Typická chyba je kupovat sestavu, která vypadá dobře jako celek, ale jednotlivé díly jsou slabé. Radši si kupte méně kusů, ale kvalitnějších. Další častá chyba je ignorovat rozměry a nosnost. Police s tenkými policemi se prohnou, i když jsou z masivu. U jídelního stolu si ověřte, jak jsou řešené nohy: šroubované nohy se dají dotáhnout, zatímco ty vlepené do dřevotřísky neopravíte. U židlí zkontrolujte, zda jsou spoje v rozích zpevněné kolíky nebo jen lepené.

Kde se ztrácejí peníze nejčastěji Typický problém je přehnaná spotřeba čisticích prostředků. Lidé kupují několik přípravků na sklo, na koupelnu, na podlahu a na kuchyň, i když většinu z toho zvládne jeden univerzální prostředek a pár doplňků. Stejně tak papírové utěrky, které se používají na všechno, i na to, co by zvládl hadr. Druhá past je skladování: lidé nakoupí velké balení, protože vypadá výhodně, ale prostředek mezitím vyschne, ztratí účinnost nebo se prostě přestane používat. Skladování velkých zásob má smysl jen u toho, co skutečně spotřebujete do několika měsíců.

Venkovský dům se nezařizuje jako městský byt. Místnosti bývají menší, stropy nižší, okna orientovaná jinam a podlaha často kamenná nebo dřevěná. Prvním krokem je proto změřit vše, co chcete umístit, a teprve pak vybírat. Nábytek z městského bytu často skončí v garáži, protože se do dveří prostě nevejde. Než cokoli koupíte, projděte si dům s metrem a zapište šířky dveří, výšky parapetů a umístění komína.

Stůl, který se sklidí, ale nevrže Skládací stoly fungují, jen když mají pevnou konstrukci. Vyhněte se typům s nohami do X, které se při jídle kývají. Lepší je deska s pantem, která se sklopí ke zdi, případně nástavec do strany. Před koupí si stůl rozložte a složte na prodejně, ne až doma. Zkontrolujte, zda po složení zůstane na podlaze jen úzký pruh, obvykle 20–25 cm. Takový stůl se vejde i na chodbu a přesune se tam, když jíte u televize. Zároveň nepřekáží při věšení prádla. Druhá chyba: koupit skládací stůl z lehké dřevotřísky, která po pár měsících vrzne a rozklíží se.

Židle jsou v malém prostoru větší problém než stůl. Čím jsou lehčí, tím snáz se zasouvají pod desku. Hledejte židle s výškou sedáku kolem 45 cm a hloubkou do 45 cm. Širší židle se nevejdou dvě vedle sebe. Kovové nohy s plastovými kluzáky nepoškrábou podlahu, dřevěné nohy jsou těžší a při posunu dělají rány. Pokud máte málo místa, použijte stohovatelné židle, které se dají postavit na sebe do rohu. Sedák z překližky nebo ratanu je lehčí než celodřevěný. Vyhněte se židlím s područkami, ty se nezasouvají pod stůl a zabírají šířku navíc.

Jídelna v malém bytě není o tom, kolik toho máte, ale kolik toho dokážete sklidit, až ji nepotřebujete. Rozhoduje půdorys, ne rozpočet. Nejdřív změřte, kolik místa zbývá mezi kuchyní, okny a průchodem. Stůl potřebujete tam, kde se dá jíst vsedě a kde se dá projít i s horkým hrncem. Pokud je ulička mezi kuchyňskou linkou a stolem užší než 70 cm, budete ji nadávat. To je první chyba: koupit stůl podle fotky a ne podle půdorysu.

Než se pustíte do šití povlaku na polštář a deku, změřte si nejprve rozměry výrobků, pro které povlak chcete. U polštáře stačí změřit šířku, délku a výšku, tedy tloušťku. U deky změřte šířku a délku v rozloženém stavu, ideálně na rovné podlaze. K naměřeným hodnotám připočtěte přídavek na švy. U polštáře počítejte s přídavkem 1–1,5 cm na každé straně, u deky 2–3 cm podle tloušťky materiálu. Pokud měříte hotový povlak, který chcete napodobit, změřte ho také, ale pozor na sražení látky po vyprání.

Největší chyba je snažit se mít v jídelně všechno. Stůl, židle, vitrína, dekorace a ještě květiny. V malém bytě je jídelna místo, které se mění podle potřeby: přes den pracovní kout, večer jídlo, o víkendu prostor pro hosty. Proto držte jen to, co se dá složit, odsunout nebo přenést. Barvu volte světlou, matnou, bez lesku. Lesklé plochy v malém prostoru zdvojnásobí nepořádek. Uklízejte desku hned po jídle, ne až večer.

Praktický postup je jednoduchý: nejdřív si udělejte seznam toho, co v domácnosti skutečně mizí, a u každé položky si poznamenejte, za jak dlouho ji spotřebujete. Potom porovnejte jen dvě až tři varianty, ne deset. Sledujte složení a koncentraci, protože koncentrovaný prostředek se ředí a vydrží déle než hotový roztok v lahvi. U papírových výrobků rozhoduje počet vrstev a šířka role, ne obal. A hlavně: nekupujte nic jen proto, že je to v akci, pokud to aktuálně nepotřebujete.

Rozpočet držte pod kontrolou tím, že neutrácíte za nové věci tam, kde stačí přesunout ty stávající. Váza z obývacího pokoje může stát v koupelně, židle z chodby poslouží jako noční stolek. Než cokoli koupíte, zkuste tři různé varianty přesunu během jednoho odpoledne. Většina lidí zjistí, že problém nebyl v nedostatku předmětů, ale v jejich nahromadění na jednom místě. A poslední pravidlo: pokud si nejste jistí, jestli se nový kus hodí, nechte ho v obchodě. Jedna nesourodá věc dokáže rozbít dojem z celé místnosti víc než starý nábytek, který k sobě patří.