrazu. Začátečníci často zůstávají v sauně příliš dlouho nebo jdou do příliš vysokých teplot. Přitom stačí dvě až tři kola. Mezi koly je nutná přestávka v odpočívárně, kdy se tělo vrací k normální teplotě. Během ní pijte vodu, ne slazené nápoje ani alkohol. Alkohol před saunou i po ní je jednou z nejčastějších chyb, protože rozšiřuje cévy a zvyšuje riziko kolapsu. Další častou chybou je srovnávání s ostatními. Někdo vydrží deset minut, jiný tři. Platí, že méně je více.

Co udělat ještě dnes, než začnete shánět novou sedačku Podložte bederní část opěradla složeným ručníkem nebo menším polštářem tak, aby kopíroval přirozené zakřivení beder. Polštář nesmí být tuhý jako deska, ale ani úplně měkký. Cílem je vyplnit mezeru mezi vašimi zády a opěradlem, ne vytlačit vás z místa. Pokud je sedák prohlý, vložte pod něj pevnou desku z překližky nebo silného kartonu a překryjte ji tenkou vrstvou molitanu. Tím obnovíte rovnou plochu a tlak se rozloží.

Nejprve zjistěte, co přesně selhalo. Sedněte si tak, jak běžně sedíte, a vnímejte, kde cítíte tlak. Pokud vás tlačí přední hrana sedáku do stehen, je sedák moc hluboký nebo příliš vysoko. Když se opíráte a cítíte, že vás opěradlo tlačí do lopatek, chybí bederní podpora. A jestli se po pár minutách začnete sunout dopředu, je sedák nakloněný nebo kluzký. Tyto tři věci se dají řešit i bez výměny nábytku.

Uvolněné šrouby a prasklé lamely v konstrukci se snažte dotáhnout nebo vyměnit. Rozvrzaná sedačka nutí tělo neustále se přizpůsobovat pohybu, což je pro záda horší než statické sezení. Zkontrolujte i nohy – pokud jsou kratší nebo nerovné, podeberte je tvrdým materiálem, ne látkou, která se zmáčkne. Nestabilní sedačka je častý, ale přehlížený zdroj bolesti.