Vanička musí sedět do sprchového koutu bez vůle. Změřte vnitřní rozměry koutu na třech místech – u okrajů, uprostřed a u odtokového otvoru. Rozdíly bývají i několik milimetrů a špatně zvolená vanička pak nedosedne. Standardní čtvercové vaničky se dělají v rozměrech 80×80, 90×90 a 100×100 cm, obdélníkové nejčastěji 90×70 nebo 120×80 cm. Hloubka se pohybuje mezi 4 a 15 cm – hlubší vanička lépe zadrží vodu, ale hůř se do ní nastupuje. U rohových vaniček dejte pozor na zaoblení – musí odpovídat tvaru koutu, jinak vzniknou spáry, které se špatně utěsňují.

Druhou častou chybou je snaha mít v každé místnosti jiný odstín bílé stěny. Bílá není jedna barva. Studená bílá vedle teplé krémové vytvoří na přechodu mezi chodbou a pokojem viditelný šev, který nejde zamaskovat ničím. Pokud nechcete řešit odstíny, použijte v celém bytě jednu barvu na stěny a rozdíly dělejte až nábytkem a textilem. Ušetříte tím i peníze, protože vám zbyde jedna plechovka na opravy. Stejně tak podlaha: přechodová lišta mezi dvěma různými dekory dřeva je vždy vidět a působí jako řez.

Základem funkční kuchyně je pracovní trojúhelník mezi dřezem, varnou deskou a chladničkou. Vzdálenosti mezi nimi by měly být krátké, ale ne tak, abyste se navzájem tlačili. Mezi dřezem a varnou deskou potřebujete alespoň kus pracovní plochy na krájení, ideálně kolem 60 až 90 centimetrů. Chladnička má stát tak, abyste k ní nemuseli chodit přes celou kuchyni, ale zároveň aby neblokovala pracovní úsek. Pokud je trojúhelník příliš roztažený, budete při každém vaření naběhat kilometry navíc.

Rozvržení kuchyně rozhoduje o tom, jestli v ní bude vaření plynulé, nebo jestli budete neustále obcházet překážky. Než začnete cokoli kupovat, změřte místnost a nakreslete si na papír půdorys se všemi pevnými prvky: okny, dveřmi, radiátorem, přívody vody a elektřiny, odpadní trubkou a digestoří. Do stejného plánku zakreslete i to, kudy se dá projít a kde se otevírají dveře. Teprve pak má smysl mluvit o linkách.

Typicka chyba je preplneni. Levny nabytek casto vypada dobre, kdyz je na nem jen par predmetu. Jakmile ho zaplnite deseti doplnky, zacne pusobit jako sklad. Drzte se pravidla, ze na jedne plose maji byt maximalne tri predmety ruznych velikosti. Dalsi chyba je kombinace prilis mnoha materialu. Sklo, kov, ratan a plast v jedne casti mistnosti se navzajem oslabuji. Vyberte dva materialy a tech se drzte. Ani koberec neni vhodny kazdy: tenky, leskly koberec pod levnym stolem zvyrazni kazdou nerovnost, kdezto matny s kratsim vlasem ji potlaci.

Trendy v českých domácnostech se mění pomaleji, než se na první pohled zdá. Místo honby za každou sezonou se lidé čím dál víc přiklánějí k nábytku, který má smysl, dobře stárne a dá se kombinovat. Nejde o to kopírovat katalog, ale sladit styl, materiál a barvu s tím, jak doma skutečně žijete. Právě tady vzniká většina chyb: koupíte krásný solitér, který k ničemu nepasuje, nebo zvolíte barvu, která po půl roce omrzí.

V interiérech vede skandinávský minimalismus, ale v české verzi. To znamená světlé dřevo, čisté linie a méně dekorací. Mnozí k tomu přidávají japonský wabi-sabi, kde jsou drobné nedokonalosti a přirozené materiály předností, ne vadou. Oblíbený je i moderní rustikál – masiv, kámen, len – který nevyžaduje perfektní pořádek. Naopak mizí přeplácaný barokní lesk a těžké tmavé sestavy, které opticky zmenšují místnost.

Barvy se vracejí k zemi. Krémová, písková, olivová, terakota a teplá šedá tvoří klidný základ, na který se dobře vrství doplňky. Tmavě zelená nebo tmavě modrá funguje jako akcent na jedné stěně nebo na skříni, ale ne na všem. Typická chyba je kombinovat příliš mnoho teplých a studených odstínů v jedné místnosti – vzniká chaos. Držte se dvou neutrálů a jedné výrazné barvy, maximálně dvou.

Materiál rozhoduje víc než barva U materiálů platí jedno pravidlo: sahejte po tom, co unese každodenní provoz. Masiv dubu, jasanu nebo buku je sázka na jistotu, protože se dá brousit a opravovat. Dýha vypadá dobře, ale u hran se snadno odloupne. Lamino s papírovou fólií je levné, jenže vlhkost a horké hrnky mu nesvědčí. Kov a sklo jsou skvělé do kuchyně a koupelny, ale v obýváku mohou působit chladně – kombinujte je s textilem. A pozor na ratan a proutí: krásné, ale v suchém vytápěném bytě praskají.

Než něco koupíte, změřte si prostor včetně dveří a výtahu. U sedacího nábytku zkuste, jak se z něj vstává – pohodlí se pozná až po delším sezení. U jídelního stolu počítejte s 60 cm na osobu a 90 cm na průchod. Vyhněte se nákupu celé sestavy najednou; raději dokupujte postupně a nechte interiér dýchat. Trendy přijdou a odejdou, ale dobře zvolený materiál a barva vydrží roky.