U dvoulůžka se vyplatí dva samostatné rošty místo jednoho dlouhého. Každý spáč má jinou váhu i jiné těžiště, a společný rošt se proto kroutí nerovnoměrně. Stejně tak nepomůže podkládat matraci deskou jen proto, že je rošt „měkký". Lepší je vyměnit poškozené lamely nebo dokoupit středovou vzpěru než improvizovat s překližkou, která se časem prohne také.

Časté chyby: kupovat matraci podle ceny, ne podle váhy; spoléhat na to, že si na tvrdost zvyknete; brát doporučení od někoho s jinou postavou. Pozor také na příliš měkké matrace pro těžší spáče, které po pár měsících vytvoří prohlubeň. U pěnových matrací sledujte hustotu, u pružinových počet a tuhost pružin. Nekupujte naslepo, pokud nemáte možnost vyzkoušet více variant.

Úložný prostor je druhá věc, kterou lidé podceňují. Zásuvka je užitečná, ale musí mít pořádný výsuv — levné plastové kolejnice se zasekávají a po roce přestanou držet. Otevřená police nebo přihrádka poslouží na knihy a časopisy, ale prach se v ní usazuje rychleji. Pokud máte u postele jen úzké místo, zvažte stolek se dvěma zásuvkami nad sebou místo jedné velké, protože menší zásuvky lépe využijete na drobnosti. Naopak stolek pouze s deskou a nohami je vhodný tam, kde potřebujete jen odložit telefon a brýle.

Před koupí si udělejte jednoduchý test: dítě si sedne na kraj postele, ohne se pro ponožky, lehne si a vstane. Sledujte, jestli se u toho musí vytahovat, nadskakovat nebo se odrážet. Ideální výška je taková, kdy tyto pohyby zvládne plynule a bez pomoci rukou. U rostoucích dětí počítejte s tím, že za dva roky bude potřeba výšku upravit. Proto se vyplatí volit postel s nastavitelnou výškou roštu, nebo alespoň s možností přidat pod nohy pevné podložky.

Při skládání postupujte v opačném pořadí, ale nikdy nenechávejte pohovku rozloženou delší dobu, pokud to není nutné. Pružiny a pěna se časem unaví a pohovka ztratí tvar. Stejně tak ji nechte před složením vychladnout, pokud jste na ní spali – vlhkost z těla může způsobit plíseň uvnitř čalounění. Pravidelně čistěte mechanismus od prachu a občas ho promázněte silikonovým sprejem, ne olejem, který lepí.

Běžný provoz v domácnosti, tedy sezení několik hodin denně a rozložení dvakrát až třikrát týdně, zvládne slušná pohovka několik let. Rozhoduje ale způsob používání, ne jen cena. Když se na pohovku sedá na kraj, skáče se na ni a nechává se rozložená celý týden, odejde dřív. Když se rozkládá plynule, udržují se šrouby a čistí se lišty, vydrží i po letech bez opravy.

Výška postele pro dítě nebo teenagera není univerzální číslo. Záleží na věku, výšce postavy, ale i na tom, zda jde o postel do samostatného pokoje, nebo do společného prostoru. Špatně zvolená výška vede k tomu, že dítě při usedání podvědomě nadskakuje, při vstávání se odráží rukama, nebo naopak z postele téměř padá. Dlouhodobě to zatěžuje zápěstí, ramena a bederní páteř.

Nezapomeňte na prostor kolem postele. Dítě by mělo mít po stranách alespoň 60 cm volné podlahy, aby mohlo bezpečně vstát a ustlat. U zdi je vhodné nechat mezeru, aby se dala protáhnout ruka a srovnat povlečení. Pokud je postel umístěna u radiátoru nebo pod oknem, může to ovlivnit jak výšku, tak i kvalitu spánku. Teenageři často chtějí postel co nejvýš, ale vysoké nohy znamenají vyšší těžiště a větší riziko převržení při usedání na kraj.

Typická chyba je koupit postel na míru dospělého s tím, že „do ní dítě doroste". Mezitím roky visí nohama a nemůže si lehnout tak, aby se pohodlně odrazila ode dna. Další chyba je příliš nízká postel pro dlouhého teenagera. Při vstávání musí zvedat těžiště z extrémně nízké pozice, což přetěžuje kolena a záda. Pokud už postel máte a je nevhodná, řešením může být pevný stupínek před postelí, nebo naopak podložení nohou postele bytelnými podložkami, které se neviklají.

Praktické měření místo odhadu Nejjednodušší postup: postavte dítě bosé k posteli a změřte vzdálenost od podlahy k horní hraně matrace. Pro předškolní děti by měla být výška lůžka přibližně ve úrovni kolen až středu stehen. Školák by měl při sezení na okraji dosáhnout chodidly na podlahu a mít kolena v úhlu zhruba 90 stupňů. Teenager potřebuje, aby při sezení na okraji postele zůstala chodidla celou plochou na zemi a kolena nebyla výš než kyčle. Pokud tomu tak není, je postel příliš vysoká.

U nižších postelí se často zapomíná na rošt a tloušťku matrace. Dva centimetry navíc nebo mínus mohou znamenat rozdíl. Vždycky měřte až s finální matrací, ne s provizorní. U patrových postelí a poschoďových lůžek platí jiná pravidla: horní lůžko by mělo mít zábranu vysokou alespoň 15 cm nad matrací a přístup po žebříku musí být bezpečný i v noci. Pro děti do šesti let se horní lůžko nedoporučuje vůbec.