Kde se rozhodnutí láme: světlo, kořeny a otužován

Nejdřív bylinky roztřiďte. Jemné bylinky jako petrželka, kopr, koriandr nebo pažitka mají měkké lodyhy a rychle vadnou. Ty patří do vlhkého prostředí, ale ne do vody, ve které by se lodyhy rozmočily. Tuhé bylinky — tymián, rozmarýn, oregano, šalvěj — mají dřevnaté stonky, snesou sušší vzduch a v lednici vydrží klidně dva týdny, pokud je nenecháte zapařit.

Typická chyba je střih ve spirále dokola, kdy člověk jen zkracuje horní špičky a vnitřek keře zůstane prázdný. Další chybou je řez v zimě, kdy rostlina odpočívá a rány se nehojí. Vyhněte se také hnojení dusíkem po řezu – podpoří měkké výhony, které v suchém bytě padají a lámou se. Po každém střihu dejte rostlině dost světla, jinak se nové výhony zase vytáhnou do strany.

Nejlepší je hnojit méně a častěji, vždy podle stavu rostlin, ne podle kalendáře. Když si nejste jistí, začněte poloviční dávkou a po týdnu zkontrolujte, jak bylinky reagují. Zdravé, přiměřeně hnojené bylinky poznáte podle pevných listů, syté barvy a výrazné vůně – a to je přesně to, co potřebujete při vaření i při sklizni.

Hotová bylinka se láme, ale nedrolí se na prach. Stonek musí při ohnutí prasknout, nikoliv se ohýbat. Pokud se ohne, uvnitř zůstává vlhkost a při skladování vznikne plíseň. Listy oddělte od stonků až po úplném usušení, jinak se zbytečně rozpadnou a ztratí aroma. Skladujte je v uzavřených sklenicích z tmavého skla, v papírových sáčcích nebo v plechovkách s těsným víkem. Nádoby naplňte co nejvíce, aby v nich zůstalo minimum vzduchu.

Rozmarýn na parapetu přežije i v paneláku, ale jen dokud ho nezačnete nechávat růst, jak se mu zachce. V bytě nemá přirozený vítr ani zimní chlad, takže výhony slábnou, vytahují se do délky a stonek dole dřevnatí. Bez zásahu vznikne řídká, vyholená rostlina s pár lístky na koncích. Hustý tvar nedostanete hnojením ani přesazováním, ale jen opakovaným střihem ve správný čas.