Před nákupem si ubrus rozložte na stůl, ne na postel. Teprve na desce zjistíte, zda přesah sedí a zda látka neklouže. Pod ubrus dejte podložku, jinak se při sebemenším pohybu posune a vytvoří fald. A nezapomeňte na záložní ubrus — jedna nehoda s červeným vínem dokáže zkazit celý večer.

Materiál volte podle toho, jak často stůl používáte. Pro každodenní provoz se hodí pratelné směsi s podílem syntetiky, které méně mačkají a rychle schnou. Pro sváteční stolování je příjemnější bavlna nebo len, ale počítejte s žehlením a s tím, že se látka po vyprání mírně srazí. Než ubrus koupíte, zkontrolujte, zda výrobce uvádí sražení. Pokud ano, připočítejte ho k rozměru – u přírodních vláken to bývá i několik centimetrů.

Častou chybou je kupovat deku přesně na rozměr sedáku. Potřebujete přesah alespoň deset až patnáct centimetrů na každou stranu, aby se dala zastrčit za opěradlo a do stran. Bez přesahu bude neustále sjíždět a vy ji budete každý den rovnat. Další chybou je ignorovat údržbu ještě v obchodě. Podívejte se na štítek: pokud výrobce doporučuje pouze chemické čištění, deka na gauč, kde se jí a pije, není praktická. Hledejte praní na třicet až čtyřicet stupňů a možnost sušení v sušičce při nízké teplotě. U vzorovaných dek zkontrolujte, zda barvy neblednou – stačí přetřít vlhkým bílým hadříkem.

Nejčastější chyba při prostírání slavnostního stolu není špatná barva ani levný materiál. Je to velikost. Ubrus, který visí jen pár centimetrů přes hranu, působí jako provizorium. Naopak ten, který se plazí po zemi, vypadá jako úklidová plachta. Rozdíl přitom dělá pár centimetrů a jedno jednoduché měření.

Jak poznat, že deka na gauč sedne i po několika vypráních Rozhodující je gramáž a hustota tkaní. Tenká deka o nízké gramáži se po pár praních srazí a vytvoří na gauči mřížku, kterou prosvítá čalounění. Hustě tkaná deka s vyšší gramáží lépe drží tvar, ale nesmí být tuhá – zkuste ji přeložit přes ruku. Pokud se láme do ostré hrany a nedrží se sama, bude na sedáku klouzat. Důležitá je i úprava okrajů: obšité lemy nebo dvojitý obrubník vydrží tahání, zatímco prostřižené okraje se po prvním praní rozpadnou. Barvu volte podle toho, jak často jste ochotni prát. Světlé odstíny ukážou každou skvrnu, tmavé zase chlupy a prach.

Základem je změřit matraci, ne postel. Potřebujete tři údaje: šířku, délku a výšku. Výšku měřte v místě, kde je matrace nejtlustší, obvykle uprostřed, ne u okraje, kde bývá stlačená. K tomu připočtěte dvě až tři procenta na sražení, pokud perete v horké vodě. Standardní matrace mají výšku 20–25 cm, vyšší 30 cm i víc. Prostěradlo určené na 25 cm se na 30 cm matraci natáhne tak, že guma povolí při prvním převlečení.

U oken na jih a západ počítejte s tím, že každá látka časem vybledne. Tmavé syté odstíny blednou viditelněji než světlé a vzorované textilie. Pokud potřebujete zatemnění, nestačí jen tmavá barva. Rozhoduje hustota tkaní a případná podšívka. Závěs s černou podšívkou nebo s tkaninou s vysokou gramáží propustí výrazně méně světla než stejně tmavá tenká látka. U ložnic se vyplatí vrstvit: lehký závoj přes den a těžší zatemňovací závěs na noc.

Deka na gauč není jen dekorace. Má chránit čalounění před otlaky, mastnotou z rukou, chlupy domácích zvířat a slunečním světlem, které časem vyšisuje i kvalitní látku. Zároveň by měla být příjemná na dotek, protože na ní budete sedět nebo ležet mnohem častěji, než si před koupí myslíte. Než začnete vybírat, změřte si gauč – šířku, hloubku sedáku i výšku opěradla. Bez těchto čísel koupíte buď deku, která je krátká a neustále klouže, nebo naopak tak velkou, že přebývající látka tvoří na zemi nepořádek.

Základem je změřit desku stolu, ne celý stůl včetně nohou. K rozměru desky připočtěte na každou stranu přesah. Pro běžné posezení stačí 20 až 30 cm, u slavnostní tabule se doporučuje 30 až 40 cm. Pokud má stůl nohy v rozích, počítejte s tím, že přesah nesmí kolidovat s podsedáky židlí. U kulatého stolu měřte průměr a stejný přesah přičtěte dvakrát.

Rozměr a střih: kde se nejčastěji chybu

Prvním praktickým kritériem je materiál. Bavlna dobře saje pot a snadno se pere, ale po čase se ohne a ztratí tvar. Vlna hřeje a je přirozeně odolná proti zápachu, ovšem vyžaduje šetrné praní a nesnáší sušičku. Syntetické směsi s příměsí viskózy nebo polyesteru drží barvu a jsou levnější na údržbu, ale v létě se na nich může sedět nepříjemně. Pro obývák, kde se gauč používá denně, se osvědčují tkané směsi s vyšším podílem přírodního vlákna. Ručně vázané vzory a třásně vypadají hezky, ale zachytávají prach a drápy – pokud máte kočku nebo psa, sáhněte po husté tkanině bez volných nití.