Nejspolehlivější je měření vlhkosti testerem — buď elektronickým, nebo optickým refraktometrem. Naměřená hodnota nad tři procenta znamená okamžitou výměnu, dvě až tři procenta výměnu při nejbližší příležitosti. Pouhým okem poznáte jen hrubé znečištění: nová kapalina je čirá a světle žlutá, stará tmavne až do hněda. Zbarvení ale neříká nic přesného o obsahu vody, proto se podle barvy neřiďte.

Začni u krovu. Projdi všechny krokve, pozednice a vaznice a zkontroluj, jestli některé nejsou napadené dřevokazným hmyzem nebo houbou. Na povrchu to nemusí být vidět, proklepej dřevo a hledej drobné otvory a jemný prach. Napadené prvky ošetři nebo vyměň ještě před izolací. Zároveň zkontroluj, jestli krov sedí, jestli se něco neposunulo a jestli jsou všechny spoje pevné. Dotáhni, co je potřeba. Statika se po přidání sádrokartonu a izolace nezmění, ale prověšená krokev se po obložení jen těžko srovnává.

Prvním krokem je využít prostor pod postelí. Pokud máte rám s nohami, měřte světlou výšku mezi dnem a podlahou. Úložné boxy na kolečkách se hodí jen tam, kde je dost místa na jejich vytáčení. Na nízký prostor se hodí ploché vaky na zip nebo látkové tašky s uchy, které kloužou po podlaze. Do těchto úložišť patří sezónní oblečení, ložní prádlo a věci, které potřebujete méně často. Pozor na vlhkost: pokud pod postelí cirkuluje málo vzduchu, dřevo ani textil netěsní a vzniká zatuchlý pach. Řešením je nechat mezeru u zdi a občas vše vytáhnout a vyvětrat.

Dvě kolejnice, nebo jedna tyč se dvěma drážka

Nadváha u psa se nepozná podle toho, že se pes „zdá trochu baculatý". Rozhoduje pohmat a pohled. Postavte se nad psa a dívejte se na jeho hřbet: měl by být zřetelně užší než hlava a hrudník, ne stejně široký. Přejíždějte dlaněmi po žebrech – mají být cítit jako hřbet ruky, ne jako polštářek. Když žebra nahmatáte jen tlakem, pes už má nadváhu. Dalším vodítkem je břicho: při pohledu z boku má stoupat od hrudníku k zadním nohám, ne být v jedné linii. Zkuste také nahmatat pánevní kosti; pokud jsou utopené v tuku, je co řešit.

Před montáží sádrokartonu si rozmysli rozvody. Elektřina, voda, vzduchotechnika a případně i trubky pro topení musí být hotové a vyvedené v přesných místech. Kabely veď v chráničkách a nezapomeň na dostatečný počet zásuvek a světelných vývodů. Všechno zakresli nebo vyfoť, ať později víš, kudy vedou. Do prostoru mezi parozábranu a sádrokarton se nic nedodělává.

Poslední krok před sádrokartonem je rovina. Připevni latě nebo profily tak, aby výsledná plocha byla v jedné rovině. Odchylky sádrokarton nevyrovná, jen je zvětší. Zkontroluj rozteče, pevnost uchycení a to, že nic nepřekáží parozábraně. Když je krov zdravý, izolace sedí, parozábrana je spojitá a rozvody hotové, může se začít obkládat. Do té doby je každá deska navíc jen zbytečná práce.

Předsíň v malém bytě bývá to nejmenší a nejtmavší místo. Přesto právě ona rozhoduje o tom, jak celý prostor působí. Řešení, které funguje lépe než jakékoli malování na bílo, je předsíňová stěna: sestava skříněk, věšáků a doplňků, která opticky rozšíří chodbu a zároveň udrží pořádek. Nejde o to koupit drahou sestavu, ale o to správně rozdělit plochu a zvolit materiály.

Izolace a parozábrana rozhodují o tom, jestli ti podkroví vydrží Mezi krokvemi musí být izolace uložená tak, aby nikde nezůstala mezera. Stačí dvoucentimetrová škvíra u krokve a vznikne tepelný most, který se v zimě projeví mokrým flekem na sádrokartonu. Izolaci neumačkávej, ale ani nenechávej příliš volnou, aby se nesvezla. Pokud je potřeba přidat druhou vrstvu, dej ji kolmo na první a překryj spoje. V místě, kde izolace končí u okapu nebo u štítu, nesmí zůstat průvan, ale zároveň tam musí proudit vzduch odvětrávací mezerou.

Parozábrana se klade z teplé strany, tedy pod izolaci, a musí být spojitá. Spoje přelep páskou určenou přímo pro parozábranu, ne obyčejnou lepicí páskou. Přelep i místa, kde se parozábrana protíná s krokvemi, a všechny prostupy kabelů a trubek. Chyba, která se opakuje: lidé parozábranu propíchnou hřebíkem nebo ji nechají otevřenou u štítu. Vlhkost pak pronikne do izolace, ta ztratí účinnost a začne plesnivět.

Nezapomeň na větrání. Podkroví potřebuje přívod vzduchu u okapu a odvod u hřebene. Pokud tam není, vlhkost zůstane uvnitř a izolace postupně navlhne. Zkontroluj, jestli větrací mezera není ucpaná izolací nebo nečistotami. Stejně tak ověř, že prostor není utěsněný ze všech stran, protože by vzniklo bezvětří a plíseň by se objevila i při dobré parozábraně.

Než se do podkroví přinese první deska sádrokartonu, je potřeba vyřešit věci, které se později dělat nedají nebo by znamenaly bourání. Krov, tepelnou izolaci, parozábranu a rozvody. Kdo začne obkládat hned, většinou skončí u plísní, tepelných mostů a prověšených desek.