Postupné vzdalování místo skoků z nuly na s

Jak postupovat, když už chcete obojek i kapky použív

Až přijde den cesty, přepravku nechte na stejném místě, jen zavřete dvířka. Kočku zvedněte pomalu, jednou rukou pod hrudník, druhou pod zadek, a vložte ji dovnitř bez zbytečného hlazení a mluvení. Pokud je kočka zvyklá na obojek nebo postroj, můžete ji nechat v přepravce i s ním, ale nikdy ji nepřipoutejte k přepravce za krk. Během jízdy přepravku zajistěte pásem nebo položte na podlahu za sedadlo, aby neklouzala.

Důležitá je i šířka a materiál. Silné, tuhé vodítko se do ruky nevejde a při tahu řeže. Tenčí, ale pevné vodítko s měkkou úchopovou smyčkou se drží lépe. Pokud pes silně tahá, pomůže vodítko s druhou rukojetí blíž k obojku – můžete ho přepnout na kratší úchop v rizikové situaci a zase prodloužit. Vyhněte se řetízkům a kovovým prvkům, které na městě zbytečně chrastí a psa rozptylují.

Počítejte s tím, že štěně potřebuje opakování a že občasné selhání není neposlušnost. Důležitá je konzistence všech v domácnosti – pokud jeden člen rodiny pustí štěně ke dveřím bez čekání, ostatní trénink znehodnotí. Vyhraďte si na nácvik krátké chvíle několikrát denně a vždy končete úspěchem. Klid u dveří se tak stane součástí běžného dne, ne zvláštní disciplínou.

Základní pravidlo zní: čím rušnější prostředí, tím kratší vodítko. Pro pohyb v centru se osvědčuje délka kolem jednoho metru, maximálně 1,2 metru. Delší vodítko dává psovi prostor zrychlit a vystřelit dopředu, než stihnete zareagovat. Naopak příliš krátké vodítko, třeba třiceticentimetrové, nutí psa jít těsně u nohy, což při tahání znamená, že vás bude neustále strhávat do strany. Hledejte kompromis, kdy má pes dost prostoru na přirozený krok, ale vy máte kontrolu nad jeho pozicí.

Klíčem je zkracovat přítomnost postupně. Nejdřív si vezměte klíče, oblečte se, ale nikam nechoďte. Několikrát denně. Pak otevřete dveře, zavřete je a hned se vraťte. Potom si stoupněte na chodbu na pár vteřin, pak na minutu, dvě, pět. Vždycky se vraťte dřív, než štěně začne být v panice. Pokud začne kňučet, znamená to, že jste přidali příliš rychle. Uberte tempo a zkraťte dobu o polovinu. Opakujte, dokud nezvládne daný krok v klidu. Teprve pak jděte dál.

Štěně, které u dveří skáče, vrčí nebo se tlačí ven, nechce zlobit. Jen ještě neví, co se od něj v tomto místě čeká, a každé otevření dveří je pro něj vzrušující událost. Klidné chování u dveří se proto neučí zákazem, ale tréninkem konkrétní činnosti: počkej, sedni, pusť člověka první. Čím dřív začnete, tím méně práce budete mít později.

Co dělat, když se štěně přesto dere ven Nejčastější chyba je otevírat dveře, když štěně skáče, protože přesně v tu chvíli dostává odměnu za nežádoucí chování. Druhá chyba je trestat štěně za štěkání u dveří, aniž byste mu ukázali, co má dělat místo toho. Trestáním vzniká zmatek a napětí, které se často projeví ještě hlasitěji. Místo toho použijte tělo jako blok: postavte se mezi štěně a dveře, otočte se bokem a počkejte, až se zastaví. Potom ho vyzvěte k usednutí nebo k odchodu na místo. Teprve když je klidné, otevřete. Pokud se štěně dere ven i tak, vejděte zpět dovnitř, zavřete a zkuste to znovu později, až bude unavenější.

Výběr délky vodítka pro psa, který tahá, bývá podceňovaná věc. Většina majitelů řeší spíš typ obojku nebo postroje, ale právě délka rozhoduje o tom, jestli bude procházka městem zvládnutelná, nebo se změní v přetahovanou. Ve městě platí jiná pravidla než na louce. Úzké chodníky, přechody, koše, výlohy a kolemjdoucí vytvářejí tlak, na který pes reaguje jinak než v otevřeném prostoru.

Než vyrazíte do města, změřte si, jak daleko od vás pes skutečně potřebuje být, aby šel pohodlně. Vezměte ho na klidné místo a zkuste různé délky. Zjistíte, že ideální je často kratší, než jste čekali. Délka vodítka sama tahání nevyřeší, ale špatně zvolená délka ho spolehlivě zhorší. Začněte u metru, přizpůsobte úchop situaci a trénujte důsledně. Město pak přestane být bojištěm.

Typická chyba je pořídit dlouhé vodítko a doufat, že pes přestane tahat sám. Opak je pravdou. Čím delší vodítko, tím větší rozběh a silnější cuknutí na konci. Další chyba je držet vodítko permanentně napnuté. Pes se pak učí, že napnutí je normální stav, a tahá pořád. Správně je vodítko povolené, dokud pes jde u vás, a okamžitě zkrácené, jakmile zrychlí. Trestání cuknutím bez výcviku vede jen k tomu, že pes začne tahat ještě víc nebo se začne bát.