Základem je světlo. Závěsy věšte co nejvýš, ideálně až ke stropu, a po stranách je nechte přesahovat za okraj okna. Okno tak opticky rozšíříte. Pokud máte těžké závěsy, vyměňte je za lehké látky v barvě stěn. Žaluzie nebo rolety naopak ubírají světlo i prostor. Do rohů umístěte stojací lampu se světlem směřujícím vzhůru, která rozptýlí stíny a místnost prohloubí.

U menších zahrad počítejte s tím, že jsou často oplocené a zavírají se dřív než parky. Bývá to brzy odpoledne nebo na večer, a to i v letních měsících. Před odchodem z domova si ověřte otevírací dobu, ne až na místě u zamčené branky. Další častá chyba je brát kočárek do parku s terénními schody nebo do zahrady s úzkými cestičkami. Pokud máte možnost, vezměte nosítko. Ušetříte si hádku u každého schodu.

Podlaha je nejdražší skladovací prostor, protože zabírá místo na chození. Mnohem lepší je svislá rovina. Nad botníkem ve výšce 120–140 cm vznikne police na koše, rukavice nebo klíče. Ještě výš, klidně až ke stropu, patří sezónní věci: lyžařské helmy, zimní čepice, deštníky. Pokud tam vede dostup, použijte otevřené koše, ne krabice — u krabic zapomenete, co v nich je, a přestanete je používat.

Jak si doma ověřit, co jste přines

Odpoledne s dětmi v Praze nemusí znamenat utrácení za vstupenky a předraženou limonádu. Praha má desítky veřejně přístupných parků a zahrad, kde se děti zabaví na celé hodiny a rodiče u toho nemusí řešit, kolik stojí každá atrakce. Rozdíl mezi velkým parkem a menší zahradou je hlavně v tom, jak dlouho se tam dá vydržet. Velké parky unesou celé odpoledne, menší zahrady se hodí na hodinku až dvě, například než se dítě unaví.

Než vyrazíte, vyřešte dvě věci: čas a zásoby. Děti se v parku přestanou nudit přibližně po devadesáti minutách, pokud nemají co dělat. Proto si předem rozmyslete, co budete dělat po příchodu – ne až na místě. S sebou vezměte pití v uzavíratelné láhvi, svačinu, kterou zvládnou jíst vsedě i v chůzi, a náhradní tričko. Typická chyba je vyrazit bez plánu a spoléhat na to, že se něco najde cestou. Většinou se nenajde nic jiného než fontánka a přeplněná zmrzlinářská budka.

Největší chybou je snažit se děti zabavit celou hodinu jednou hrou. Pozornost vydrží jen několik minut, proto střídejte intenzivní pohyb s klidnějším a vždy dopředu řekněte, co bude následovat. Děti, které vědí, co přijde, se méně bouří. Pokud se některá hra nedaří, není to selhání – stačí ji ukončit dřív, než se zvrhne, a zařadit osvědčenou aktivitu. Ve družině funguje hlavně pravidelnost a jasná pravidla, ne originalita za každou cenu.

Na co si dát pozor: v parcích s vodními plochami bývá břeh kluzký a dítě se snadno dostane k vodě dřív než vy. Vezměte proto oblečení, které se dá snadno vyprat, a nepouštějte děti k vodě bez dozoru ani na chvíli. V zahradách s okrasnými záhony platí, že se po nich nešlape – a děti to zkoušejí právě tam. Klidně jim dopředu ukažte, kde se běhat smí a kde ne. Zvířata v parcích (kachny, veverky) krmit raději vůbec. Ne kvůli pokutám, ale kvůli tomu, že dítě pak tahá domů housenky a ptáci si zvykají na lidské jídlo.

Barvy a materiály, které nesmí chybět Stěny i strop natřete světlým odstínem. Bílá, krémová nebo velmi světle šedá odrážejí světlo a strop se jeví výš. Vyhněte se tmavým barvám na velkých plochách, působí jako tunel. Stejný odstín použijte na strop i stěny, rozdíl barev je vidět a místnost rozděluje. Podlaha má být světlá, ideálně v tónu stěn. Tmavá podlaha nebo koberec pohlcují světlo a snižují strop.

Jak si odpoledne rozdělit, aby se nikdo nezačal nudit Osvědčuje se střídat tři fáze. Nejdřív nechte děti vybít energii na trávníku nebo na hřišti, které v parku najdete. Potom zpomalte a přejděte k něčemu klidnějšímu – pozorování kachen, stavění z kamínků, hledání listů podle tvaru. Na závěr zařaďte přesun na jiné místo v parku, ideálně k vodě nebo na vyhlídku. Přesun sám o sobě děti zaměstná, protože se mění prostředí. Když tohle pořadí dodržíte, odpoledne se rozpadne na tři přirozené úseky a dítě nemá čas začít remcat.

Ložnice bývá nejmenší místnost v bytě a často se do ní vejde jen postel a skříň. Přesto se dá opticky zvětšit bez bourání zdí. Rozhoduje hlavně to, co je vidět ve výšce očí, a barva povrchů, které odrážejí světlo. Než začnete cokoli kupovat, změřte si místnost a stávající nábytek. Zjistíte, kolik podlahové plochy skutečně zabírá.

Na závěr si projděte místnost od dveří a zkuste si představit, kudy vede pohled. Každá překážka v této linii místnost zmenšuje. Posunout postel ke stěně, odstranit jednu komodu nebo pověsit zrcadlo zabere odpoledne a výsledek je znát okamžitě. Optické zvětšení není o velkých investicích, ale o důslednosti v maličkostech.