Základem je tuhost. Pokud se podložka pod tíhou těla prohne, matrace se ohne s ní. Pěna i pružiny si pak zvyknou na nesprávný tvar a v místě největšího tlaku se trvale zmáčknou. Pozná se to podle prohlubně, která po zvednutí zůstane. Řešení je jednoduché: zkontrolujte, zda lamely drží vodorovně a neprohýbají se pod rukou. Když ano, vyměňte je nebo přidejte pevnou desku s otvory pro vzduch.

Praktické pravidlo pro teenagery: výška ležení má být taková, aby se po usednutí na kraj dala chodidla položit na podlahu celou plochou. Ne na špičky, ne s podloženou stoličkou, která se v noci posune. Pokud má postel úložný prostor pod matrací, počítejte s tím, že se ležení zvedne. Vyšší ležení znamená delší cestu dolů a větší tlak na kolena a záda při každodenním vstávání.

Jak ošetření provést, aby něco vydrže

Výběr matrace se často zvrhne v porovnávání počtu pružin a vrstev pěny. Přitom první otázka má být úplně jiná: jak těžký jste a v jaké poloze nejčastěji spíte. Tyto dva údaje určí, jakou tvrdost vůbec potřebujete. Matrace, která vyhovuje osmdesátikilovému spáči na boku, bude pro padesátikilového spáče na zádech pravděpodobně příliš tuhá a naopak.

U klasické postele s pevným rámem se výška nejčastěji pohybuje mezi 45 a 55 centimetry od země k povrchu matrace. Vyšší lidé si obvykle vystačí s horní hranicí, nižší naopak potřebují spíš nižší hodnotu. Jiná situace je u polohovacích lůžek a nemocničních postelí, kde se výška mění kvůli ošetřovatelské péči — tam je důležité, aby se lůžko dalo nastavit tak, aby pečující osoba nemusela zvedat pacienta přes sílu. U patrových postelí a paland se řeší hlavně bezpečnost: horní lůžko musí mít dostatečnou výšku nad matrací spodního, aby se tam člověk posadil bez naráženi hlavou, a zároveň musí být zajištěno proti pádu.

U batolat a dětí do šesti let se vyhněte postelím, jejichž ležení je výš než zhruba do pasu dospělého. Vysoké patro bývá lákavé kvůli úspoře místa, ale dítě v noci v polospánku hledá zábradlí, ne žebřík. Pokud už patrovou postel máte, trvejte na tom, aby horní lůžko mělo pevné zábradlí po celé délce kromě místa výstupu, a to i tehdy, když výrobce tvrdí, že stačí kratší. Zábradlí musí vydržet tlak těla, ne jen ruku.

Když dítě povyroste, výška přestává být o centimetrech a začíná být o prostoru U teenagerů je nízká postel často praktičtější než vysoká. Vysoká lůžka a patra vypadají jako řešení malého pokoje, ale teenager potřebuje místo na sezení, na noční stolek, na nabíječku a na to, aby se ráno oblékl, aniž by se mlátil hlavou o strop nebo o spodní lůžko. Pokud má pokoj nízký strop, patrová postel znamená, že nahoře se nedá sedět. To je častá chyba: rodiče koupí patro kvůli úspoře podlahy, ale dítě pak tráví čas na posteli v předklonu.

Nejčastější chyba není špatná výška rámu, ale to, že se výška nezmění, když dítě vyroste. Postel, která byla bezpečná v pěti letech, může být v patnácti nepohodlná, protože teenager sedí na kraji s nohama ve vzduchu a vstává přes bok. Pokud si nejste jistí, změřte výšku ležení, posaďte dítě na kraj a nechte ho vstát. Podle toho poznáte, jestli je potřeba nižší rám, jiná matrace, nebo jen pevná stolička, která se nepohybuje.

Poslední častá chyba je ignorování hloubky sedáku. Příliš hluboký sedák tlačí na vnitřní stranu kolen a nutí vás podsouvat se dopředu. Příliš mělký zase nedrží stehna a celá váha jde do hýždí. Sedák má končit dva až tři centimetry za kolenní jamkou, když máte záda plně opřená. Před koupí si změřte vzdálenost od zadní části kolena k hýždím a porovnejte ji s hloubkou křesla. Pokud se liší o více než pět centimetrů, hledejte jiný model.

Výška postele se neřeší metrem od podlahy k matraci, ale tím, co dítě zvládne samo a bezpečně. U předškoláků jde hlavně o to, aby nohy při sezení na kraji dosáhly na zem, případně na pevnou stoličku. Pokud dítě musí seskakovat, každé ráno a každý večer riskuje špatné došlápnutí. Orientačně počítejte, že horní plocha matrace má být ve výšce, kdy dítěti při sezení visí chodidla těsně nad zemí nebo se jí lehce dotýkají.

U rostoucích dětí a dospívajících se vyplatí sledovat i tloušťku matrace. Čím silnější matrace, tím výš se dostanete, i když rám zůstane stejný. Při výměně matrace proto změřte výšku znovu, místo abyste spoléhali na to, že „to sedí jako dřív". Stejně tak zábradlí a žebřík musí odpovídat nové výšce. Žebřík, který končí daleko od hrany lůžka, svádí k natahování a pádům.