Zdravá kočka si uši udržuje sama. Čištění má smysl tehdy, když vidíte viditelné nečistoty, když je ucho zarudlé, nebo když veterinář nařídí léčbu. Běžné preventivní „rejpání" do uší každý týden je zbytečné a často škodlivé. Nejprve si ucho prohlédněte za denního světla. Zvedněte chlopeň, ale netahejte za ni silou. Všímejte si barvy mazu – světle hnědý je v pořádku, tmavě hnědý až černý s drobky může znamenat svrab, žlutý hnis zase infekci.

Pokud se stav nezlepšuje ani po několika týdnech, nebo se pes zraňuje, je na místě odborník na chování zvířat. Některé případy úzkosti mají neurologický nebo hormonální základ a samotné tréninkové metody nestačí. Také léky mohou být součástí řešení, ale nikdy ne jako náhrada práce s chováním. Vždy je předepisuje veterinář.

Nejprve si pořiďte kvalitní nůžky nebo kleště na drápky. Tupé nebo příliš velké nástroje drápek spíš rozdrtí, což bolí a může způsobit prasknutí. Psa vezměte na klidné místo, kde se necítí ohroženě. Postupujte po jednom drápku, vždy jen malý kousek. Pokud drápek necháte prosvítit, u světlých drápků uvidíte růžovou dřeň. U tmavých to nejde, a proto stříhejte po milimetrech a dívejte se na řeznou plochu. Jakmile se uprostřed objeví tmavá tečka, jste těsně u dřeně a musíte přestat.

Přepravka není jen obal, do kterého kočku na cestě uklidíte. Je to prostor, ve kterém stráví celou cestu, ať už trvá deset minut k veterináři, nebo několik hodin autem. Když je malá, špatně větrá nebo se v ní kočka nedokáže postavit, zvíře se stresuje, může se pomočit, pokusit se o útěk nebo se zranit. Výběr se proto neřídí barvou ani tím, co zrovna mají v regálu, ale rozměry kočky, způsobem přepravy a tím, jak často ji budete přenášet.

Psa transportujte v klidu, v pevné přepravce nebo na dece. Při zvracení mu zajistěte volné dýchací cesty a hlavu níž než tělo. Cestou ho udržujte v teple a sledujte dýchání a barvu dásní. Pokud pes přestane dýchat, zahajte umělé dýchání a nepřímou masáž srdce. Při křečích ho chraňte před poraněním, ale nestrkejte mu nic do tlamy, mohli byste se zranit. Během převozu volejte dopředu, aby na vás čekali.

Pes, který štěká, vyje nebo ničí byt, když zůstane sám, často netrpí vzdorem, ale skutečnou úzkostí. Rozdíl je zásadní: trest problém prohloubí, protože strach se tím jen potvrdí. Prvním krokem není řešit následky, ale rozpoznat spouštěče. Všímejte si, kdy pes začíná být neklidný. U některých začíná už ve chvíli, kdy berete klíče nebo nazouváte boty. To je signál, že problém začíná dřív než odchodem.

Co dělat okamžitě a co raději

Než začnete cokoli dělat, zajistěte bezpečnost. Odstraňte psa od zdroje jedu a zabraňte mu v dalším příjmu. Pokud má na srsti zbytky látky, nasaďte si rukavice a psa nepřetahujte přes sebe. Zjistěte, co a kolik toho pes snědl, kdy k tomu došlo a jak je látka koncentrovaná. Uschovejte obal, zbytky jídla nebo zvratky v uzavíratelné nádobě. Tyto informace jsou pro veterináře klíčové. Nikdy nenechávejte psa bez dozoru a nečekejte, až se stav zhorší.

Odchod musí být nudný, návrat taky Nejčastější chyba je teatrální loučení. Dlouhé hladění, uklidňování a smutný hlas psovi říkají, že se děje něco zlého. Stejně škodí nadšené vítání po návratu. Cílem je, aby odchod i příchod byly naprosto všední. Vezměte klíče, ale neodejděte. Nazujte boty, pak si sedněte k televizi. Tyto krátké „falešné odchody" opakujte několikrát denně, dokud pes nepřestane reagovat. Teprve pak prodlužujte dobu, kdy jste skutečně za dveřmi – nejdřív pár sekund, postupně minuty.

Nezapomínejte na vlastní klid. Pes čte vaše napětí. Pokud sami nejste v pohodě, těžko ho naučíte, že samota je bezpečná. Buďte důslední, trpěliví a nechte psa zvykat si postupně. Vyhnete se tak dlouhým měsícům zbytečného trápení.

Otrava psa je vždy nouzová situace. Rozhoduje rychlost a správný postup. Pes může pozřít jed z jídla, léků, rostlin, hnojiv, čisticích prostředků nebo návnad. Příznaky se mohou objevit během minut i hodin. Mezi nejčastější patří zvracení, průjem, slinění, třes, slabost, křeče, zrychlené dýchání, modrání sliznic, kolaps nebo naopak neklid a agresivita. Některé otravy probíhají plíživě a pes může vypadat chvíli v pořádku.

Klíčová je gradace. Pokud pes zvládne deset minut v klidu, nepřeskakujte rovnou na hodinu. Vracejte se dřív, než začne panikařit. Když začne výt, prodleva byla příliš dlouhá a je potřeba vrátit se o krok zpět. Někteří psi potřebují týdny, jiní měsíce. Netlačte na tempo.

Prostředí hraje velkou roli. Nechte psovi oblečení, které nese váš pach, ale vyhněte se starým tričkům, která by mohla být nebezpečná, pokud je rozkousá. Zapněte rádio nebo pusťte zvuk, který pes zná z běžného dne. Účinná bývá i fyzická únava před odchodem – delší procházka nebo hra. Unavený pes má menší tendenci řešit samotu. Pozor ale na to, abyste ho před odchodem nevzrušili příliš; potřebujete klid, ne excitaci.