Typická chyba je míchat do jednoho koše všechny druhy odpadu. Papír znehodnotí zbytky jídla, plast se pak nedá recyklovat. Další častou chybou je vhazovat mastné obaly od potravin do papíru — patří do směsného odpadu. Sklo se neopírá o sebe v těsné bedně, protože praskne. A hlavně: nádoby na tříděný odpad nestavte do koupelny ani na přímé slunce, kde se rychleji rozkládá obsah.

Základní vrstva není volitelná. Na holé dřevo patří impregnační základ, na starý lak základ určený pro daný typ podkladu. Bez něj barva často popraská nebo se oloupe v rozích. Nanášejte štětcem nebo malým válečkem v tenké vrstvě, ne v silné — silná vrstva schne déle, stéká a dělá mapy. Mezi vrstvami vždy lehce přebruste zrnitostí 220 až 320 a prach setřete antistatickou utěrkou.

Sezónní výbavu řešte odděleně od kola. Lyže, snowboard nebo brusle patří do ochranného obalu a na místo, kde nebudou překážet celý rok. Vysoké věci dávejte nad dveře nebo na horní polici, ne na zem. Helmy a boty nechte v otevřené přepravce, aby větraly. Mokré věci nikdy neuklízejte do uzavřené bedny, jinak plesniví a zapáchají.

Největší problém dělají mastné obaly. Krabice od pizzy, papírové sáčky od pečiva nebo kelímky od jogurtu s přilepenou etiketou se do plastu ani papíru nehodí, pokud je nejdřív neopláchnete. Mastnota totiž při zpracování rozpadá papírová vlákna a z plastu dělá neprodejnou surovinu. Praktické pravidlo: co nejde rychle omýt studenou vodou, patří do směsného odpadu. Kelímek od jogurtu stačí vypláchnout a sešlápnout, etiketu není nutné louhovat, pokud jde dolů snadno.

Klasický noční stolek o šířce čtyřicet centimetrů je v malé ložnici luxus. Nahradit se dá úzkou policí připevněnou ke zdi ve výšce matrace, nebo zásuvkou vsazenou do rámu postele. Pokud si chcete zachovat stolek, hledejte hloubku do třiceti centimetrů a šířku do třiceti pěti. Umístěte ho na stranu, kde je přístup z volné plochy, ne tam, kde by blokoval otevírání skříně. Praktické je i řešení, kdy noční stolek zároveň slouží jako podnožka nebo místo pro odkládání knihy pod postelí.

Začněte tím, že změříte skutečné rozměry kola i největší sezónní věci. U kola jde o délku přes osy, výšku řídítek a šířku pedálů. U lyží rozhoduje délka, u koloběžky skladovací výška. Teprve podle těchto čísel hledejte místo. Typická chyba je koupit stojan nebo věšák dřív, než víte, jestli se kolo vejde mezi dveře a skříň.

Roztřiď podle toho, co skutečně nosíš Ke každému kusu si polož jednoduchou otázku: měl jsem to na sobě za poslední rok? Pokud ne a nejde o oblečení na zvláštní příležitost, patří do pytle na odchod. Vyhni se výmluvě „jednou se to hodí". Typická chyba je nechat si věci, které jsou těsné, roztrhané nebo tě v nich něco nepříjemně tlačí. Když si nejsi jistý, dej kus do krabice s datem a po půl roce ji otevři. Co jsi za tu dobu nevytáhl, jde pryč.

Praktické je držet dvě zóny: denní a sezónní. Denní zóna je u dveří a obsahuje jen kolo, helmu, zámek a rukavice. Sezónní zóna je výš nebo hlouběji a mění se podle ročního období. Když na jaře vyměníte zimní výbavu za letní, projděte ji a vyhoďte prasklé duše, rezavé řetězy a rozpadlé obaly. Jinak se vám za dva roky zaplní celá skříň.

Začni tím, že všechno vyložíš na postel nebo na zem. Ne po policích, ale úplně. Teprve když vidíš celý objem, zjistíš, kolik toho skutečně máš. Při vytahování si klidně dělej hromádky: na sebe, na jinou sezónu, na opravu, na předání. Na nic nesah ej a nic nezkoušej — to přijde později a jen tě to zdrží.

Posledním krokem je pravidlo pro návrat. Každý večer věnuj pět minut tomu, že vrátíš věci na místo. Ne že je narovnáš, ale že je skutečně uložíš tam, kam patří. Jednou za sezónu projdi šatník znovu a zkontroluj, co přibylo a co už nemá smysl držet. Nejčastější chyba je udělat pořádek jednorázově a pak ho nechat rozpadnout. Systém, který přežije, je ten, který se dá udržet i ve spěchu.

Při ukládání mysli na to, jak věci skutečně vytahuješ. Trička skládej na třetiny a stav je na výšku, ne na sebe. Ponožky nevážej do uzlíků, ale skládej do kapes. Ramínka používej jen na košile, šaty a saka; pletené věci patří na polici, jinak se vytahají. Boty dávej špičkou k sobě a výšku police nastav tak, aby ses na nic nemusel natahovat ani se krčit.

Svislé uložení versus zavěšení za ráfek Kolo postavené na zadní kolo šetří podlahu, ale stojí na sedle a řídítkách, což u dražších kol vadí. Zavěšení za ráfek drží kolo pevně a nezabírá podlahu, potřebuje ale nosnou stěnu a kotvy do zdiva. U sádrokartonu použijte rozpěrné kotvy nebo najděte nosný trám. Nikdy nevěšte kolo za dráty, brzdové hadice ani za sedlovku, která se ohne.