Jak poznat, že olej už na smažení není Olej se nedá používat donekonečna. Známky opotřebení jsou tmavnutí, hustnutí, lepivost a trvalý zápach po připálenině. Když olej při zahřátí kouří dřív než obvykle, nebo když se na povrchu tvoří pěna, která hned nemizí, je čas ho vyměnit. Po smažení ho nechte vychladnout, přeceďte přes jemné sítko a skladujte v uzavřené nádobě na tmavém a chladném místě. Opakované použití je možné jen u stabilních olejů a jen několikrát. Čím víc olej smažíte, tím rychleji se jeho kvalita zhoršuje.

Většina lidí ví, že má mít rezervu na neočekávané výdaje. Málokdo ale ví, jak ji spočítat, kde ji držet a kdy ji použít. Přitom právě odhad správné velikosti je to, co rozhoduje, zda rezerva pomůže, nebo vás bude zbytečně brzdit. Rezerva nemá být ani malá, ani obrovská. Má odpovídat tomu, jak žijete a jaké máte závazky.

Druhá chyba je teplota. Mnoho lidí pere na šedesát stupňů automaticky, protože to „vyčistí". Jenže horká voda sráží vlákna, rozpouští barviva a způsobuje, že se oblečení kroutí. U second hand kusů používejte maximálně třicet stupňů, u vlny a hedvábí dvacet. Také zapomeňte na sušičku – teplý vzduch je pro starší tkaniny vražedný. Sušte na vzduchu, ideálně vodorovně na ručníku, aby se kus nevytáhl vlastní váhou.

Nejčastější chyby jsou tři. První je mokrá bylina, druhá příliš teplé místo, kde se olej rychle zkazí, a třetí nedostatečné cezení, kdy v oleji zůstanou jemné částečky a začnou kvasit. Další chybou je míchání mnoha bylin najednou bez znalosti jejich účinků. Pro pleť se osvědčila měsíčková a heřmánková infuze, na klouby zase kostival nebo rozmarýn. Pokud máte citlivou pokožku, udělejte si nejprve zkušební mazání na malé ploše předloktí a počkejte čtyřiadvacet hodin, než olej použijete na větší plochu.

Kdy squashovat a kdy raději ne Squash je vhodný pro téma, které má v sobě deset commitů typu „oprava testů" a „ještě jedna úprava". Před sloučením je stlačíte do jednoho přehledného commitu. V interaktivním režimu to uděláte přes git rebase -i HEAD~10 a změnou pick na squash. Naopak nikdy nesquashujte commity, které mají vlastní logický význam, například oddělenou změnu schématu a oddělenou migraci dat. Ztratíte tím možnost vracet změny po částech a čitelnost historie se zhorší, ne zlepší.

Nejčastější chyba je rebase větve, kterou už někdo jiný stáhl a postavil na ní práci. Řešení je jednoduché: rebasujte jen to, co ještě nikdo nemá. Pokud už změny odešly, použijte git revert nebo se domluvte na společném postupu. Druhá častá chyba je řešení konfliktů naslepo. Během rebase se konflikt může objevit u každého commitu zvlášť. Vždy si prohlédněte, co konkrétně se mění, a po vyřešení spusťte git rebase --continue. Když se ztratíte, git rebase --abort vrátí vše do původního stavu.

Než začnete rebase používat plošně, nastavte si výchozí chování pullu. Příkaz git pull --rebase stáhne změny a přehraje vaše lokální commity navrch, místo aby vytvořil merge commit. Trvale to zapnete přes git config --global pull.rebase true. Tím zmizí většina zbytečných merge commitů, které vznikají při každodenní synchronizaci. Dejte ale pozor na to, že rebase mění hashe commitů. Pokud už byly odeslané na sdílenou větev, ostatní o ně přijdou.

Lineární historie není cíl sám o sobě. Je to nástroj, který usnadňuje hledání chyb pomocí git bisect a čtení změn v malých krocích. Pokud tým nemá disciplínu v pojmenování commitů a v rozdělování práce, rebase problém nevyřeší. Začněte malými kroky: zapněte rebase při pullu, zakažte merge commity v hlavní větvi a teprve potom řešte squashování. Výsledkem bude historie, která se dá číst, ne jen přežít.

Další častá chyba je špatná teplota. Když je olej málo horký, jídlo se nasákne tukem a je těžké. Když je příliš horký, okamžitě se připálí zvenčí a zůstane syrové uvnitř. Pomůže jednoduchý test: vhoďte do oleje malý kousek těsta nebo chleba. Když se začne hned obalovat bublinkami a vyplave, teplota je přibližně správná. Smažte v menším množství najednou, protože přidáním potravin teplota prudce klesne. Po každé dávce nechte olej znovu ohřát.

Merge commity vznikají pokaždé, když větev sloučíte s jinou pomocí klasického merge. Většinou nesou jen informaci, že se něco sloučilo, a zbytečně zaplňují historii. Pokud chcete lineární vývoj, kde každý commit odpovídá jedné ucelené změně, musíte je nahradit rebase nebo squashem. Rozdíl je v tom, že rebase přenáší jednotlivé commity na nový základ, zatímco squash z nich vyrobí jeden. Obojí má svá místa.