CSS se připojuje buď přímo do dokumentu, nebo jako samostatný soubor. Samostatný soubor je lepší, protože se stejné styly dají použít na více stránkách a prohlížeč si je uloží do mezipaměti. Selektorů existuje několik typů: podle názvu značky, podle třídy a podle identifikátoru. Třídy se používají opakovaně, identifikátor má být na stránce jen jednou. Záměna těchto dvou věcí vede k nepředvídatelným výsledkům a kódu, kterému po týdnu nikdo nerozumí.

Na co se ptát před instalací Než cokoliv nainstaluješ, zkontroluj tři věci. První je podpora virtuálních prostředí přímo v prostředí – bez toho budeš přepínat interprety ručně v terminálu. Druhá je kvalita našeptávače a statické analýzy, protože Python je dynamický jazyk a bez typových nápověd se chyby odhalí pozdě. Třetí je rychlost spouštění testů a debuggeru, jinak budeš čekat u každé změny.

Testování mobilních aplikací se často omezuje na jedno zařízení a jednu verzi systému. Výsledkem je aplikace, která funguje na vývojářově telefonu, ale u části uživatelů padá při startu nebo zobrazuje rozbité rozvržení. Chyba nebývá v kódu jako takovém, ale v tom, že se testuje příliš úzký vzorek prostředí. Prvním krokem proto je sestavit matici zařízení podle skutečných dat o uživatelích, ne podle toho, co je po ruce.

Typická chyba je tichý posun. Když zjistíte, že to nestíháte, čekáte, jestli to doženete, a zákazníkovi to řeknete, až když je pozdě. To je horší než původně špatný odhad. Informaci o posunu dodejte ve chvíli, kdy ji máte, spolu s novým odhadem a důvodem. Zákazník nesnáší překvapení víc než zpoždění. Pokud mu dáte čas zareagovat, často si sám upraví priority nebo ubere rozsah.

Vývoj v Pythonu nezačíná psaním kódu, ale rozhodnutím, ve kterém editoru nebo vývojovém prostředí budeš trávit hodiny. Špatná volba se neprojeví hned. Projeví se až po týdnech, kdy zjistíš, že trávíš víc času konfigurací doplňků než psaním funkcí. Proto je lepší vybírat podle konkrétních potřeb projektu, ne podle toho, co zrovna někdo doporučuje na fóru.

Serverová část se často přehlíží. Pokud web běží na pomalém hostingu nebo databáze zpracovává každý požadavek znovu od začátku, žádná optimalizace na frontendu to nespasí. Zapněte cachování na úrovni serveru i prohlížeče. Statické soubory by měly mít v hlavičkách nastavenou dlouhou dobu platnosti, aby si je prohlížeč při další návštěvě nevytahoval znovu. U dynamického obsahu pomůže ukládání hotových výsledků do mezipaměti. Typická chyba je vypnuté cachování při vývoji, na které se zapomene před nasazením do provozu.

Rychlost načítání webu nezávisí jen na velikosti obrázků. Mnohem častěji ji sráží něco, co na první pohled není vidět: synchronní skripty v hlavičce, příliš mnoho požadavků na externí soubory nebo špatně nastavené cachování. Než začnete zmenšovat fotky, podívejte se do nástrojů pro měření výkonu, které jsou součástí moderních prohlížečů. Ukážou vám přesný čas, kdy se co na stránce vykresluje, a odhalí, který prvek blokuje zobrazení.

Kde začít, když chcete vidět výsledky hned Nejprve zkontrolujte, kolik souborů se na stránce načítá. Každý požadavek znamená nové spojení se serverem. Sloučení několika stylů do jednoho souboru a stejně tak skriptů často zkrátí načítání o desítky procent. Dále se zaměřte na to, co brzdí první vykreslení: skripty vložené v hlavičce bez atributu pro odložené načtení. Pokud je to jen možné, přesuňte je na konec stránky nebo použijte odložené načtení. Prohlížeč pak může začít zobrazovat obsah, aniž by čekal na jejich stažení a spuštění.

Práce ve větvi je bezpečná jen tehdy, když víš, kde jsi. git branch vypíše větve, git switch -c nova-vetev vytvoří a přepne. Častá chyba: upravovat soubory, pak přepnout větev a divit se, že změny „zmizely". Git je nemaže, jen je nechá v pracovním adresáři a přepnutí buď zablokuje, nebo je přenese jinam. Před přepnutím buď změny commitni, nebo je odlož pomocí git stash. Sloučení (git merge) přináší konflikty — nejsou porucha, jsou normální stav. Otevři označené soubory, vyber správnou verzi, odstraň značky >>>>>>, pak soubor přidej a commit dokonči.

Častá chyba je instalace desítek rozšíření hned po prvním spuštění. Mnohem lepší je začít s minimem a přidávat jen to, co ti reálně chybí. Další častý problém je ignorování konfigurace projektu. Nastavení interpretu, cesty k testům a formátovače ulož do souboru v kořeni projektu, aby stejné prostředí fungovalo i na jiném počítači. Předejdeš tak situaci, kdy kód funguje jen na tvém stroji.