Základní pravidlo zní: matrace musí dýchat a zároveň být rovnoměrně podepřená. Pokud ji položíte na plnou desku bez otvorů, vlhkost z těla i z okolí se nemá kudy odpařit. Polyuretanová pěna i latex v takovém prostředí měknou, ztrácejí pružnost a mohou začít zapáchat. Naopak příliš měkký rošt bez středové výztuhy způsobí, že se matrace v nejzatíženějších místech propadá a vzniká proleženina, kterou už ničím nevyrovnáte.

Samotná pohovka málokdy stačí. Zóny se oddělují kombinací nábytku a povrchů. Otočný koberec pod pohovkou ohraničí sezení lépe než jakákoli značka na podlaze. Konferenční stolek umístěný před pohovkou zase určí, kam až obývací zóna sahá. Mezi kuchyní a sezením se osvědčil nízký konzolový stolek nebo knihovna do výšky pasu – nebrání výhledu, ale zastaví pohyb. Kdo chce víc soukromí, použije regál s průhlednými policemi nebo otevřené police, které prostor neuzavřou úplně.

Nakonec zvažte, jestli potřebujete oddělit zóny natrvalo, nebo jen vizuálně. Pro trvalé oddělení je vhodná pohovka s pevným rámem a vyšším opěradlem, doplněná o boční stolek. Pro vizuální stačí nízká pohovka a rozdílná barva podlahy nebo koberce. Vždy ale platí, že pohovka nemá být jediným dělícím prvkem. Když ji zkombinujete s výškově odstupňovaným nábytkem a světlem, vznikne přirozená hranice, která se nemusí bourat při každé návštěvě.

Praktický postup je jednoduchý. Ráno po probuzení odhrňte přikrývku a nechte matraci hodinu odpočívat, aby vlhkost z povrchu mohla uniknout. Jednou za dva týdny ji postavte na hranu a vyvětrejte místnost. Prostory, kde se matrace dotýká rámu, otřete suchou utěrkou. Pokud se objeví vlhká skvrna nebo zatuchlý pach, větrejte častěji a zkontrolujte, zda není problém v podlaze nebo ve zdi.

Typická chyba je postavit pohovku přímo proti vchodu do místnosti. Vznikne nehostinný dojem a sedící mají pocit, že je někdo neustále pozoruje. Další častá chyba je zapomenout na zadní stranu pohovky. Pokud je vidět ze všech stran, musí být upravená – potažená stejnou látkou jako zbytek, nebo alespoň bez reklamních polepů a visaček. Také se nevyplácí cpát pohovku do úzkého krčku mezi kuchyní a jídelnou. Pokud je průchod užší než 90 cm, pohovka ho ucpe a rodina ji začne podlézat.

Denní větrání matrace je stejně důležité jako větrání místnosti. Po probuzení odhrňte peřinu a nechte matraci alespoň půl hodiny volně dýchat. Jednou za měsíc ji vysajte s hubicí na čalounění, abyste odstranili prach, kožní šupinky a roztoče. Skvrny řešte okamžitě – čerstvá se dá odstranit jemným roztokem vody a octa, ale na mokrou matraci nikdy nespěte. Vlhko podporuje bakterie a ničí lepidla i pěny.

Poslední kontrola před koupí: postavte se před komodu, jako byste ji měli používat každý den. Saháte na madla pohodlně? Nezachytáváte se o ně při průchodu? Nepřekáží otevřená zásuvka v cestě? Komoda má sloužit, ne stát jako dekorace. Pokud váháte mezi dvěma kusy, vyberte ten s lepšími výsuvy – úložný prostor se dá doplnit, ale nepohodlné zásuvky vás budou štvát každý den.

Typická chyba je větrat jen jednou za rok při velkém úklidu. Matrace potřebuje vzduch průběžně, ideálně jednou za dva až tři týdny. Další častou chybou je pokládat matraci zpět na postel, která nemá rošt, ale pevnou desku. Bez proudění vzduchu pod matrací se vlhkost vrací během jedné noci. Rošt s mezerami je stejně důležitý jako samotné větrání.

Pohovka v otevřeném prostoru neplní jen roli sezení. Často je to jediná masivní horizontála, která dokáže vizuálně i fyzicky oddělit kuchyň od obývací části, aniž by vznikla pevná stěna. Rozhodující je orientace. Pokud pohovku postavíte zády k pracovní desce nebo k jídelnímu stolu, získáte přirozenou bariéru. Pokud ji naopak postavíte čelem do průchodu, budete mít pocit, že stojí v cestě. Doporučuji nejdřív na podlahu vyznačit páskou obrys pohovky a několik dní kolem ní chodit. Zjistíte, jestli vám sedí trasa mezi kuchyní a jídelnou, nebo jestli budete neustále obcházet.

Kdy větrat a čemu se vyhnout Větrání má smysl jen tehdy, když je venku suchý vzduch. Vlhké ráno, mlha nebo déšť situaci zhorší. Stejně tak otevřené okno v zimě při mínusových teplotách matraci prospěje, pokud ji nenecháte venku přes noc. Nejlepší je krátké intenzivní vyvětrání, kdy se vymění vzduch v místnosti, a pak matraci nechat v suchém prostředí. Přímé slunce na matraci působí krátkodobě dobře, ale dlouhodobě ničí pěnu i potah. Pokud ji dáte na balkon, hlídejte čas.

Televize se nejčastěji staví proti sedačce, a tím se celý pokoj otočí k obrazovce. Lidé pak sedí v řadě vedle sebe a nemůžou se bavit. Lepší je umístit televizi do rohu nebo na boční stěnu. Sedačka pak může být postavená tak, že se z ní díváte na televizi jen pootočením hlavy, ale zároveň sedíte tváří v tvář ostatním. Vzdálenost od očí k obrazovce by měla být asi trojnásobek její úhlopříčky, u větších obrazovek čtyřnásobek.