Jakmile se výběžky dostanou mimo ohraničení, nestačí jen vytrhat nadzemní část. Musíte vykopat celý kořenový systém i s okolní půdou. Pracujte rycími vidlemi, ne motykou, která kořeny rozseká a tím situaci zhorší. Půdu prosejte přes síto s oky asi jeden centimetr a všechny bílé, dužnaté úlomky odstraňte. Tyto zbytky nepatří na kompost, jinak se máta vrátí zpět do zahrady. Nechte je uschnout na slunci nebo je spálte.

Mnozí pěstitelé dělají chybu, že řízek ihned zapíchnou do hlíny a zalijí. Vlhká půda bez přístupu vzduchu je spolehlivou cestou k hnilobě. Lepší je nejprve nechat spodní konec na několik hodin zaschnout, aby se řez zatáhl. Poté řízek postavte do sklenice s vodou, kterou měňte každé dva až tři dny. Kořínky se objeví za dva až čtyři týdny. Voda nesmí být studená a sklenice nemá stát na přímém slunci.

U bylinek nejde o univerzální pravidlo, ale o kombinaci tří faktorů: délky vegetační doby, citlivosti klíčících semen a toho, jak dlouho chceme čekat na první sklizeň. V českých podmínkách se navíc přidává krátké jaro, chladná půda v dubnu a časté výkyvy teplot v květnu. Právě proto se u některých druhů předpěstování vyplatí a u jiných je zbytečnou prací navíc.

Hotová bylinka se láme, ale nedrolí se na prach. Stonek musí při ohnutí prasknout, nikoliv se ohýbat. Pokud se ohne, uvnitř zůstává vlhkost a při skladování vznikne plíseň. Listy oddělte od stonků až po úplném usušení, jinak se zbytečně rozpadnou a ztratí aroma. Skladujte je v uzavřených sklenicích z tmavého skla, v papírových sáčcích nebo v plechovkách s těsným víkem. Nádoby naplňte co nejvíce, aby v nich zůstalo minimum vzduchu.

Sušení bylinek má smysl jen tehdy, když je sklidíte ve správnou dobu. Většina druhů obsahuje nejvíc aromatických látek těsně před rozkvětem, kdy jsou poupata ještě zavřená. Pokud vyčkáte, až rostlina vykvete, silice se částečně vytratí a chuť i vůně budou slabší. Listové bylinky jako máta, bazalka nebo petržel sklízejte ráno po oschnutí rosy, ale ještě před poledním úpalem. Naťové bylinky jako tymián, oregano nebo šalvěj stříhejte i s květenstvím, pokud ho chcete využít.

Zimní ochrana má svá pravidla. Šalvěj je mrazuvzdorná, ale v promokavé půdě uhnívá. Na podzim přidejte vrstvu štěrku kolem báze rostliny, aby voda odtékala. Nezakrývejte rostlinu listím ani slámou, které drží vlhkost. Řez provádějte až na jaře, když pominou mrazy. Staré dřevnaté větve už neobrazí, proto každé tři roky rostlinu namnožte řízkováním nebo nahraďte novou.

Kdy a jak sklízet, aby listy nehořkly Hořkost šalvěje vzniká dvěma způsoby: pozdní sklizní a sušením za vysokých teplot. Sklízejte mladé výhonky před květem, kdy jsou listy nejjemnější. Jakmile se objeví poupata, obsah silic a hořčin prudce stoupá. Odřízněte vrchních deset centimetrů stonku, nikdy netrhejte jednotlivé listy ze staré dřevnaté části. Sklízet můžete dvakrát až třikrát za sezónu, vždy po odkvětu rostlinu seřízněte, aby znovu obrazila.

Pokud se budete držet těchto zásad, získáte šalvěj, která v kuchyni skutečně chutná. Nebude hořká, nebude mdlá a vydrží i přes zimu. Klíčem není složitá péče, ale vyvarování se několika typických omylů, které chuť zničí.

Prvním krokem je výběr stanoviště. Šalvěj potřebuje plné slunce, alespoň šest hodin denně. Ve stínu sice přežije, ale listy budou tenké, bledé a bez výrazné vůně. Půda musí být propustná, ideálně písčitá nebo kamenitá. Těžká jílovitá půda zadržuje vodu a způsobuje hnilot kořenů. Pokud máte na zahradě jíl, promíchejte ho s hrubým pískem a kompostem do hloubky dvaceti centimetrů.

Šalvěj je nenáročná bylina, ale její chuť se snadno zkazí. Většina pěstitelů si stěžuje, že je hořká nebo mdlá. Důvod nebývá v odrůdě, ale ve způsobu pěstování a sklizně. Pokud chcete šalvěj používat v kuchyni, musíte si ujasnit, že tato rostlina není jen okrasná. Listy určené k vaření mají jiné požadavky než ty, které necháte na keři přes zimu.

Častou chybou je přílišné hnojení dusíkem. Šalvěj pak roste do výšky, ale listy jsou vodnaté a mdlého aroma. Hnojte jen na jaře kompostem nebo zralým hnojem, žádná minerální hnojiva. Další chybou je vydatná zálivka. Šalvěj zalévejte jen v suchých obdobích, vždy ráno ke kořenům, nikdy na listy. Mokré listy přes noc podporují plíseň a šedou hnilobu.

Sušení je kritický bod. Teplota nesmí přesáhnout 35 °C. Při vyšší teplotě se silice odpaří a zůstanou jen třísloviny, které hořknou. Rozložte větvičky na stínené, vzdušné místo a nechte je proschnout pět až deset dní. Nikdy nesušte v troubě nebo na přímém slunci. Usušené listy skladujte v uzavřené nádobě bez přístupu světla. Čerstvé listy používejte do dvou dnů, jinak ztrácejí chuť.