Uši kočky vypadají na první pohled jednoduše – jen dva chlopně a uvnitř trocha mazu. Právě proto kolem nich vzniká nejvíc chyb. Pokud se do čištění pustíte bez rozmyslu, můžete uchu spíš ublížit než pomoci. Cílem není dokonalý čistý zvukovod, ale odstranění nečistot z vnější části boltce a zachování přirozeného prostředí, které ucho chrání před bakteriemi a kvasinkami.

Typické chyby: obojek se nasazuje příliš volně a kočka ho ztratí, nebo příliš těsně a vzniká odřenina. Někteří majitelé kombinují obojek s dalšími přípravky, aniž by si uvědomili, že se účinné látky sčítají. U koček s kožními problémy nebo alergiemi je vhodnější kapka na zátylek. Pokud máte v domácnosti více zvířat, hlídejte, aby si obojky vzájemně neolizovala.

Pro kočku žijící pouze v bytě bez přístupu na balkon a bez kontaktu s jinými zvířaty stačí odčervení jednou až dvakrát ročně. Pokud ale do domácnosti chodí člověk, který přinese na botách vajíčka škrkavek, i bytová kočka může parazity chytit. Zvýšenou pozornost věnujte období, kdy si přinesete domů kotě nebo kdy se v domácnosti objeví jiné zvíře. V takovém případě se interval zkracuje na tři měsíce.

Krmení kvásku u psů a koček není totéž jako krmení chleba. Kvásek je živá kultura kvasinek a bakterií mléčného kvašení, která prošla fermentací. Pokud ho zvířeti podáte, dostane do trávicího traktu mikroorganismy, jež mohou podpořit střevní mikroflóru, ale také mohou způsobit nepříjemné potíže, pokud se to přežene. Rozhodující je množství, frekvence a stav zvířete. Zdravý pes nebo kočka obvykle zvládne malé množství kvásku bez následků, ale nejde o univerzální doplněk.

Výplň rozhoduje víc než tv

Typickou chybou je pořizovat druhé zvíře jako řešení. Dva psi v úzkosti se mohou navzájem podporovat v panice, ne ji zmírnit. Stejně tak nefunguje nechat psa celý den v přepravce. Omezení pohybu úzkost neodstraní, jen ji prohloubí. Pokud se stav nezlepšuje ani po týdnech pravidelného tréninku, je na místě vyhledat veterináře nebo zvířecího behavioristu. Někdy je potřeba podpůrná léčba, která umožní trénink vůbec zvládnout.

Pes, který při odchodu z domova kňučí, štěká, močí nebo ničí zařízení, netrpí neposlušností. Prožívá úzkost z odloučení. Je to stav, kdy zvíře nezvládá samotu po psychické stránce, a tresty situaci jen zhorší. Rozpoznat skutečnou separační úzkost od obyčejné nudy je první krok. Nuda se projevuje hlavně okusováním předmětů, kdežto úzkost přichází už v prvních minutách po odchodu a pes se soustředí na dveře, okna a zvuky na chodbě.

Domácí prostředí musí být bezpečné a podnětné. Nechte psovi hračku, do které se dá schovat pamlsek, aby měl činnost, ale nepředkládejte ji jen při odchodu. Dejte mu ji i v době, kdy jste doma, aby si ji nespojoval výhradně s vaším zmizením. Zároveň zvažte, zda pes nemá přístup k místu, odkud vidí na ulici. Pohled na kolemjdoucí často spouští štěkot a stupňuje napětí. Zavřené dveře nebo zatažené závěsy mohou pomoci.

Zásadní je trpělivost a malé kroky. Separace se nedá vyřešit za odpoledne a návrat k samotě musí být postupný. Sledujte drobné signály zlepšení, jako je delší doba v klidu nebo menší vzrušení při odchodu. Když pes zůstane sám bez paniky, i kdyby šlo jen o deset minut, je to úspěch, na kterém se dá stavět.

Odcházení a příchod nedělejte teatrální. Dlouhé loučení s mazlením a smutným hlasem pes vnímá jako potvrzení, že se děje něco zlého. Stejně tak divoké vítání po návratu ho utvrzuje, že samota byla katastrofa. Odejděte bez řečí, po návratu psa pozdravte klidně a věcně. Teprve až se uklidní, můžete si ho pochovat. Tím se návrat stane běžnou součástí dne, ne emoční bombou.

Jak trénovat odchod bez hysterie Zásadní je zkracovat dobu nepřítomnosti na únosnou míru. Začněte tím, že budete odcházet na pár vteřin a vracet se dřív, než pes začne panicčit. Nechte ho v klidu ležet, odejděte ke dveřím, vraťte se. Postupně prodlužujte na půl minuty, minutu, pět minut. Mezi jednotlivými pokusy nechte psa odpočívat, aby se nevyčerpal. Klíčové je, že se vracíte v momentě, kdy je ještě v pohodě. Když překročíte jeho limit, celý trénink se rozpadne a začínáte znovu.