Poslední krok je evidence. Než vše uklidíte, napište si na krabici nebo na seznam, co v ní je. Bez toho za půl roku nebudete vědět, kde máte zimní rukavice, a koupíte nové. Zbytečný nákup je nejčastější důsledek špatně provedené výměny. Když víte, co máte, ušetříte peníze i nervy.

Děti na sebe v jednom pokoji reagují i v noci. Každý pohyb, každé zakašlání nebo rozsvícení telefonu probudí toho druhého. Než začnete řešit nábytek, sledujte týden, kdy kdo usíná, kdy se budí a co ho skutečně ruší. Teprve pak má smysl cokoli měnit.

Začněte tím, že si nachystáte tři hromádky: nosím, možná a končí. Pravidlo pro hromádku „možná" je jasné — pokud si u kusu nejste jistí, zda ho chcete, patří do „končí". Výjimku udělejte jen u věcí s jasným účelem, které použijete jednou nebo dvakrát za rok, třeba svatební host nebo zimní sportovní vybavení. Těchto výjimek ale držte co nejméně.

Soukromí neznamená druhou místnost. Stačí závěs na tyči u stropu, který se dá kdykoli zatáhnout, nebo paraván. Důležité je, aby dítě mělo místo, kde si může nechat věci a nikdo na ně nesahá. Určete každému jednu polici nebo bednu, na kterou druhý nechodí. Tohle pravidlo funguje lépe než jakékoli zamykání.

Pohodlí neznamená měkké. Příliš hluboké křeslo v malém prostoru zabere místo a nutí vás do polohy, ve které se po půl hodině bolí krk. Vyzkoušejte, jestli se při čtení můžete opřít lokty a držet knihu zhruba ve výšce hrudníku. Pokud ne, podložte si záda polštářem nebo použijte knihovní podložku – malý stojánek na knihu, který se vejde i na parapet. Podložka snižuje únavu rukou a dovolí číst delší dobu. Do koutku nepřidávejte nic, co nesouvisí se čtením: šálky, nabíječky a papíry se rychle změní v odkladiště a místo na čtení zmizí.

Co si nechat v hlavní skříni? Jen to, co skutečně nosíte v aktuální sezóně, plus jednu vrstvu na přechodné období. Zbytek patří do úložného prostoru, ne do skříně. Mnozí si nechávají všechny sezóny pohromadě a pak ráno nemohou nic najít. Rozdělte prostor jasně: aktuální sezóna vepředu, mimo sezónu vzadu nebo výš. Ušetříte čas i prostor.

Praktické kroky, které opravdu pomáhají Začněte postelí. Pokud je to možné, postavte je hlavami k protilehlým stěnám, ne vedle sebe. Rozdíl je znát okamžitě, protože děti nesdílejí stejný vzduch ani stejný zdroj zvuku. Když to prostor nedovolí, dejte mezi postele alespoň noční stolek nebo nízkou komodu. Nábytek uprostřed tlumí zvuk lépe než prázdná mezera.

Naučte děti domluvit se na rituálu před spaním. Kdo si kdy čte, kdo kdy zhasíná, kdy se smí ještě šeptat. Napište to na papír a dejte na dveře. Předejdete tím hádkám, které vznikají každý večer znovu. Když se jeden potřebuje učit nebo si povídat, použijte koutek v jiné části bytu, ne společný pokoj.

Přepnutí šatníku na sezónu většina lidí dělá tak, že vytáhne vše z minulého roku, přendá to do skříně a doufá, že se to nějak srovná. Právě tady vzniká problém: do skříně se vrací i věci, které jste za celou sezónu neměli na sobě. Výsledkem je přeplněná skříň, ve které stejně nosíte pořád to samé. Výměna má být třídění, ne stěhování.

Proč si nechat prázdná ramínka Při ukládání zimního oblečení dejte přednost tomu, co skutečně chrání. Vlněné svetry skládejte, nevěšte — na ramínku se vytahují a ztrácejí tvar. Kabáty a bundy naopak věšte, ale používejte pevná ramínka, která udrží tvar ramen. Mezi jednotlivé vrstvy vložte prodyšný materiál, ne igelit. Igelit zadržuje vlhkost a podporuje plíseň, což je typická chyba při ukládání na půdu nebo do sklepa.

U dřevěného nábytku v malém prostoru rozhoduje výška a hloubka víc než šířka. Nízká a hluboká skříň opticky snižuje strop a působí těžce. Naopak vysoká, ale úzká knihovna nebo police ke stropu využije místo, které by jinak zůstalo prázdné, a přitom nezabírá podlahu. Hloubka do 40 cm stačí na knihy, desky i dekorace. U úložných lavic a komod počítejte s hloubkou 35–45 cm, u jídelního stolu potřebujete na každou stranu alespoň 75 cm na židli a pohyb.

Jak vypadá první hodina, aby neskončila odevzdáním Začněte na kolmé nebo mírně převislé stěně, ne na převisu. Prvních patnáct minut jen lezte vodorovně podél stěny, takzvaný travers. Naučíte se přesouvat váhu na nohy místo tahání za ruce. Pak zkuste dva až tři lehké výstupy, mezi nimi vždy odpočívejte, dokud se tep nevrátí k normálu. Když přestanete cítit předloktí, končete. Druhý den budete mít svalovou horečku i tak, ale ne takovou, abyste týden nemohli zvednout hrnek.

Odradit se nenechte ani tehdy, když první výstup skončí po třech metrech. Na umělé stěně je normální, že začátečník po hodině sotva sleze schody. Zkuste přijít znovu do týdne, dokud svaly bolí jen mírně. Tělo si na nový pohyb zvyká asi tři návštěvy. Kdo vydrží čtyři, obvykle už zůstane. Kdo to vzdá po první, obvykle jen chytil špatné boty a příliš těžkou cestu.