Jak poznat, kdy má která varianta smy

Bezpečný kontakt s cizími psy nastává nejdřív 7 až 14 dní po druhé vakcíně, u některých kombinovaných vakcín až po třetí dávce ve 14 až 16 týdnech. Vždy se řiďte tím, co vám řekl veterinář – záleží na typu vakcíny a na tom, kdy štěně dostalo poslední dávku. Pokud pes, se kterým se má štěně setkat, není očkovaný nebo je nemocný, kontakt odložte, i když už je štěně po druhé dávce. Stejně tak vynechejte setkání s neznámými psy na ulici, kde nemáte přehled o jejich zdraví.

Štěně roste rychleji než cokoli jiného v domácnosti. Každý týden přibere na váze, mění se mu potřeba živin a za pár měsíců ze dvou kil udělá dvacet. Kdo krmí „od oka" nebo podle toho, co zrovna zbylo v misce, zadělává si na problémy s klouby, trávením i chutí k jídlu. Rozhodující není značka, ale načasování, množství a konzistence.

Pes, který štěká, vyje nebo ničí byt pokaždé, když odejdete, není neposlušný ani pomstychtivý. Ve většině případů prožívá skutečnou paniku z odloučení. Rozdíl mezi běžným pobrekáváním a separační úzkostí poznáte podle toho, kdy problém začíná. Pokud se pes uklidní pár minut po vašem odchodu, jde spíš o protest. Když ale kňučí, škrábe dveře, slintá, močí nebo se pokouší utéct celou dobu, co jste pryč, mluvíme o úzkosti, která sama nezmizí.

Nejčastější chyba je trestání. Když přijdete domů a najdete loužičku, štěně už dávno neví, za co ho trestáte. Potrestáte ho za to, že se bojí, a tím si zaděláte na problém s důvěrou. Stejně tak nefunguje strkat mu čumák do moči. To štěně naučí jen to, že močit je nebezpečné, a začne to dělat tajně za gaučem. Pokud chcete řešit nehodu, udělejte to jen tehdy, když ho přistihnete přímo při činu. V tom okamžiku ho přerušte zvukem, ne křikem, a okamžitě odneste na místo, kde má močit. Pak ho pochvalte, i když už nic neudělá.

Typickou chybou je čekání, zda otok sám zmizí. U bodnutí do tlamy se stav může zhoršit velmi rychle, během desítek minut. Další častou chybou je snažit se psa nutit pít nebo jíst, což může zhoršit dušení. Pokud pes nedýchá normálně, má modré dásně nebo ztrácí vědomí, okamžitě vyhledejte veterinární pohotovost – nečekejte na ráno. Také se nesnažte otok „vytlačit" masáží, mohli byste jed rozšířit.

Druhou chybou je trestání. Pes, který zničil sedačku, netrpí výčitkami. Pokud ho potrestáte po návratu, spojí si trest s vaším příchodem, ne s činem. Úzkost se tím prohloubí. Stejně kontraproduktivní je pořizovat druhého psa jako „společníka" bez předchozí práce na samotě. Dva psi s úzkostí mohou problém znásobit.

První krok není nákup pomůcek, ale záznam. Pořiďte si kameru nebo telefon s nahráváním a zachyťte prvních třicet minut po odchodu. Zjistíte tak přesný čas, kdy pes začne reagovat, a co mu pomáhá se uklidnit. Mnoho majitelů teprve z videa pochopí, že pes nezlobí celý den, ale zvládne se uklidnit po deseti minutách – to mění celý přístup k řešení.

Postupujte po malých krocích. Nejdřív trénujte odchody na pár sekund, kdy jen vezmete klíče a zůstanete doma. Poté skutečně odejděte na minutu, postupně přidávejte. Pes se musí naučit, že odchod je předvídatelný a vždycky skončí. Pomáhá také úprava prostředí: nechte puštěné rádio, zatáhněte žaluzie, dejte psovi ohlodávací hračku s pamlskem, kterou dostane jen při odchodu. Pokud se problém nedaří zvládnout během několika týdnů, obraťte se na veterináře nebo behavioristu. Separační úzkost je zdravotní stav, ne výcviková neposlušnost, a v těžkých případech je vhodná i medikace.

Co udělat okamžitě a čemu se vyhnout Nejdřív psa uklidněte a zajistěte, aby měl volné dýchací cesty. Pokud vidíte žihadlo, odstraňte ho opatrně — nejlépe seškrábnutím nehtem nebo hranou karty, nikdy ho nemačkejte, protože by se do těla uvolnilo více jedu. Poté přiložte na postižené místo chladný obklad, ale jen zvenčí, nikdy nic nevtlačujte psovi do tlamy. Pokud pes spolkl včelu nebo vosu, může dojít k bodnutí v krku – v tom případě okamžitě vyhledejte veterinární pomoc, i když se zdá, že je pes v pořádku. Nikdy nepodávejte lidské léky proti bolesti nebo antihistaminika bez pokynu veterináře – některá jsou pro psy toxická.

Nejčastější chyba: loučení a vítání s velkými emocemi Rozloučení typu „ještě mě kousni, neboj, brzy budu zpátky" pes vnímá jako potvrzení, že něco není v pořádku. Stejně tak nadšené vítání po návratu ho utvrzuje, že odchod byl dramatická událost. Cílem je, aby odchody a příchody byly nudné. Deset minut před odchodem si klidně sedněte, vezměte si kávu, jděte do jiné místnosti. Pak odejděte bez pohledu do očí a bez slov. Po návratu psa ignorujte, dokud se sám neuklidní, a teprve pak ho pozdravte klidně a krátce.