Základem osobitého interiéru je jednotná paleta materiálů, ne jednotná sada nábytku. Vyberte si dva až tři materiály, které se opakují – například světlé dřevo, matný kov a textil v přírodní barvě – a těch se držte. Když budete kombinovat deset různých odstínů a povrchů, vznikne chaos. Naopak když se materiály opakují, i levné kousky vedle sebe působí uceleně. Barvy volte maximálně tři: jedna neutrální na velké plochy, jedna střední na nábytek a jedna výrazná na doplňky. Doplňky pak můžete obměňovat podle nálady, aniž byste kupovali novou pohovku.

Důležitá je i úprava povrchů. Lesklé barvy a vysoký lesk odrážejí světlo a vytvářejí ostré přechody, které ve tmě ruší. Matné nátěry, textilie s jemnou strukturou a přírodní materiály pohlcují světlo rovnoměrně. Na stěny se hodí matná barva, na podlahu textilní běhoun nebo koberec s krátkým vlasem. Čalounění hlavy postele v látce místo lesklého materiálu sníží odlesky a zklidní dojem.

Viskóza, často označovaná jako rayon, je regenerovaná celulóza. Vzniká chemickým rozpouštěním dřevní buničiny a opětovným zvlákněním. Na dotek je hladká, splývavá a příjemně chladivá, proto se jí říká „umělé hedvábí". Na rozdíl od polyesteru ale není syntetická — základ je přírodní, jen zpracování je chemické. Právě proto se chová jinak než bavlna i než plasty.

Rozhodnutí mezi sklem a dřevem není o vkusu, ale o tom, jak domácnost funguje. Sklo zvolte, pokud chcete světlo, snadný úklid a máte klidný provoz bez malých dětí a bez zvyku pokládat horké nádobí přímo na stůl. Dřevo zvolte, pokud chcete teplo, ticho a nevadí vám pravidelná údržba. Kombinace obojího – dřevěná podnož se skleněnou deskou – vypadá dobře, ale vyžaduje nejvíc pozornosti na spoje. Ať vyberete cokoli, změřte si předem průchod kolem stolu. U skla se každý otisk a každý škrábanec projeví víc než u dřeva, a to je chyba, kterou většina lidí zjistí až po prvním týdnu používání.

Skleněný jídelní stůl vypadá na fotkách skvěle. V reálném provozu ale odhalí každou chybu, kterou při jeho pořízení uděláte. Nejčastější problém není sklo samotné, ale podcenění toho, co se na něm bude dít každý den. Pokud jíte často, máte děti nebo rádi vaříte, sklo vás dřív nebo později přinutí změnit návyky. Nejde o to, že by bylo špatné. Jde o to, že nesnáší kompromisy.

Na co si dát pozor především: tvrdost skla neznamená neprůstřelnost. Kalené sklo vydrží náraz, ale praskne, když ho zasáhnete hranou předmětu – stačí plechovka nebo těžký hrnek položený ostrou hranou. Podložky pod talíře nejsou estetický doplněk, ale ochrana proti vibracím a mikrooděrkám. U stolů s podnoží uprostřed vzniká páka: pokud si někdo sedne na kraj desky, zatíží spoj mnohem víc než u čtyřnohého stolu. To je nejčastější důvod, proč skleněné desky praskají u šroubů.

Než cokoli koupíte, zkuste nejdřív přeskládat to, co už máte. Často stačí otočit sedačku, přemístit křeslo k oknu nebo vyměnit koberec za menší a místnost funguje úplně jinak. Nákupní seznam si napište až po tomto kroku a držte se ho. Levný obývací pokoj nevzniká z jedné velké investice, ale z mnoha malých rozhodnutí, která spolu ladí.

U jídelního stolu řešte i spodní stranu desky. Prach a mastnota se tam dostanou při každém utírání a při pohledu zespodu je vidět každá šmouha. Dvakrát ročně projděte i hrany a spoje, kde se drží nečistota. Pokud má stůl lepené sklo, nikdy ho nezvedejte za desku bez podpěry. Nosnost je daná rámem, ne sklem.

Oproti dřevu má sklo jasné výhody. Nevsakuje mastnotu, nepřebarvuje se od červeného vína, nekreslí se od horkých hrnců a nepůsobí těžce v malé místnosti. Úklid je rychlý: setřete povrch a je hotovo. Dřevo naproti tomu potřebuje olej, obnovu laku a čas od času broušení. Jenže dřevo tlumí zvuk příborů a nádobí, kdežto sklo každý náraz zesílí. V panelákovém bytě s tenkými stěnami je to rozdíl, který poznáte první večer.

Čištění, které nepoškodí hranu ani povrch Na sklo nikdy nepoužívejte prostředky s abrazivy, drátěnky ani prášky na nerez. Mikroskopické škrábance se časem zaplní a sklo zešedne. Běžná údržba znamená vlažnou vodu, pár kapek prostředku na nádobí a měkký hadřík z mikrovlákna. Po setření vždy dosušte suchou stranou hadříku, jinak zůstanou šmouhy. Na vodní kámen použijte roztok octa a vody v poměru jedna ku jedné, nechte působit minutu a opláchněte. Ocet ale nepoužívejte na rámy – u hliníku může narušit eloxovanou vrstvu.

Světlé stěny potřebují tmavší prvky, aby prostor nepůsobil sterilně a oko mělo kam spočinout. Zvolte jednu tmavší plochu – čelo postele, závěs, koberec nebo čalounění – a zbytek nechte světlý. Tmavá plocha pohlcuje světlo a vytváří klidový bod, aniž by místnost pohltila. Barevně se držte tlumených odstínů: šedozelená, tmavě modrá, hnědošedá. Vyhněte se sytým oranžovým a červeným tónům, které podvědomě aktivují. Čistě bílá na všech plochách je stejná chyba jako černá – chybí jí hloubka a večer oslňuje.