Základní kousky šatníku – bílé tričko, džíny, kožené boty, vlněný svetr – ničí nejčastěji špatné praní a sušení. Většina lidí je pere příliš horkou vodou a pak suší v horkém vzduchu. Bavlněné tričko při teplotě nad 40 °C ztrácí barvu i tvar, džíny se srážejí a vlna plstnatí. Perte proto na nízké teploty, ideálně 30 °C, a to i u bílého prádla. Vlnu a hedvábí perte ručně ve vlažné vodě s jemným prostředkem, nebo použijte program pro vlnu. Nikdy nedávejte vlnu do sušičky – srazí se nevratně.

Odpočinek je stejně důležitý jako poměr surovin. Mouka potřebuje čas nasát vodu, tuk ztuhne a gluten se uvolní. Těsto se pak lépe vyvaluje a netrhá se. Vyvalujte na lehce pomoučeném válu, vždy od středu k okrajům, a podkládejte rukama, ne silou. Tenká placka má mít sílu asi 2 mm. Pokud se trhá, vraťte ji na chvíli do chladu.

Předsíň bývá nejmenší místnost v bytě, a přesto rozhoduje o tom, jak velký se celý prostor zdá. Stěna, na kterou člověk narazí hned po vstupu, funguje jako práh mezi venkem a domovem. Když ji necháte holou a tmavou, bude působit jako zátka. Když ji záměrně upravíte, může se stát nástrojem, který opticky protáhne byt dřív, než do něj vůbec vejdete. Rozdíl mezi přecpanou a promyšlenou předsíní není v penězích, ale v tom, co na tu stěnu dáte a co z ní naopak sundáte.

Pečení je krátká disciplína. Troubu předehřejte alespoň deset minut předem a pečte při střední teplotě. Cukroví by mělo získat jen jemný zlatavý nádech, ne hnědou barvu. Tmavé okraje znamenají hořkou chuť a tvrdou strukturu. Plech vždy vyložte pečicím papírem a nechte cukroví po vytažení chvíli na plechu – ztuhne a lépe se s ním manipuluje. Pokud se těsto při vykrajování lepí, poprašte váleček i formičky moukou a těsto mezi jednotlivými kroky vracejte do chladu.

Rozvržení volte podle tvaru místnosti, ne podle toho, co se líbí na obrázcích. Úzká kuchyň do dvou metrů šířky snese pouze linku podél jedné stěny. Kuchyň do tvaru L využije roh, ale jen když je úhel skutečně pravoúhlý; v panelácích bývá stěna křivá, takže rohová skříň musí mít možnost vyrovnání. Ostrůvek patří do kuchyní nad dvacet metrů čtverečních, do menších prostor se nevejde obchozí ulička a vznikne jen překážka.

Trénink na sestup se nedá okecat. Před túrou si najděte kopec a choďte dolů opakovaně. Stačí hodina. Tělo si zvykne na excentrickou zátěž a přestane se vám po dvou hodinách třást stehna. Druhý den po tréninku vás budou svaly bolet, to je normální a je to známka adaptace. Kdo tohle vynechá, zaplatí to na ostré túře.

Většina lidí plánuje túru podle toho, jak dlouho jim potrvá výstup. Sestup berou jako nutnou daň, kterou nějak skoulejí dolů. Jenže právě sestup rozhoduje o tom, jestli se vrátíte v pořádku, nebo si na tři dny rozmlátíte nohy. Při chůzi dolů působí na kolena až trojnásobek vaší hmotnosti a každý krok musí zachytit čtyřhlavý sval stehenní excentrickou kontrakcí. To je práce, na kterou běžná turistika člověka nepřipraví.

Během sestupu používejte hole. Nejsou jen pro staré lidi, ulevují kolenům a zlepšují stabilitu na kamenitém povrchu. Choďte kratší kroky a měkce našlapujte, nechte nohu pokrčenou, ne propnutou. Nepředklánějte se dopředu, držte těžiště nad chodidly. Když začnete cítit, že nohy odcházejí, zpomalte. Odpočívejte po deseti minutách, ne až když padnete. A hlavně se nepokoušejte sestup „doběhnout", abyste byli rychle dole. To je nejrychlejší cesta k úrazu.

Naplánujte túru od konce, ne od startu Než se podíváte na trasu, zjistěte si profil sestupu. Zajímá vás nejen převýšení, ale i jeho rozložení. Plynulý svah o sklonu deset procent je něco jiného než tři sta metrů prudkého srázu v poslední hodině. Pokud má být cílem chata v údolí, naplánujte příchod tak, abyste na prudký úsek měli ještě čerstvé nohy a dost světla. Vyhněte se variantě, kdy na vás nejprudší klesání vyjde za soumraku. To je klasická chyba, která končí výronem kotníku nebo pádem po kluzkém kameni.

Po túře nohy protáhněte a dopřejte jim klid. Pokud se druhý den objeví otok nebo ostrá bolest v koleni, neignorujte to. Sestup je tvrdý trénink, ale jen tehdy, když ho naplánujete jako rovnocennou část túry, ne jako nutné zlo na konci.

Do plánu započítejte čas na sestup realisticky. Na rovině ujdete za hodinu pět kilometrů, v prudkém klesání sotva dva až tři. Počítejte s tím, že sestup může trvat stejně dlouho jako výstup, zvlášť když jdete po kamenech nebo po mokré hlíně. Naplánujte si proto i záložní variantu, jak túru zkrátit, když se nohy začnou ozývat.