Barvy a materiály držte v menším počtu. Když zvolíte tři základní odstíny, které se opakují na stěnách, textilu a nábytku, místnost působí uklizeně i s levnými kusy. Světlé stěny opticky zvětší prostor, tmavá podlaha zase lépe snese špínu. Nekupujte sadu nábytku z jedné kolekce jen proto, že se k sobě hodí. Vypadá to často jako showroom a zároveň to nutí utratit víc. Kombinujte starší kus po babičce s novým levným stolkem, výsledek bývá zajímavější a levnější.

Typická chyba je kombinovat příliš mnoho textur najednou. Když dáte dohromady hrubý len, lesklou keramiku, kov, sklo a huňatý koberec, vznikne vizuální chaos. Vyberte dvě až tři dominantní textury a ostatní potlačte. Stejně tak nepřehánějte počet barev. Tři základní odstíny – světlá, střední a tmavá varianta jedné barvy – stačí. Čtvrtou barvu použijte jen v drobných doplňcích.

Světlo je další častý problém. Malá okna a hluboké parapety berou denní světlo, proto potřebujete víc zdrojů než v bytě. Kombinujte stropní svítidla s nástěnnými a stojacími lampami. Teplé světlo k večeru, studené ráno. Závěsy nechte jednoduché, bez zbytečných vrstev, aby se daly snadno sundat a vyprat. Pozor na tmavé barvy na stěnách v místnostech, kam jde málo světla – prostor opticky zmizí.

Základem je trávník. Nesekejte ho nakrátko „na vojáka" – plevel se pak rychleji šíří a tráva v horku usychá. Optimální výška se pohybuje kolem čtyř až pěti centimetrů. Nikdy neberte víc než třetinu výšky najednou; pokud trávník povyrostl, posekejte ho ve dvou fázích s odstupem několika dní. Tupé nože trávu spíš trhají než řežou, a vzniklé rány jsou vstupní branou pro choroby. Naostřete je alespoň dvakrát za sezónu.

Používejte tekutý prací prostředek bez enzymů a bez bělidel. Práškové prostředky se v chladnější vodě nemusí zcela rozpustit a zbytky zůstávají v tkanině, což ji ztuhne a zbaví charakteristického splývavého omaku. Aviváž nepřidávejte vůbec — obalí vlákna a snižuje jejich schopnost odvádět vlhkost. Při praní naplňte buben nejvýše do dvou třetin, aby se prádlo mohlo volně pohybovat a nepůsobilo samo na sebe třením. Odstřeďte na 400 až 600 otáček, u ručníků klidně na 800.

Dveře a jejich rámy tvoří v úzké chodbě nejvíc rušivých linií. Natřete je stejnou barvou jako stěny nebo jen o odstín tmavší. Bílé rámy na barevné stěně vytvoří mříž, která chodbu rozkouskuje. Zvažte dveře bez výrazného obložení, případně posuvné, které se neotevírají do prostoru. Kování držte v jedné barvě a co nejmenší. Madla a kliky v lesklém kovu přitahují pohled, matné provedení je klidnější.

Světlo a barvy rozhodují víc než metry Stěny držte ve světlých, ale ne sterilně bílých odstínech. Teplá světlá šedá, písková nebo jemná krémová odráží světlo a nechává vyniknout hloubku prostoru. Tmavé barvy na delších stěnách chodbu stlačí k sobě. Boční stěny natřete stejným odstínem jako strop, případně o jeden stupeň světlejším. Tím zmizí ostrá hrana mezi stěnou a stropem a chodba získá na výšce. Vyhněte se výrazným tapetám s velkým vzorem, které prostor opticky zmenšují.

Nábytek a předměty v chodbě jsou nejčastější chybou. Botník, věšák, koš a odkládací stolek dohromady zaberou víc místa, než kolik chodba unese. Nechte jen to, co skutečně používáte denně, a zbytek přestěhujte jinam. Věšák nahraďte úzkou lištou s několika háčky ve výšce, která nepřekáží. Botník volte nízký a zapuštěný do stěny, ne hluboký. Pokud je to možné, nechte alespoň jednu stěnu úplně prázdnou. Prázdná plocha je v úzké chodbě stejně důležitá jako světlo.

Umělé světlo řešte jako první, protože chodba bez denního světla vypadá úzká vždycky. Místo jednoho slabého svítidla uprostřed dejte dvě až tři menší světla rovnoměrně po délce, ideálně tak, aby osvětlovala i dveře a výklenky. Teplé bílé světlo kolem 3000 K působí příjemněji než studené. Zrcadlo na konci chodby nebo na boční stěně zdvojnásobí hloubku a přidá odraz, který prostor rozšíří. Zrcadlo musí viset ve výšce očí, ne těsně pod stropem, jinak efekt zmizí.

Na závěr si dejte pozor na tři věci. Nezakrývejte podlahu dlouhým kobercem s tmavým okrajem, který chodbu rozdělí. Nedávejte na strop těžké lustry, které ho snižují. A neřešte chodbu naráz v jednom nákupním hnutí, kdy koupíte vše, co se hodí, ale nic spolu neladí. Postupujte po krocích, vždy zkontrolujte výsledek za denního i večerního světla a teprve pak přidávejte další prvek.

Začněte podlahou. Pásy podél chodby, ať už jde o lino, dlažbu nebo parkety, táhnou pohled do dálky a opticky prostor prodlužují. Příčné pruhy nebo šachovnicový vzor naopak chodbu rozsekají a ta se jeví kratší a ještě užší. Pokud máte možnost, položte podlahu v jedné barvě bez výrazné kresby a stejný odstín použijte i v přilehlých místnostech. Návaznost materiálu přes práh ruší pocit, že chodba je jen tmavá šachta mezi dveřmi.