Množství se řídí hmotností štěněte, ne pocitem. Zvažte štěně jednou týdně a podle toho upravte dávku. Hrubé orientační pravidlo: denní dávka odpovídá zhruba třem až pěti procentům tělesné hmotnosti, u menších plemen blíže horní hranici. Pokud štěně po jídle hledá další, přidávejte po menších kusech, ne skokem o polovinu. Obezita v prvním roce poškozuje rostoucí klouby nevratně.

Začněte od hlavy a postupujte k ocasu. Nejprve pročešte hrudník a přední nohy, poté boky, břicho a nakonec ocas. Používejte kovový hřeben s dlouhými zuby a následně kartáč s přírodními štětinami. Hřeben pročeše podsadu, kartáč uhladí krycí srst. Vždy pracujte po malých pramenech, ne přes celou srst najednou. Pokud narazíte na uzlík, podržte chlupy u kořene a rozčešte ho prsty, teprve pak hřebenem.

Jak postupovat při nasazování obou prostředků Mezi nasazením obojku a aplikací kapek nechte odstup alespoň 48 hodin. Tělo potřebuje čas, aby se látka z kapek vstřebala a rozprostřela. Obojek nasaďte dostatečně volně, aby se dal pod něj vložit prst, a zkraťte přebytečný konec tak, aby ho zvíře nemohlo ohryzat. Kapky aplikujte na suchou, neporušenou kůži. Pokud zvíře nosí obojek i na krku, naneste kapky níže, například mezi lopatky, a obojek na dva dny sundejte, aby se přípravky nepřekrývaly na jednom místě.

Ochranu je nutné aplikovat včas. U spot-on přípravků se účinná látka rozšíří po kůži během jednoho až dvou dnů, u obojků to může trvat i déle. Pokud tedy jedete na výlet hned po nasazení, pes může být ještě nechráněný. Stejně tak tablety nezačnou působit okamžitě, i když se to u některých uvádí. Ideální je nasadit ochranu s předstihem a dodržovat interval opakování podle příbalového letáku, ne podle toho, kdy si vzpomenete.

Na co si dát pozor při rozčesávání Nikdy netahejte za zacuchanec silou. Kůže je tenká a může se protrhnout. Místo toho prsty rozdělte chomáček na menší části a pročešte každou zvlášť. Pokud je uzlík příliš pevný, odstřihněte ho nůžkami s tupou špičkou kolmo ke kůži, nikdy ne rovnoběžně. Po odstřižení místo pročešte, abyste odstranili uvolněné chlupy. Pozor také na oblasti za ušima, pod pažemi a u ocasu – tam vznikají zacuchance nejčastěji.

Mnoho lidí si myslí, že upečený kváskový chléb je pro psa nebo kočku bezpečný, protože se pečením alkohol odpaří. To je pravda jen částečně. Upečený chléb už neobsahuje živé kvasinky ani ethanol, ale bývá slaný a může obsahovat koření, ořechy nebo rozinky, které jsou pro zvířata toxické. Malý kousek suchého chleba obvykle neuškodí, ale rozhodně to není vhodná pochoutka. Pokud chcete zvířeti dopřát, použijte krmivo určené přímo pro ně, ne zbytky z kuchyně.

Pokud zvíře po kombinaci začne slintat, mít třes, zvracet, mít rozšířené zornice nebo se chovat neklidně, obojek i kapky okamžitě sundejte a umyjte zvíře vlažnou vodou s jemným šamponem. Kontaktujte veterináře a vezměte s sebou obaly od obou přípravků. U citlivých zvířat je bezpečnější zvolit jen jeden způsob ochrany a doplnit ho mechanicky, například česáním hřebenem proti blechám a praním pelíšků při vysoké teplotě.

Kvásek je živá směs kvasinek a bakterií, která vzniká kvašením mouky a vody. Pro člověka je to základ chleba, pro psa nebo kočku ale může znamenat vážné zdravotní potíže. Pokud zvažujete, že byste zvířeti dali kousek kváskového chleba nebo těsta, zastavte se. Tento článek vysvětluje, co se děje v těle zvířete, jaké jsou příznaky otravy a co dělat, když už k němu dojde.

Mezi nejčastější chyby patří podávání doplňků bez úpravy pohybu a váhy. Pes s nadváhou, který dostává kloubní přípravky, ale dál skáče na gauč a tahá na vodítku, nemá šanci na zlepšení. Stejně chybné je kombinovat několik přípravků najednou, aniž byste věděli, co obsahují — může dojít k předávkování některé látky. Další častou chybou je vysazení po měsíci, kdy se „nic neděje". Kloubní výživa je běh na dlouhou trať.

Co tedy dělat, když už zvíře kváskové těsto nebo syrový kvásek sní? Okamžitě volejte veterinární pohotovost a popište, co a kolik toho zvíře snědlo, kdy k tomu došlo a jak se chová. Cestou k lékaři vezměte zbytek těsta nebo obal, aby veterinář věděl, s čím pracuje. Domácí pokusy o výplach žaludku nebo podání mléka situaci obvykle zhorší. Léčba na klinice zahrnuje podporu dýchání, tekutiny, léky proti nadýmání a v některých případech výplach žaludku.

Frekvence kartáčování závisí na typu srsti. Kočky s jemnou podsadou potřebují pročesat každý den, ty s hrubší srstí stačí dvakrát až třikrát týdně. V období línání přidejte jeden den navíc. Pokud kočka protestuje, zkraťte dobu na pět minut a postupně ji prodlužujte. Po každém kartáčování odměňte kočku pamlskem nebo hrou, aby si česání spojila s něčím příjemným.