Prvním krokem není koupit hračku ani zapnout rádio. Je to pozorování. Nahrajte psa na telefon nebo kameru, když odcházíte, a podívejte se, co se děje v prvních minutách. Rozlište, zda pes jen chvíli kňučí a pak usne, nebo zda je v panice celou dobu. Podle toho se volí postup. Pokud se pes uklidní do deseti minut, může jít o mírnou formu, kterou zvládnete sami. Pokud se stav zhoršuje, vyje, slintá, pokouší se o útěk, je na místě konzultace s veterinářem nebo behavioristou.

Nejčastější chyba je použití vatových tyčinek do hloubky. Zatlačí maz zpět do zvukovodu a můžou poškodit bubínek. Další chybou je použití peroxidu, octa nebo olejíčků z kuchyně. Ty dráždí kůži a mění pH. Pokud kočka při čištění křičí, škube hlavou nebo se snaží utéct, nepokračujte silou – ucho může být bolestivé a patří k veterináři. Nikdy nečistěte uši, když jsou viditelně zanícené nebo když z nich teče krev.

Při nasazování nového obojku dbejte na správné utažení: měl by těsně přiléhat, ale pod něj musíte pohodlně vsunout dva prsty. U štěňat a koťat kontrolujte obojek každý týden, protože rostou. Pokud zvíře nosí obojek i doma, sundejte mu ho na dobu, kdy je pod dohledem, ať se nezachytí. A pokud blechy přetrvávají i po výměně, řešte i okolí – opakované vysávání, praní textilií a případně odborný zásah do prostředí. Obojek sám o sobě totiž blechy z bytu neodstraní.

Když se situace nezlepší po několika týdnech, je čas na odborníka. Veterinář může vyloučit zdravotní příčiny, jako jsou bolesti nebo hormonální potíže. Behaviorista pak nastaví plán přesně na míru. Někdy je potřeba i medikace, ale ta se nikdy nepoužívá samotná, vždy spolu s tréninkem. Pokud psa necháváte samotného celý den a on trpí, zvažte psí hlídání nebo psí školku. Není to selhání, je to řešení, které psovi uleví.

Další častá chyba je nedostatečná kontrola. Sedněte si k psovi na první tři krmení a sledujte, jestli skutečně práci s miskou zvládá. Pokud jídlo vyndává tlamou a hází na podlahu, miska je pro něj špatně tvarovaná nebo příliš mělká. Pokud naopak u jídla usíná a přestává mít o potravu zájem, je reliéf příliš hluboký nebo pes není zdravotně v pořádku. V takovém případě se vyplatí poradit se s veterinářem, protože hltání může souviset i s jinými obtížemi.

Než začnete vybírat, změřte psovi výšku hrudi a šířku tlamy. Rychložraví psi, kteří mají plochý čenich, často nedosáhnou na dno hlubokých prolisů a přestanou jíst úplně. Naopak psi s dlouhým úzkým čumákem vybírají i z mělkých vzorů bez problémů. Vyberte misku tak, aby pes musel potravu aktivně hledat, ale ne tak, aby na ni nedosáhl nebo si odřel nos o hranu.

Antiguláš miska má jediný úkol: zpomalit psa natolik, že se přestane hltat a začne potravu zpracovávat. Jenže spousta lidí koupí misku s reliéfem, psovi ji postaví na zem a diví se, že se nic nezměnilo. Pes jídlo vyhází tlamou ven, na zemi ho zhltne stejně rychle jako z hluboké misky a majitel je zpátky na začátku. Problém nebývá v misce, ale ve způsobu, jak se používá.

Ideální první kontakty probíhají s klidným, zdravým a očkovaným psem, kterého znáte. Setkání držte krátké, na neutrálním místě a pod dohledem. Štěně nechte volně se pohybovat, ale mějte ho na vodítku, aby se dalo rychle přerušit, kdyby se situace zvrhla. Typickou chybou je pouštět štěně okamžitě do velké smečky nebo na přeplněné psí hřiště. Tam hrozí nejen nákaza, ale i přepadení a následný strach z psů, který se pak těžko odnaučuje.

Na co se zapomíná při prvním nasazení Miska sama o sobě nestačí. Pes, který je zvyklý polykat, potřebuje změnit i způsob, jakým se k jídlu dostane. První dva až tři dny podávejte menší porce častěji, klidně čtyřikrát denně. Nesypte všechno najednou do misky a nenechávejte psa jíst ve spěchu, když se na něj tlačí jiné zvíře nebo děti. Hluk a ruch kolem misky vedou k tomu, že pes polyká ještě rychleji, protože se bojí, že mu jídlo někdo vezme.

Nezapomeňte na údržbu. Prolisy a záhyby zadržují sliny, mastnotu a zbytky granulí. Pokud misku po každém krmení jen opláchnete vodou, začne po několika dnech zapáchat a pes ji může odmítat. Myjte ji teplou vodou s běžným prostředkem na nádobí a jednou za čas ji přelijte vroucí vodou. Materiál volte podle toho, jak pes jí – keramika drží tvar, ale může prasknout, nerez vydrží, ale někteří psi z něj odmítají jíst kvůli zvuku. Antiguláš miska není zázrak, který vyřeší hltání sám. Je to pomůcka, která funguje jen tehdy, když ji používáte správně a pes u ní má klid.

Typická chyba je také příliš velké množství granulí v misce. Když je miska plná až po okraj, pes nemá důvod potravu zpracovávat – jen do ní strká čumák a hltá, co se dá. Naplňte ji do poloviny, maximálně do dvou třetin. Zbytek dejte později nebo jako odměnu při výcviku. U některých psů pomůže i to, že granule před nasypáním lehce navlhčíte – kloužou pomaleji a pes je musí déle přežvykovat.