Praktický postup je jednoduchý. Nejprve určete, odkud do místnosti proudí světlo a v jakou denní dobu ji nejvíce používáte. Potom vyberte jednu barvu, která se vám líbí, a najděte k ní dvě neutrální – jednu světlejší a jednu tmavší. K nim přidejte dvě textury, které se liší povrchem, ne barvou. Vzorky položte vedle sebe na podlahu i na zeď a nechte je tam dva dny. Teprve pak se rozhodněte.

Židle rozhodují o tom, jestli se jídelna používá, nebo obchází. Úsporné židle mají nízkou hmotnost, skládací konstrukci nebo možnost zasunout je celé pod stůl. Ověřte, že po zasunutí nepřesahují desku – jinak překáží. Lehká židle z ocelové trubky a překližky unese běžnou váhu, ale po letech se mohou uvolnit šrouby, proto je jednou za čas dotáhněte. Čalouněné židle jsou pohodlnější, ale v malém prostoru zabírají víc a hůř se čistí. Pokud jíte denně, investujte raději do pevných židlí se skládacím stolem než do skládacích židlí.

Nezapomínejte na teplotu a vzduch. Přetopená místnost se světlými stěnami budí stejně spolehlivě jako hlučná ulice. Před spaním vyvětrejte, i v zimě krátce a důrazně, a nechte proudit vzduch. Vlhko snižte větráním, ne chemií. Suchý vzduch zase dráždí dýchání; miska s vodou u radiátoru je nenápadná pomoc. Ložnici nevytápějte na víc, než je nutné, a těžké přikrývky střídejte podle ročního období.

Malý byt s průchozími zónami funguje jen tehdy, když si předem rozmyslíte, kudy povedou trasy. Nejde o to mít co nejvíc místností, ale o to, aby se cesty za vařením, spaním a hygienou pokud možno nekřížily. Začněte tím, že si na papír zakreslíte, kudy chodíte ráno a kudy večer. Průchozí zóna je každé místo, kterým se prochází do dalšího prostoru – typicky obývací pokoj s cestou do ložnice nebo koupelny. Právě tato místa je potřeba řešit jako první, protože nesou největší zátěž a nejvíc prozrazují.

Nejprve změřte vnitřní půdorys koutu. Vanička se nevybírá podle vnějšího obrysu, ale podle místa, kam skutečně dosedne. U atypických koutů se šířka a hloubka liší o několik centimetrů, což stačí k tomu, aby vanička nesedla. Změřte šířku ve třech místech — u zdi, uprostřed a u odtoku — a berte nejmenší hodnotu. Stejně postupujte u hloubky. Pokud je kout v rohu místnosti, ověřte, zda jsou stěny v pravém úhlu. Když nejsou, potřebujete vaničku s možností vyříznutí okraje, ne standardní obdélník.

Odkládací plochy řešte vertikálně. Police nad sedačkou, konzolka za ní nebo úzká skříňka místo velké stěny ušetří podlahu i peníze. Na kabele a nabíječky používejte lištu s krytem přišroubovanou zezadu k nábytku, ne volně po zemi. Zásuvky a kabely jsou nejčastější důvod, proč levně zařízený pokoj vypadá neupraveně. Nepřeplňujte prostor: prázdná plocha je součást zařízení, ne chyba.