Základem je čištění po každém jídle, ne jen ráno a večer. Použijte měkký kartáček s malou hlavou, který se dostane i za oblouky. Kolem zámečků postupujte krouživými pohyby pod úhlem asi 45 stupňů, aby štětinky objely hranu rovnátka. Potom přejděte na mezizubní kartáček nebo jednosvazkový kartáček a projeďte prostor mezi drátkem a zubem. Bez tohoto kroku zůstane u dásně měkký plak, který se časem změní v kámen.

Řešením je zavěšený rošt. Na původní strop ukotvěte závěsy, do nichž vsunete nosné profily. Závěs umožňuje výškové seřízení, takže každý profil dostanete do roviny bez ohledu na to, jak moc se podklad vlní. Počet závěsů držte zhruba po 80 až 100 centimetrech, u těžších konstrukcí hustěji. Vodorovné profily pak spojte příčnými a zkontrolujte rovinu dvoumetrovou latí v obou směrech. Teprve když latí neprosvítá, jde se dál.

Po montáži přijdou spáry, tmelení a přebroušení. Právě tady se nerovný podklad vymstí: pokud rošt nebyl v rovině, každý tmel to jen zvýrazní. Když je ale konstrukce srovnaná a zkontrolovaná latí, je zbytek už rutina a výsledek drží roky. Vyplatí se věnovat čas měření a seřízení závěsů, ne ho dohánět tmelem.

Podceňovaná je i práce s měřítkem. Vzdálenost, která na mapě vypadá na deset minut, může být v kopcovitém terénu na hodinu. Lidi odhadují čas podle čárek, ne podle reality. Zkuste si při plánování připočítat rezervu na převýšení, podrost, bláto nebo sníh. Stejně tak směr: azimut odečtený z mapy je jen začátek. Musíte ho umět přenést do terénu a udržet, i když jdete lesem, kde není vidět na žádný orientační bod.

V převisu se jistí jinak než na kolmé stěně. Tělo má tendenci se odklánět od skály, takže běžný postup „ruka nad rukou" přestává fungovat. Lano musí být neustále napnuté a vedené tak, aby tě při zatížení nevytáhlo ze stěny. Používej dostatečně dlouhé smyce nebo expresky, které ti umožní stát v kolmé pozici i tam, kde není přirozený stup. Pokud jistíš druholezce, stůj pokud možno přímo pod ním, ne v ose pádu, a měj lano zajištěné proti vytržení.

Desky šroubujte až po finální kontrole roviny. Šrouby utahujte tak, aby hlavička byla mírně pod povrchem, ale papír desky neprotrhla. Spáry mezi deskami vysaďte do poloviny šířky profilu, nikdy je nedávejte na sebe do kříže. Pokud je strop opravdu velmi křivý, je lepší ho nejdřív částečně srovnat omítkou nebo vyrovnávací hmotou a teprve pak dát podhled — ušetříte výšku i materiál.

Častou chybou je také spoléhání na jediný zdroj informací. Mapa, mobil, GPS nebo pamětní značky mají smysl jen ve chvíli, kdy si navzájem neodporují. Pokud si všimnete rozporu, nesnažte se ho vysvětlit ve prospěch pohodlnější varianty. Zastavte se, vraťte se k poslednímu místu, kde jste si byli jistí, a začněte znovu. Vracet se je nepříjemné, ale mnohem levnější než bloudit hodiny.

Nejčastější chyba je takzvané potvrzovací čtení. Člověk si usmyslí, že je na určitém místě, a pak hledá v terénu jen to, co jeho domněnku potvrzuje. Uvidí louku, která by mohla být ta na mapě, a už ji za ni prohlásí. Okolní kopec, který tomu neodpovídá, ignoruje. Řešení je jednoduché a nepříjemné zároveň: aktivně hledejte, co vaší teorii odporuje. Když si myslíte, že jste na rozcestí u potoka, najděte nejdřív důkaz, že to není ono. Teprve pak se rozhodujte.

Posledním, ale nejčastějším důvodem zklamání je nesprávné upevnění jezdce. Špatně nastavený úvaz nebo popruh způsobí, že se jezdec naklání na stranu, kladka se tře o lano a jízda je pomalá a nepohodlná. Před každým spuštěním zkontrolujte, zda je karabina řádně zacvaknutá a zda popruhy nejsou překroucené. Pokud se jezdec při jízdě otáčí, je chyba v těžišti – pomůže delší spojovací popruh nebo jiné umístění úvazu.

Na skále se pad a kotoul používají při doskoku z traverzu nebo při ztrátě rovnováhy na plotně. Rozhodující je, co děláš před dopadem: paže nesmí být napnuté, kolena měkká, pohled směřuje tam, kam chceš pokračovat. Pokud padáš z výšky, kde by kotoul nabral přílišnou rychlost, raději pád přeruš nohama a přejdi do dřepu. Kotoul má smysl jen tam, kde je dost místa na dokončení rotace. Na úzké polici nebo u hrany to znamená pád ukončit, ne se valit dál.

Pad a kotoul nejsou dva triky, které se učíš odděleně. Na skále tvoří jeden celek: pad je řízený pád, kotoul je způsob, jak pád převést do pohybu vpřed. Pokud je trénuješ zvlášť, na skále se rozpadnou. Začni na rovném povrchu bez ostrých hran, v pevné obuvi a s rukama volnýma. První fáze je pád vpřed ze stoje: necháš tělo padat, ne skákat. Dopadni na předloktí a dlaně, ne na lokty.