Ruční praní je nejbezpečnější cesta Napustte vanu nebo velký lavor vodou o teplotě do 30 °C. Přidejte tekutý prostředek určený výhradně na vlnu a len. Prášek se ve studené vodě nerozpustí a zůstane v tkanině. Deku ponořte a nechte 15 minut odstát. Poté ji jemně stlačujte dlaněmi, jako byste mačkali houbu. Nikdy ji netřete o sebe, nekroutte a nezvedejte z vody plnou váhou – mokrá vlna se snadno vytáhne. Výsledkem je, že vlákna zůstanou prodyšná a deka si podrží objem.

Máte-li pračku s programem na vlnu, ověřte, že má certifikaci Woolmark. I tak ale platí: maximálně 30 °C, nízké otáčky (400–600), žádné máchání navíc. Před vložením deku srovnejte do obdélníku, ať se v bubnu nezamotá. Pokud pračku bez programu na vlnu máte, perte raději ručně. Ušetříte si opravu zplstnatělého povrchu, který se už nedá vrátit.

Výběr celoroční přikrývky vypadá jednoduše: jeden kus na celý rok, ušetří místo i peníze. Jenže právě tady vzniká nejvíc omylů. Celoroční přikrývka není univerzální řešení pro každého. Je to kompromis a kompromis má vždycky hranice. Kdo je ignoruje, skončí v zimě pod hromadou dek a v létě s přikrývkou odhozenou na zem.

Sušení rozhoduje o tom, zda přikrývka zůstane nadýchan

Typická chyba: lidé koupí přikrývku podle rozměru postele, ale zapomenou, že dvě spojené vrstvy jsou objemnější a v povlečení se špatně srovnávají. Vezměte povlečení s sebou nebo si změřte vnitřní rozměr toho, které už máte. Přikrývka musí mít v povlaku rezervu alespoň pár centimetrů, jinak se výplň stlačí a ztratí izolační vlastnosti. Stejně tak zip mezi vrstvami — pokud je uprostřed krátké strany, bude vám při převalování tlačit.

Vlněná deka není ručník. Vláknina z ovčí srsti se při každém praní mírně změní a po pár špatných cyklech ztvrdne, zplstnatí nebo ztratí hřejivost. Rozhodující je teplota, mechanické namáhání a to, čím ji vyperete. Nejčastější chybou je hodit deku do běžného programu na 40 °C s práškem na barevné prádlo. Vlna potřebuje přesný opak: chlad, klid a prostředek bez enzymů a bělidel.

Sušení je druhá past. Vlnu nikdy nevěšejte na ramínko ani na šňůru – vlastní váha ji protáhne a deka ztratí tvar. Rozložte ji vodorovně na sušák s prodyšnou podložkou, ideálně na bílý ručník, který vsákne přebytečnou vodu. Dejte ji do stínu a pryč od přímého tepla. Radiátor, fén ani sušička na prádlo vlnu poškodí. Přirozené sušení trvá jeden až dva dny, podle vlhkosti vzduchu. Během sušení deku jednou obraťte, aby vlákna nevysychala jednostranně.

Druhý postup využívá bílý ocet. Do posledního máchání nalijte přibližně dvě deci octa na deset litrů vody. Ocet rozpustí zbytky mýdla a srazí vodní kámen, který na vláknech vytváří šedý film. Nezvyšuje ale bělicí účinek, takže od žloutnutí od mastnoty pomůže jen částečně. Třetí možností je jedlá soda: dvě lžíce na litr vlažné vody, máčet přes noc a ráno vyprat. Soda funguje jako jemný abraziv a slabá zásada, poškodí ale vlnu a hedvábí.

Materiál výplně ovlivňuje, jak se pod přikrývkou potíte. Syntetická vlákna hřejí spolehlivě, ale neodvádějí vlhkost, takže se v zimě budíte zpocení. Přírodní výplně dýchají lépe, ale jsou náročnější na údržbu a některé nelze prát v běžné pračce. U péřových výrobků si ověřte, zda jsou prošívané v komůrkách — jinak se peří sesype do rohů a přikrývka ztratí tvar. U dutých vláken sledujte, zda jsou kuličky skutečně duté; levné varianty se po pár vypráních slepí.

Častou chybou je přeplněná pračka. Povlečení potřebuje prostor, aby se voda a prostředek dostaly ke všem vrstvám. Když narovnáte povlak na peřinu a povlak na polštář, necpěte je do bubnu přes sebe. Další chybou je dávkování aviváže. U froté a mikrovlákna snižuje savost, u saténu a bavlny zanechává povlak, který může dráždit pokožku. Místo aviváže použijte půl šálku octa do máchání, který změkčí vodu a odstraní zbytky pracího prostředku.

Skladování rozhoduje o tom, zda deka vydrží roky, nebo jednu sezónu. Uložte ji čistou, zcela suchou a složenou do volného obalu z bavlněné látky. Plastové pytle nechte na jiné věci – vlna v nich dusí, chytá vlhkost a plíseň. Do skříně přidejte sáček s levandulí nebo cedrem, které odpuzují moli. Jednou za rok deku vyvětrejte na stinném místě a přeložte jinak, aby se vlákna nezlomila v trvalých ohybech. Vlněná deka tak zůstane měkká, hřejivá a připravená na další zimu.

Údržba rozhoduje o tom, jak dlouho textilie vydrží. Záclony perte alespoň dvakrát ročně, závěsy stačí jednou, pokud nejsou v zakouřené kuchyni. Před praním vždy zkontrolujte srážlivost látky – bavlna se srazí i o 5 %, syntetika drží tvar. Žehlete záclony v mírně vlhkém stavu, závěsy závěste ještě navlhlé, samy se vyvěsí. Pokud látka bledne, není to praním, ale UV zářením: na jižní okna volte polyester s UV filtrem, ne viskózu.