Poslední pravidlo se týká hygieny. Nádoby na odpad v bytě je potřeba pravidelně mýt, minimálně jednou za dva týdny, a nechat je po umytí důkladně vyschnout. Vlhkost v koši je nejčastější důvod, proč vytříděný odpad končí ve směsném. Když si osvojíte tyto návyky, přestane být třídění otrava a stane se běžnou součástí provozu domácnosti.

Bioodpad bez kompostéru a bez zápachu Bioodpad je největší výzva v malém prostoru. Bez kompostéru ho nelze zpracovat doma, ale lze ho výrazně omezit a dočasně skladovat tak, aby nezačal hnít. Pomáhá sběrná nádoba s těsným víkem a malým objemem, kterou vynesete každý druhý den. Na dno dejte novinový papír nebo papírovou utěrku, která pohltí vlhkost. Zbytky zeleniny a ovoce nakrájejte na menší kusy, rychleji se rozloží a nezaberou tolik místa. Nikdy tam neházejte maso, kosti, mléčné výrobky ani olej, ty patří do směsného odpadu a v teple rychle zapáchají.

Začněte od vchodu do bytu. Změřte šířku i výšku dveřního otvoru v nejužším místě, tedy včetně zárubně a prahu. Dveře mohou mít na první pohled stejnou šířku, ale práh je vyšší než podlaha a rám se zužuje. U výtahu změřte šířku dveří, hloubku kabiny a světlou výšku. Pozor na vodítka a madla uvnitř kabiny – ta ukrojí další centimetry. Pokud je výtah příliš malý, budete muset nést nábytek po schodech, což mění celý plán.

Malý byt a domácí kancelář se nemusí vylučovat. Rozhoduje především to, kde člověk pracuje a jak daleko má od pracovního místa k odpočinku. Pokud byt nemá samostatnou místnost, je nutné najít místo, které lze snadno oddělit od zbytku bytu, a to jak pohledem, tak zvukem. Nejde o to mít velký stůl, ale o to mít místo, které se dá rychle uklidit a které neruší, když se v něm nepracuje.

Začněte tím, že si projdete, co skutečně vyhazujete. Většina domácností produkuje čtyři základní proudy: papír, plast, sklo a směsný odpad. K tomu se přidává bioodpad, který je v bytě nejproblematičtější. Papír skládejte naplocho, ne zmačkaný, ušetříte místo. Plast před vyhozením sešlápněte nebo zploštěte, ale neřežte ho na malé kousky, které pak propadávají sítem. Sklo oddělujte podle barvy jen tam, kde to systém vyžaduje. Směsný odpad držte v malé nádobě s víkem a vynášejte ho častěji, ne jednou za týden.

Nejčastější chyba je míchání mastných obalů od jogurtů a konzerv do plastu. Mastnota znehodnotí celou várku recyklace, i když je zbytek čistý. Další chybou je dávat papírové kapesníky a ubrousky do papíru – patří do směsného odpadu, protože obsahují vlhkost a chemikálie. Stejně tak kelímky od kávy s tenkou plastovou vrstvou nepatří do papíru ani do plastu, pokud je nejdříve nerozlepíte. Pokud si nejste jisti, zda něco patří do recyklace, raději to dejte do směsného odpadu. Znečištěná recyklace je horší než žádná.

Bioodpad tvoří při vaření největší objem. Slupky z brambor, mrkve, cibule, ale i zbytky vařené zeleniny nebo kávová sedlina patří do sběrné nádoby na bioodpad, pokud ji máte k dispozici. Pozor na dvě časté chyby: do bioodpadu nepatří pečivo s obalem, mastné zbytky ani tekutiny. Mastnota z pánve patří do sběrné nádoby na tuky, ne do dřezu ani do bioodpadu. Pokud si nejste jistí, zda něco patří do bioodpadu, raději to dejte do směsného odpadu – znečištěný bioodpad znehodnotí celou dávku.

Jak si uspořádat kuchyň, aby třídění fungovalo i ve spěchu Největší problém není lenost, ale vzdálenost. Když musíte kvůli každé slupce přejít kuchyň, systém se rozpadne během týdne. Umístěte nádoby tam, kde skutečně vzniká odpad: k linku, ke krájecímu prkénku, k odpadkovému koši. Osvědčily se malé nádoby s víkem, které se dají snadno vynést. Suchý odpad, jako jsou kelímky od jogurtů, plastové obaly a plechovky, průběžně opláchněte a složte na sebe. Ušetříte místo i čas při vynášení.

Poslední věc, na kterou se zapomíná, je pravidelný rytmus. Třídění nefunguje, když se mu věnujete jednou za týden. Nastavte si, že každý večer po vaření vynesete bioodpad a projdete nádoby na plast, sklo a papír. Zabere to pár minut, ale zabrání tomu, aby se odpad hromadil a začal zapáchat. Když se to stane součástí rutiny, přestanete nad tím přemýšlet – a to je přesně ten cíl.

Plasty, sklo a papír se často hromadí v podobě, která se do sběrných nádob nevejde. Kelímek od jogurtu stačí krátce opláchnout, není nutné ho mýt do čistoty. Sklenice od okurek nemusíte vymývat do lesku, ale měla by být bez zbytků potravin. Papírové obaly od mouky nebo cukru jsou většinou znečištěné, a proto patří do směsného odpadu. Naopak čisté papírové krabice od trvanlivých potravin vytřiďte. Pozor na potahované obaly – ty patří do směsného odpadu, i když vypadají jako papír.