Většina lidí řeší tahání psa výběrem obojku nebo postroje a na délku vodítka zapomene. Přitom právě délka rozhoduje o tom, jestli pes vůbec má kam tahat. Ve městě, kde na metr chodníku potkáte kočárek, cyklistu a výlohu, je špatně zvolená délka tím nejčastějším důvodem, proč se pes „neustále napíná". Nejde o sílu ruky ani o povahu psa. Jde o fyziku: čím delší vodítko, tím větší rozběh a tím víc pes zrychluje, než ucítí jakýkoli tlak.

Co obnáší každodenní kontrola Jednou denně si zvíře prohlédněte od čumáku k ocasu. U psa i kočky zkontrolujte oči, uši, tlapky a srst. Všímejte si, zda se nemění barva sliznic, zda z očí neteče výtok, zda v uších není zápach nebo zarudnutí. U koček je důležité sledovat, zda pravidelně močí a kakají – zácpa nebo naopak průjem mohou signalizovat problém. U psů zase věnujte pozornost tomu, jakou má stolici konzistenci a zda nekulhá.

Kvásek skladujte v chladničce v uzavřené sklenici a před podáním ho nechte krátce vytemperovat. Nikdy ho nezahřívejte na vyšší než pokojovou teplotu. Pokud zvíře po kvásku zvrací nebo má nafouklé břicho, přerušte krmení a další dávku už nezkoušejte. U koček je kvásek ještě rizikovější než u psů, protože kočky jsou striktní masožravci a jejich trávicí trakt není na obilné produkty stavěný. Pokud chcete podpořit střevní mikroflóru, sáhněte raději po veterinárním probiotiku.

Základem je vědět, kdy štěně potřebuje ven. Platí to po každém jídle, po pití, po probuzení, po hře a vždy, když začne kroužit, čuchat k zemi nebo se náhle zastaví. Berte ho ven okamžitě, ne až za pět minut. Venku zůstaňte na klidném místě, dokud se nevyprázdní, a teprve potom ho pochvalte a pokračujte v procházce. Pochvala musí přijít v momentě, kdy to dělá, ne po návratu domů.

Během zvykání dávejte do přepravky krmení. Nejdřív vedle, pak těsně ke vchodu, nakonec dovnitř. Kočka může jíst s hlavou uvnitř a zadečkem venku – to je v pořádku, nechte ji. Postupně prodlužujte dobu, kdy je uvnitř. Několikrát denně na krátko je lepší než jednou na hodinu. Pokud kočka dovnitř vejde sama, zavřete na dvě tři sekundy dvířka, pochvalte ji a hned pusťte. Teprve pak prodlužujte na deset, dvacet sekund.

Typická chyba je trestání po nehodě. Štěně, které přijde k loužičce a dostane vynadáno, si nespojí trest s činem, ale s vaším příchodem. Začne se schovávat, když potřebuje, a výcvik se zpomalí. Pokud nehodu najdete později, ignorujte ji, ukliďte bez vůně a příště ho vezměte ven dřív. Nikdy ho netlačte čumákem do moči ani ho neza zavírejte na místo, kde se vyprázdnilo.

Častá chyba je vzít kočku do přepravky silou a zavřít ji. Tím si přepravku natrvalo znepříjemníte. Další chyba je nechat přepravku v garáži nebo na balkoně a vytáhnout ji jen před cestou. Stejně tak nestačí dát dovnitř pamlsek jednou a čekat, že to zabere. Kočky potřebují opakování a klid. Pokud máte možnost, noste přepravku i s kočkou uvnitř po bytě, chvíli ji postavte, pak ji dejte na místo. Až pojedete autem, vezměte ji nejdřív na krátkou jízdu kolem domu a zpět.

Nejčastější chybou je krmení kváskem denně a ve velkém množství. Majitelé si myslí, že čím víc, tím líp. Opak je pravdou. U citlivých plemen, jako jsou buldočci nebo perské kočky, se může objevit alergická reakce – svědění, zarudnutí uší nebo otok tlamy. Při prvním náznaku tyto příznaky přerušte a vyhledejte veterináře. Další chybou je podávání kvásku z neživotaschopné kultury, která už byla přehřátá nebo zahuštěná cukrem.

Venku používejte stále stejné místo a stejný povel, například „hajdy" nebo „vyčůrej se". Vyslovujte ho klidně a opakujte, dokud se nevyprázdní. Po úspěchu odměňte pamlskem nebo hrou ihned na místě. Pokud se nic nestane do deseti minut, vraťte se domů a za deset minut to zkuste znovu. Štěně se tak učí, že venčení má jasný začátek i konec.

V noci nastavte budík na pevné časy a štěně noste ven na rukou, aby se cestou nevyčůralo. Po návratu ho dejte zpět do pelíšku bez hraní a mazlení. Postupně intervaly prodlužujte, až zvládne celou noc. Pokud se po měsíci pravidelnosti nehody opakují, zkontrolujte, zda nemá zdravotní problém, nebo zda venčení není příliš krátké. Výcvik na nočník není o dokonalosti, ale o tom, kolik příležitostí k úspěchu štěněti dáte.

Rutina místo chaosu Stanovte pevný denní řád: krmení ve stejnou dobu, venčení v pravidelných intervalech, spánek na stejném místě. Štěně do půl roku věku potřebuje venčení zhruba každé dvě hodiny, v noci pak jednou až dvakrát. Pokud ho vezmete ven příliš brzy po jídle nebo ho necháte čekat, dokud nezačne kňučet, zvyšujete riziko nehody. Stejně tak nefunguje nechat ho venku déle, aby „to prostě udělalo" – unavené štěně se soustředí na návrat, ne na potřebu.