Sklízení je další místo, kde se dělají chyby. Bylinky se nemají sklízet naráz celé, ale postupně — odstřihávejte vrchní části, aby rostlina pokračovala v růstu. Bazalku štípejte nad místem, kde vyrůstají dva listy, tím se rozvětví. Petržel a pažitku stříhejte těsně nad zemí, ale ne vždy celou. Když rostlinu necháte vykvést, přestane tvořit listy a chuť zhořkne. Květy odstřihněte, pokud je nechcete na semena.

Rozmarýn na parapetu přežije i v paneláku, ale jen dokud ho nezačnete nechávat růst, jak se mu zachce. V bytě nemá přirozený vítr ani zimní chlad, takže výhony slábnou, vytahují se do délky a stonek dole dřevnatí. Bez zásahu vznikne řídká, vyholená rostlina s pár lístky na koncích. Hustý tvar nedostanete hnojením ani přesazováním, ale jen opakovaným střihem ve správný čas.

První věc, kterou je potřeba vyřešit dřív než cokoli jiného, je orientace balkonu. Bylinky nejsou jedna skupina — rozdělte si je podle nároků na světlo a teplo. Bazalka, oregano, tymián a rozmarýn chtějí plné slunce, alespoň šest hodin denně. Máta, pažitka, petržel a libeček snesou i polostín. Když dáte mátu na jižní rozpálený balkon, spálí se. Když dáte bazalku na severní stranu, vytáhne se do výšky, zesvětlí a nebude mít chuť. Rozdělte balkon na slunnou a stinnou zónu ještě před nákupem sazenic.

Rozmarýn v nádobě je na zimu citlivější než ten, který roste volně v zemi. V mrazivém období rozhodují tři věci: teplota, světlo a vlhkost substrátu. Kdo je zanedbá, najde na jaře suchou, hnědou rostlinu, i když přes léto prospívala. Následujících pět kroků vychází z běžné praxe pěstování v chladnějším podnebí.

Usušené bylinky rozdrobte prsty nebo je lehce rozdrtte a uložte do vzduchotěsné nádoby. Skladujte je na tmavém a chladném místě, mimo přímé světlo a vlhko. Mikrovlnné sušení není vhodné pro velké množství bylinek najednou — pokud potřebujete usušit celou úrodu, raději použijte sušičku nebo přirozené sušení. Mikrovlnka je ideální pro rychlé zpracování malých dávek, například když potřebujete čerstvou bylinku proměnit v suchou koření během několika minut.

Usušené bylinky skladujte v uzavřených nádobách z tmavého skla nebo v keramice s těsným víčkem. Papírové sáčky nejsou vhodné, protože pohlcují vlhkost i vůni. Skladujte je na chladném a tmavém místě, ne nad sporákem nebo v koupelně. Drobné listy můžete lehce rozdrtit prsty, ale celé listy si déle udrží aroma. Čaj pak připravujte z jedné čajové lžičky suchých bylinek na hrnek vroucí vody a nechte pět až deset minut louhovat. Pokud bylinka po zalití vůbec nevoní, byla pravděpodobně usušena příliš horkým vzduchem nebo skladována příliš dlouho.

Na dno dejte dvoucentimetrovou vrstvu keramzitu nebo hrubého štěrku, teprve pak sázejte. Použijte kvalitní pěstební substrát, ne hlínu ze zahrady, která v nádobě ztvrdne a dusí kořeny. Lehké bylinky jako tymián a oregano ocení příměs písku, těžší krmení potřebuje bazalka. Světlo je druhá podmínka: většina bylinek chce alespoň šest hodin přímého slunce denně. Máta je výjimka, té stačí polostín, a proto ji nikdy nedávejte do stejné nádoby s rozmarýnem.

Druhá častá chyba je nedostatečná drenáž. Truhlíky musí mít otvory na dně a na dno patří vrstva keramzitu nebo hrubého štěrku. Bez toho se voda drží u kořenů a rostliny chřadnou, i když se o ně staráte sebevíc. Stejně důležité je zvolit správný substrát — běžná zahradní zemina v truhlíku ztvrdne a ztratí schopnost držet vláhu. Použijte kvalitní substrát pro bylinky nebo směs rašeliny, kompostu a písku.

Na závěr: problémy na balkoně většinou nepřicházejí zvenčí, ale z kombinace přelévání, špatného světla a přílišné péče. Méně zásahů, pravidelná kontrola vlhkosti a správné rozdělení rostlin podle nároků udrží bylinkovou zahrádku funkční celou sezónu.

Hnojení má smysl až ve chvíli, kdy rostliny aktivně rostou, tedy od jara do konce léta. Přehnojení je horší než žádné hnojivo — způsobí spálení kořenů a rostlina uhyne. Stačí slabý roztok tekutého hnojiva jednou za dva až tři týdny. U bylinek, které sklízíte průběžně, je lepší hnojit méně a častěji než jednorázově silně.

Balkonová bylinková zahrádka vypadá jako jednoduchý projekt: koupit truhlíky, nasypat substrát, zasadit a čekat, až se zelená. Většina lidí to ale vzdá po pár týdnech, protože rostliny zežloutnou, uschnou nebo je zlikviduje plíseň. Důvodem nebývá smůla, ale několik konkrétních chyb, které se opakují pořád dokola.

Zalévání je důležitější než hnojení Většina začátečníků řeší substrát a hnojivo, ale nejvíc rostlin zahubí špatné zalévání. V truhlíku je malý objem půdy, takže rychle vysychá, ale zároveň se snadno přelije. Typický scénář: ráno rostliny zalijete, odpoledne uschnou, večer je pro jistotu zalijete znovu a do týdne mají kořeny uhnívané. Řešení je jednoduché: kontrolujte vlhkost prstem dva centimetry pod povrch. Když je půda suchá, zalijte vydatně, dokud voda neproteče dnem. Když je vlhká, nechte ji být. V horkých dnech zalévejte ráno, ne v poledne.